Changkyun

„Podívejte se na tu buznu." slyším smích kolem sebe a panicky se rozhlédnu, když znovu procházím tou pozlacenou branou té prestižní střední školy a zase je mi 14. Zem je navlhlá od ranního deště a nespočet hlasů si o mě šeptá, nespočet rukou si na mě ukazuje.

"Pane Lim, víte proč tu jste, my vás naučíme," najednou jsem ve třídě a moje třídní učitelka s vysokým vyčesaným drdolem, s upnutou blůzou a dlouho sukní se na mě podívá. "až s Vámi skončíme, budete normální." odstrčí mě směrem do třídy. Zakopávám o svoje nohy, když se prodírám lavicemi, vše mi přijde zpomalené, všechny ty pohledy, co se na mě strhávají než dojdu do poslední lavice. Posadím se a zahledím se z okna.

***

"Možná by jsme mu měli udělat něco víc, aby si pamatoval, že s náma nemá tak mluvi.t" zasmějou se hlasy. Ležím na dlažbou pokryté zemi, bílé kachličky se barví mojí krví a slzami.

"Nebudeme si zahazovat s tou špínou, mlátit ho je sranda, ale sáhnout na něj víc? Vždyť je nechutnej, prosimtě, chytnul si od něj to buzeranství?" zasměje se další hlas.

***

"Ty hlídej a ty mu sundej kalhoty, uvidíme, jestli ještě někdy přijde do školy." slyším nehutný hlas, který se zapsal do mojí paměti.

"Pamatuj si, Changkyun, sem nepatříš, nepatříš nikam!" vzlyknu a pak si pamatuju jen bolest, strach a beznaděj. Pamatuju si, jak všichni o tom na škole věděli a pro všechny jsem byl k smíchu a on byl pro všechny jako hrdina.

Trhnutím se vzbudím, když hlasitý vzlyk unikne ze rtů i mě. Už je to dlouho, kdy se mi zdál zlý sen. I když to ani nejsou noční můry, ale vzpomínky, ten včerejší výlet do obchodu mě rozhodil natolik, že jsem se celou noc budil. Nakonec jsem se teď probudil celý propocený. Posadím se a složím hlavu do dlaní. Snažím se vzlykat tak, abych na sebe nestrhl pozornost, ale i tak se otevřou dveře do mého pokoje a Jooheon si sedne na okraj mojí postele.

"Co se děje, Kyunnie?" pohladí mě po zádech. Nakloním se k němu a hlavu si opřu o jeho hruď.

"Z-Zdálo se mi o .....o." vzlyknu a zajíknu se slzami.

"To je dobrý, Kyunnie, nemusíš o tom mluvit. Už je to dobré." pevně mě obejme a já se při jeho slovech snažím uklidnit. Po pár dlouhých, až agonických, minutách pláče se konečně dostanu z toho záchvatu pláče a dojdu s Jooheonem do obýváku, udělá mi jídlo a pak se na mě podívá. "Kyunnie...víš jak dneska přijde Jackson tak...dorazí s kamarádem, myslíš, že to bude v pořádku?" zadívá se na mě. Zrychlí se mi dech a hlasitě polknu. Roztřeseně se rozhlédnu a pak sklopím hlavu, když vidím jeho doufající pohled.

"Já...n-nevadí mi to." zakroutím hlavou, když mám pevně zavřené oči.

"Děkuju, Kyunnie, skočím si rychle do sprchy." rozcuchá mě a jde se sprchovat. Dojídám snídani a dívám se na nějakou ranní show a snažím se myslet na to, že na mě čeká knížka, kterou musím napsat a ne na minulost. Ozve se zaklepání a já zpanikařím.

Dojdu opatrně ke dveřím a nadechnu se. Několikrát. Zabouchám na dveře na oplátku, abych zjistil, jestli je to Jackson.

"Ano, Kyunnie, to jsem já." uslyším a pak pomalu otevřu. Jackson se na mě usměje. Sklopím hlavu, ale když uvidím další pár bot, tak zalapám po dechu a opatrně zvednu oči. Uvidím okouzlující a milý úsměv. Ucouvnu, lehce pokynu hlavou na pozdrav a pak začnu opatrně couvat. Vejdou dál a zavřou dveře. Nemluví na mě, má na sobě bílé triko, bílou mám...rád a jeho hnědé vlasy jsou příjemné na pohled. Ale je to další člověk, pro kterého budu divný. Další Jooheonův kamarád, který se ho bude vyptávat, proč tráví čas s takovou troskou jako jsem, další kamarád který-

"Kyunnie, slyším tvoje myšlenky až do koupelny." zasměje se Jooheon, zadívám se na něj, když mi prohrábne vlasy. "Tohle Kihyun a neboj se nebude si myslet nic z toho, co jsi si představoval, žádný z těch scénářů, mh? Kihyun je moc hodný, a když slyšel o tobě, tak tě moc chtěl poznat." usměje se na mě a já z toho znervózním víc a on se na mě nechápavě podívá. Nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by mě chtěl poznat, nikoho, kdo by o mě slyšel a sám se rozhodl, že chce být se mnou. Co když si mě představoval jinak. Co když nebudu takový, jaký chce, abych byl, co když....co....mám dělat. Sklopím hlavu a skousnu si ret, ale i tak si všimnu Jooheonova pohledu, který vrhne na Kihyuna a je plný beznaděje, ale zároveň jakoby říkal tohle jsem posral.

