Changkyun

Zase se mi zdá ten sen, zase jakoby mi bylo 14. Je to nejspíš tím, jak jsem o tom mluvil s Kihyunem, vyprovokovalo to moje emoce a vzpomínky a ty se pak přenesli to mého snění, ale můj sen se po chvíli změní. Nikdo mě nedrží na studené dlažbě školního záchodu. Nikdo mi nesvléká kalhoty a nenadává mi. přede mnou stojí Kihyun a natahuje ke mě ruku. Po pár chvílích se jí chytím a z místa, které je pro mě plné vzpomínek se přeneseme na louku. Všechno je krásně zalité sluncem, zelená tráva, která je perfektně zastřižená, modrá obloha s pár mráčky a opodál ještě modřejší potůček. Stále se ho držím za ruku a dovede mě k břehu vody, kde je na zemi položená deka. Lehneme si spolu a já přitulíme se k sobě. Začneme si ukazovat mraky a co nám připomínají. Nahne se ke mě a já se zatajeným dechem sleduji, jak zvedne ruku, ve které mám stále spojenou tu svojí a přitiskne ji ke svým rtům, aby ji lehce políbil. Usměju se a nečekám ani chvíli na to, abych se k němu nahnul víc já a vtiskl mu lehkou pusu na čelo. V ten moment cítím, jak s námi někdo třese.

Trhnutím se probudím a zadívám se na Jooheona s Jacksonem, jak se na mě starostlivě usmívají. Zvednu hlavu, abych zjistil, že ležím Kihyunovi na hrudi, a když se zadívám na jeho obličej, tak na tváři má stopy po zaschlých slzách, oči má podlité krví a je bledý, hádám, že vypadám stejně.

"Kihyun by měl za chvíli vstávat, aby to stihl do práce." zašeptá Jackson, přikývnu a opatrně se zvednu a promnu si oči, které mě pálí.

"Kyunnie, stalo se něco?" Jooheon mě chytne za ruku a odvede do kuchyně. Jackson dojde opatrně za námi a když kývnu hlavou, tak přijde až úplně k nám.

"J-Já...řekl jsem Kihyunovi....všechno...úplně všechno o tom, co se stalo," špitnu a polknu. "j-já vím, že jsem to měl říct jako prvnímu tobě, ale nechtěl jsem tě zklamat ještě víc než jsem to už udělal, nechtěl jsem, aby si se cítil hůř, ale hlavně jsem to potřeboval říct někomu, kdo je ..nový, kdo na to může mít jiný názor než ty já..omlouvám se." vzlyknu to a divým se že po včerejšku mám ještě nějaké slzy nazbyt. Jooheon zakroutí hlavou a obejme mě.

"Kyunnie, já jsem hlavně rád, že jsi to někomu řekl. Jsem na tebe pyšný, jak jsi silný a všechno zvládáš sám, nikdy jsi mě nezklamal a nikdy nezklameš spíš tě víc a víc obdivuji, protože já bych to nezvládl." Prohrábne mi vlasy zatím co mě objímá a já zvednu oči, abych viděl Jacksonův smutný úsměv. Po chvíli přemýšlení k němu natáhnu jednu ruku a on se na mě zářivě usměje a dojde k nám a obejme mě i Jooheona zároveň cítím, jak se Jooheon napnul a trochu se oddálil, aby se na mě zadíval. Četl jsem v jeho očích ten tichý souhlas, usmál jsem se a znovu se přitulil do jeho náruče a on mě objal víc.

"Kyunnie, jsi naprosto úžasný na to nezapomeň a pro mě nebylo většího potěšení než se s tím hajzlem vypořádat!" pohladí mě Jackson po zádech a já se usměji. Po chvíli mazlení se ode mě oddálí.

"Děkuju...dojdu...se vysprchovat, tak vzbuďte prosím Kihyuna." prohrábnu si vlasy a oni přikývnou. dojdu do sprchy svléknu ze sebe všechno to uslzené oblečení. Vlezu pod sprchu, kde se rychle opláchnu, přehodím si ručník kolem pasu a druhý kolem ramen a začnu si sušit vlasy. Dojdu před zrcadlo a vyčistím si zuby. Když jsem na odchod,u tak se prudce otevřou dveře a do koupelny vletí Kihyun. Když mě uvidí, tak vytřeští oči a vyjekne, ale jelikož je podlaha mokrá, tak mu do v ponožkách podjede a on mi skončí v náruči. Rychle ho chytnu, aby nespadl a on se mě pevně chytne. Ale znovu mu to podjede. Chytnu ho pevněji za paže těsně pod rameny a trochu ho k sobě přitáhnu, on se trochu zakymácí a jak nohou zabere, aby neuklouzl tak se odrazí skočí mi kolem krku. Obejme mě a nestihnu ani zareagovat než se moje rty octnou na něčem měkkém a velice příjemném. Vytřeštím oči, když si uvědomím, kde se moje rty nacházejí a i Kihyun vypadá dost vyjukaně. ale místo toho, aby se odtáhl, tak se na mě pomalinku začne víc lepit a já se neubráním, abych rukama nepřejel po jeho bocích. Po tichém zavrnění jsem si na sto procent jistý, že ho opravdu chci políbit, že nechci jen pusu z omylu, ale než stihnu udělat něco víc, tak do koupelny vběhne ještě Jooheon.

