Changkyun

Překvapeně se na něj dívám a moje srdce dělá přemety, že mám pocit, že mi vyskočí z hrudi. Je celý udýchaný a krásně se na mě usmívá.

"Hyung, co tady děláš?" usměji se na něj a vyjdu z pokoje. "Myslel jsem, že máš dneska něco na práci."zamrkám na něj.

"To jo, ale...napadlo mě, že bych se mohl stavit. Jackson mi psal, že jsi smutný a já byl...taky smutný, že jsem se dneska nemohli vidět, tak jsem musel....přijet." zamotá se mu párkrát jazyk. Zaculím se.

"Promiň." i když se omlouvám, tak se usmívám a on se na mě krásně zazubí.

"Kyunnie, Kihyun, já a Jackson jdeme ven a přijdeme pozdě, tak na nás nečekejte, mh?" zavolá ze zdola Jooheon a pak je slyšet jen bouchnutí dveří. Zhoupnu se na patách a nemůžu si nevšimnout, že si mě Kihyun zajímavě prohlíží. Pozvednu obočí v otázce a pak se mrknu co mám vlastně na sobě a zrudnu.

"P-Promiň, já....jak jsem nevěděl, že přijdeš, tak jsem se ani moc nepřevlékal," vyjeknu, když mám na sobě volnější černé tepláky a bílí nátělník. "p-půjdu se převléknout." vypísknu a chci odejít, ale zastaví mě pevní stisk na mém zápěstí, který se po chvíli zjemní na tolik, že pomalu ani necítím, že mě drží.

"N-nevadí mi to." zadívá se na mě a uhne pohledem ve chvíli, kdy se naše oči setkají. Přeskočí mi srdce několik úderů a já se snaží hlubokým nádechem zabránit tomu, abych měl infarkt z jeho roztomilosti, ale i z toho, jak mě drží za ruku. Trošku svojí ruku z jeho sevření vytáhnu a ani nevím proč mě to napadlo, ale jeho ruku chytnu do té své a lehce sevřu.

"P-P-Podíváme se na nějaký film?" špitnu a slyším, jak se zasmál a tak zvednu hlavu, abych uviděl, jak na mé kývá. Sejdeme po schodech dolů, stále ruku v ruce a posadíme se na gauč. Vybereme z nabídky nějaký film a ani nevím proč, ale padlo to na romantiku. Sedíme pořád ruku v ruce a já na chvíli jeho ruku pustím. Smutně se na mě zadívá, když se zvednu. Dojdu rychle do kuchyně a nemotorně se mi podaří donést brambůrky, kolu a dvě skleničky. Kolu teda musí Kihyun chytat, protože mi padá z náruče. Rozleji nám pití do sklenic a podaří se mi trefit do obou, takže nic nevyliji. Nasypu brambůrky do misky a uvelebím se vedle Kihyuna a nepřemýšlím nad tím, když si sednu vedle něj na tolik, že ještě kousek a ramenem bych se otíral o to jeho. Je mi tak příjemně, že mě tohle už nerozhodí. Cítím se klidně, co víc, cítím se příjemně v jeho společnosti, jeho doteky mi nevadí ba co víc vyhledávám je a užívám si je. Dám mezi nás brambůrky, aby jsme na ně oba dosáhli a lehce se otřesu, když cítím jak jeho ruka vklouzla do té mé a on jí lehce sevřel. Zalapám po dechu při tom krásném pocitu a skousnu si ret. Díváme se v tichosti a já si jen užívám jeho dotek. Užívám si to, jak mi buší srdce, ale mám strach, že i přes hluk z televize uslyší, jak mi srdce tepe. Koutkem oka se na něj zadívám. V tmavé místnosti osvětlené jen světlem z televize vidím, jak se lehce červená a nevím, jestli je to z tepla nebo z něčeho jiného. Asi cítí můj pohled a tak se na mě zadívá a naše pohledy se po dlouhé době střetnout a na dlouho. Ani nevím, jak dlouho se na něj dívám a ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem neměl to hrozné nutkání uhnout pohledem. Chtěl bych se do jeho očí dívat déle a častěji. Prohlíží si každý kout mého obličeje a já i přes to všechno cítím, jak mi dochází sebedůvěra, o které jsem ani nevěděl, že ještě mám. Nutí mě uhnout pohledem. Sklopit hlavu a zakrýt se před jeho pronikavým pohledem. Nervózně se usměje a sklopím hlavu, ale v další sekundě cítím jeho ruku na své tváři. Zvednu k němu překvapeně ruku a polknu, na chvíli se zarazí, ale i tak prstem pokračuje na mou tvář a lehce mě dloubne.

"Máš moc krásné ďolíčky, Changkyunnie." vydá ze sebe po chvíli šeptem. Překvapeně se na něj zadívám.

"Vždycky jsem je nenáviděl." zakroutím hlavou a pobaveně až trpce se zasměju. Zakroutí nesouhlasně hlavou.

"Nechápu proč." párkrát mě po tváři pohladí než ruku stáhne a já už teď postrádám to nádherné teplo, to krásné šimrání z jeho doteku.