"J-J-Já...," zhluboka se nadechnu. "musím jít." špitnu a pak se ztratím v pokoji než někdo stihne cokoliv říct.

Kihyun

Vyděsil se. Nemůžu za to já, nemůže za to Jooheon, může za to všechno dohromady. Je to pro něj nové, já jsem pro něj nový.

"J-Já, promiň, Kihyun." sklopí Jooheon hlavu a třepou se mu ruce. Myslí si, že je to jeho vina.

"To je dobrý." zakroutím hlavou. Na chvíli se zamyslím...čím ho uklidnit? Jak se k němu opatrně dostat, aby se moc nevylekal a neměl strach. "Mohl bys nachystat nějaké pití nebo jídlo, kterému neodolá a které má hodně rád?" zadívám se na Jooheona, chvíli na mě nechápavě zamrká, ale nakonec skoro až zuřivě přikývne a rozběhne se do kuchyně. Přešlapuju a hlavou se mi honí různé myšlenky, hlavně si v hlavě přehrávám úryvky z nich, které jsem četl, skripta, která jsem studoval a snažím se být klidný. Můj klid je důležitý, pokud nebudu klidný nebude ani on. Musí ze mě cítit klid, bezpečí a hřejivost. "Má rád nějakou hru? Nějakou, která...není moc osobní, při které nejde o vědomosti, něco u čeho se uvolní a zároveň mu nebude vadit, když ji budu hrát i já?" dojdu za ním do kuchyně, trhne sebou, ale hned na jeho výrazu vidím, jak začal přemýšlet.

"Má rád...aktivity a dostihy a sázky." zamrká na mě.

"Aktivity ne," zakroutím hlavou. U toho by byl nervózní, jsou tam úkoly, měl by pocit, že se přede mnou ztrapňuje, že když udělá něco špatně nebo bude něco špatně představovat, že se budu smát a myslet si, že je k ničemu. "ale ty dostihy by mohli být fajn. Jestli pak pro něj zajdeš a zkusíš ho sem přivést, abychom si zahráli." usměju se. Jooheon přikývne. Dostihy by nemuseli být špatné, o nic moc tam nejde, nic, u čeho by měl být nervózní nebo u čeho by měl mít pocit, že se ztrapní.

Jooheon po nachystání horké čokolády dojde nahoru, aby zkusil Changkyuna přivést zpátky k nám.

Zatím vytáhneme zelenou krabici od hry. Vytáhneme hrací desku a dáme ji na stůl, roztřídíme kartičky a nachystáme figurky.

"Měl bych sedět dál, kdybych seděl blízko, tak by se necítil dobře." zakroutím hlavou a sednu si dál do čela, ale tak abych dosáhl i na hru a nebyl úplně odstrčený.

Chvíli to trvá, ale nakonec ho přivede. Díval se do země, snažil se na mě nedívat a cítím, jak moc se snaží mě nevnímat. Ale snažím se hřejivě působit a usmívat, aby se cítil, co možná nejlépe.

Chvíli je mezi námi ticho, ale po chvíli hry vypadá Changkyun jen trošku uvolněně. Ne moc, ale poznal jsem to podle toho, že předtím seděl na židli křečovitě, až moc rovně, snažil se působit tak nějak...normálně. Ale teď se na židli trochu svezl, aby měl pohodlý, to je znak toho, že překonal jen malý kousíček toho, že jsem tady.

Jsem na řadě s hraním, mám už skoro celou hnědou stáj, chybí mi jen Lady Anne, na kterou se nedostanu, protože stojím na políčku 1.Trenér a hodím 5, takže skončím v distanci.

Jooheon a Jackson mezitím soupeří o Napoliho. Když je na řadě Changkyun, který stojí na Fantome, tak hodí taky 5 a zůstane stát na Lady Anne. Jen rychlým pohledem se zadívá mým směrem a víc se přikrčí. Jako bych teď slyšel jeho myšlenky, jak se omlouvá, že mi stojí na koni, který mi jako poslední chybí ve stáji. Přemýšlím, co dělat, aby se uklidnil.

"Nechtěl bys mi ho prodat, když na něm stojíš?" mluvím pomalu, skoro šeptem a opatrně. Nechci ho vyděsit, zároveň na něj chci promluvit, aby mě vnímal..v tom lepším světle samozřejmě, aby věděl, že mu nijak neublížím. Neodpovídá, spíš se víc napne, chápu, že mu je to nepříjemné, ale musíme trošku prolomit ledy. "Stojí 2000, když ti dám 3000, bude to v pořádku?" řeknu znovu opatrně a pomalu. Chvíli to trvá, ale po chvíli jen přikývne hlavou a já mu podám peníze, 2000 dá do banky za koně a 1000 si nechá, já si za to vezmu kartičku Lady Anne.

Ne, vím, že pokroky nepřijdou hned, to ani nechci, protože se na něj nemůže vyvíjet žádný nátlak, to by mělo opačný účinek, než chci. Ale chci, aby mu v hlavě utkvělo a pak pomalu rostlo to, že mu neublížím, že stejně jako se cítí s Jooheonem se může cítit i se mnou.