"Jsi v pořádku, Kihyun? Slyšel jsem křik a-" s Kihyunem se od sebe odtrhneme, aby jsme se setkali s Joheonovým překvapeným výrazem, který přejde ve zděšení. "n-nenechte se rušit, prosím! Dělejte jako bych tu vůbec nebyl, PROSÍM!!" vyjekne a uteče a slyším nějaký divný křik jakoby...brečel? Nechápavě pozvednu obočí, ale pak si odkašlu a zadívám se na Kihyuna.

"J-Já chtěl jsem se jenom osprchovat, nevěděl jsem, že jsi tady." uhne pohledem, ale i tak vidím, jak je rudý a musím se usmát. Je tak roztomilý.

"Škoda, že jsi nepřišel dřív, to jsem byl ve sprše já." zasměju se a ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale vytřeští na mě oči a zrudne ještě víc, pak si mě prohlédne. Sjede pohledem po mém těle a nepřehlédnu, jak si skousl ret a to dodalo mému sebevědomí novou motivaci.

"Škoda, to jo." nezvedne oči od mé hrudi, cvrknu ho do nosu.

"Nespěcháš?" pozvednu obočí.

"J-Jo, vlastně...pravda." vyjekne a chce si svléknout triko, ale zarazí se a odkašle si, usměju se a vydám se k odchodu, ale zastaví mě když mě chytne za ruku.

"N-Napadlo mě, Kyunnie, jsem tu skoro každý den a.... vím, že máš problém s lidmi a cestováním a novým prostředím a....vlastně to všechno obnáší to na co se tě chci zeptat, ale jestli chceš můžeš odmítnout nenutím tě jen mě napadlo, že jsem tu každý den, ale ne, že by mi to vadilo jen-"

"Kihyun...promiň ale blábolíš...n-normálně se mě zeptej." usměju se na něj.

"J-Jo, jasně....no víš..napadlo mě, jestli by jsi dneska....až skončím v práci nechtěl jet ke mě, vyzvedl bych tě samozřejmě nebo jestli by tě Jooheon s Jacksonem hodili to je jedno, jak by ti to bylo příjemné, ale byla by to hezká změna...nemyslíš?" polkne a uhne pohledem.

"Myslím," usměju se na něj. "jestli ti tam nebudu zavazet tak moc rád, hyung." snažím se na sobě nedat znát to nadšení a tu nervozitu zároveň, můj strach z lidí a tak není pryč, jen nemám strach a tak z Kihyuna ale pokud bude se mnou, vím že to zvládnu. už jen jak mě doprovázel domů z té kavárny tak jsem se cítil líp. Nebylo to tak hrozné jako normálně a vím, že to bylo díky němu. "Nechám tě se vysprchovat." skousnu si ret, protože chtě nechtě pohledem sjedu na jeho rty a pak pomalu vycouvám z koupelny a dojdu do pokoje se obléknout.

Kihyun

Rudej se vyškrábu do sprchy. Vím, že to bylo omylem...vlastně ani nevím, jestli se to počítá jako pusa? Ale...bylo to krásný, asi to nejkrásnější, co jsem kdy zažil.

Rychle se opláchnu a umyju si i vlasy, které si potom, když vylezu ze sprchy, vysuším jen ručníkem. Zrovna když přemýšlím, jestli chci jít v tom uslzeném oblečení mi na dveře zaklepe Jooheon, když vleze dovnitř tak se usměje.

"Napadlo mě, že asi budeš chtít nějaký čistý oblečení, tak jsem ti přinesl nějaký svoje." usměje se a podá mi komínek s oblečením.

"Děkuju." usměju se a rychle se obleču, ještě si rychle vysuším vlasy ručníkem, učešu se a běžím dolů. Možná kdybych na předposledním chodě zase nezakopl, tak bych zase neskončil Kyunniemu v náručí.

"N-Nějak mě to k tobě přitahuje." polknu a cítím, jak se zase červenám, když cítím jeho ruce na svých bocích.

"Všiml jsem si." usměje se....ale jeho úsměv je jiný, je nějakým způsobem sexy, sálá z něj najednou sebevědomí a já cítím, jak se mi z jeho pronikavého pohledu podlamují kolena.

"Já vás, vy dvě hrdličky, nechci rušit, ale vzhledem k tomu, že jsi měl být už 10 minut v práci, Kihyun, tě asi odvezu ne?" zasměje se Jackson a zamává nad hlavou klíčky od auta.

Zrudnu a odtahujeme se od sebe. Pomalu na to, že už mám být dávno v práci. A já bych nejradši setrval v téhle poloze.

"Uvidíme se večer?" skousnu si ret, než mě Kyunnie úplně pustí.

"Mh, de." přikývne a po bocích mě lehce pohladí, než ze mě sundá svoje ruce úplně. Jackson si odkašle, že...bych měl spěchat, když se od sebe s Kyunniem sice odtrhneme, ale za to se na sobě zasekneme pohledem a ani jeden z nás nechce odtrhnout oči od toho druhého.

Rychle se rozloučíme a já jako první v autě volám do ordinace, že mám zpoždění, což už si asi všichni všimli, ale že to bude trvat, když se s Jacksonem zasekneme v zácpě. Normálně bych vystoupil a raději běžel pěšky, ale...najedeme na zajímavou konverzaci.

"Kéžbych mohl dostat toho hajzla, co mu to udělal, zabil bych ho!" nasraně zabořím pěst do dlaně. Jackson se z ničehonic rozesměje.

"Ty si to nepamatuješ?" otočí se na mě. Stojíme v zácpě, takže nemusí sledovat provoz.

"Hm?" nechápavě svraštím obočí a zadívám se na něj.

"Pamatuješ, jak jsem ti rok zpátky říkal, že mám kamaráda, který je na tom psychicky špatně?"

"Hm." přikývnu a zatím mi to moc nedochází.

"A pak jsem ti říkal, že mu někdo provedl něco hnusnýho a já s Wonhem, Shownu jdu zbít ty chlápky, co mu to udělali?"

"Hm." znovu nechápavě přikývnu.

"Hyun, ty jak jsi zamilovanej, tak jsi úplně mimo," zasměje se. Zrudnu. Jsem zamilovaný? "mluvil jsem o Changkyunovi, a když ses rozhodl, že je s námi půjdeš zmlátit, tak ten borec, kterýho jsi dostal do nemocnice - na týden na JIPku, je ten, co to Changkyunovi udělal." mrkne na mě jako...už ti to došlo? A já vytřeštím oči.

"T-To byl on?" nejdřív jsem překvapený, ale pak se usměju. Já to tomu hajzlovi dal pěkně sežrat! "Měl jsem ho zabít." uštknu se.

"Měl bys to Changkyunovi říct, že už jsi ho pomstil." zasměje se.

"N-Ne, to by bylo...zvláštní." odkašlu si. Po chvíli se nám kolonou podaří dojet až k ordinaci.

"Jo a na sedum přivezeme s Heonym Changkyunnieho k tobě, hm? Řekli jsme si, že pojedeme na výlet." usměje se a já přikývnu.

Rychle doletím do ordinace, omlouvám se setřičce a všem pacientům, co se mi nakupili. Někteří z nich, co nemohli čekat, se rozhodli objednat na jindy, takže mám zatím v ordinaci 3 pacienty a k tomu hodinu zpoždění.

Ale začnu pracovat, vynechám obědovou pauzu, abych dohnal, co jsem nestihl a když konečně přijde konec pracovní doby, tak se zakloním na židli.

Musím doma něco uvařit, poklidit, aby to tam vypadalo hezky a hlavně, aby se tam Kyunnie cítil dobře. Takže rovnou z práce běžím do obchodu, rychle nakoupím a doma začnu nejdřív úklidem. Večeři můžu dovařit, i když už tu Kyunnie bude, ale do sedmi bych to měl všechno stihnout.

A před vařením přijde to nejhorší. Co si mám obléknout? Košili? Tričko? Nic? Ehm, Kihyun, prostě si něco oblíkni, proboha a běž raději vařit.

Vezmu ze skříně košili s krátkým rukávem a k tomu si vezmu černé kalhoty. V kuchyni si vezmou svoji růžovou zástěru s bílými krajkami a ještě si sponkou sepnu ofinu, která mi při vaření leze do očí a tak akorát mě otravuje, když se snažím soustředit.

Ještě nachystám rychle stůl a sotva vypnu plotýnky na sporáku, protože jsem dovařil, tak uslyším zvonek. Rozzáří se mi oči a moje srdce zase buší o sto šest. Odkašlu si a rozběhnu se ke dveřím, těším se na něj tak moc, že si nevyndám ani sponku z vlasů a ani si nesundám zástěru.

Skoro dveře vyrvu z pantů, jak horlivě rozrazím dveře.

"Annyeo." usměju se a pak...zrudnu. Kyunnie vypadal...sexy, k sežrání a já cítil blížící infarkt a podlomení mých kolen muselo slyšet celé město. Má vyčesané vlasy nahoru, černé sexy tričko a modré džíny a vypadá...božsky. Jooheon a Jackson s ním nejsou, ale slyším jejich tlumené povídání, když schází schody dolů.

"Annyeo, hyung." usměje se a...je to znovu ten sexy úsměv jaký měl ráno a já mám pocit, že pokud se tak bude usmívat ještě chvíli, tak mě tím zabije, ale zároveň nechci, aby s tím přestával. A v mé hlavě se začnou tvořit až moc nemravné myšlenky a nepodaří se mi je skrýt, protože nekontrolovaně zrudnu.