Vrátíme se pohledem k televizi a já zrudnu, když se tam objeví líbací scéna, ani nevim proč, ale pohledem sjedu na Kihyunovi rty a na milisekundu mi přeběhne představa před očima, jakoby to bylo líbat Kihyuna, ale hned zakroutím hlavou. na takovéhle myšlenky nemá cenu myslet. Možná se Kihyun v mojí přítomnosti taky cítí tak dobře jako já, o čem teda pochybuji, ale tohle je moc. Nikdo by nechtěl něco takového zkoušet se mnou. Ne, se mnu určitě ně. S někým jako jsem já, který je ošklivý a divný, má plno problému a žádné klady se na mě nenajdou.

"Jaké to asi je, mh," uslyším vedle sebe šepot, který mě vyruší z myšlenek. Zadívám se na něj a on po chvíli zvedne oči. Pohledem přejede po mé tváři a pak se na chvíli někde zaseknou. Nedokážu určit kde přesně, než se zase sklopí a on uhne pohledem. "ve filmech, knížkách a ve všem popisují polibek, jako něco úžasného. Jako něco, co podlamuje kolena a pošimrá celé tělo rozkoší a bůh ví čím. zajímalo by mě co je na tom pravdy." trpce se zasměje.

"Já.....nevím, hyung,...nikdy jsem neměl pusu, nebo teda ne.....s-s," nadechnu se když se mi přivalí proud myšlenek, které se pokusím hned vypudit. "ne s někým.....kým by-bych chtěl." polknu tak nahlas, že to přehluší celý film. Zadívá se na mě a víc mojí ruku stiskne a já si uvědomím, že pořád máme spojené naše dlaně. Ani jsem si toho nevšiml, jak moc je mi to příjemné. Jak moc mám pocit jakoby naše ruce byli vymodelované tak, aby do sebe pasovali jako kusy skládačky.

"Já taky ne." zašeptá a trošičku, jen kousek se ke mě přisune, ale pořád je mezi námi mísa brambůrků a já si nepřeji nic jiného než aby se vypařila. Skousnu si ret a on jakoby se na chvíli zasekl. Nevím, co na to říct, ale ani to nevypadá jakoby Kihyun chtěl, abych mluvil. Po chvíli očního kontaktu a nějaké nadpřirozené síly, která mě k němu táhne se rozhodneme sledovat dál film, ani nevím, kdy jsme zapnuli další film, ani kdy jsme se ocitli v takovém skoro objetí. Kihuyn měl hlavu položenou na mém rameni a já tu svojí měl opřenou o tu jeho. Držel jsem ho jen tak lehce kolem pasu, ale on mě objímal oběma rukama a pevně mě k sobě tiskl. Je to dlouho, hodně dlouho, co jsem cítil takovýhle dotyk od někoho jiného než Jooheona, ale s ním to byl jiný pocit. S Jooheonem se takhle objímáme jen když potřebuji utěšit, ale s Kihyunem cítím přitažlivost, kterou neumím popsat. Cítím, jak na mě pomalu dopadá únava, a když sjedu pohledem na Kihyuna tak podle jeho zavřených očí a klidného oddechování hádám, že spí. Vzbudil bych ho ale...nevím co mám dělat. Nikdy se mi to nestalo a jsem moc unavený na jakékoliv přemýšlení a tak nechám svoje tělo, aby taky opadlo únavou. Během noci jen na chvíli otevřu oči, abych zjistil, že přes nás někdo přehodil deku, vypnul televizi a uklidil na stole. A já ani nevím proč, ani nevím, jak ale podaří se mi opatrně lehnout s Kihyunem tak, že ležím na zádech a Kihyun leží na boku. Chvíli mám strach, že se vzbudí, ale jen mlaskne a víc se ke mě přitulí. Je to dlouho, pokud si troufám říct, ale možná je to spíš nikdy jsem se necítil tak dobře, nikdy jsem nezažil jaké je to s někým usínat a cítit to co cítím teď. I přes to, jak jsem unavený mi buší srdce milionkrát za sekundu. Je to až bolestné, ale ta bolest je krásná. Pomalu se znovu odebírám do říše snů, jen doufám, že Kihyun nebude ráno naštvaný, doufám.

Kihyun

Spí se mi tak dobře, jak se mi snad nikdy nespalo. Jako bych se vznášel v oblacích. V hlubokém spánku cítím a vnímam, jak se Kyunniemu nadzvedává hruď, když oddechuje, vnímám, jak ho moje ruce pevně drží. A cítím, jak moc chci, aby tahle chvíle trvala věčně.

Běžím ulicemi. Ty ulice se zdají skoro nekonečné, až mám pocit, že v nich bloudím. Chvílemi mám pocit, že čím rychleji se snažím běžet, tím pomalejší můj pohyb ve skutečnosti je.

A pak se najednou ocitnu v parku u rozkvetlých třešní, jejíchž růžové lístky lehce poletují v jarním vánku.

"Hyung." ozve se za mnou, prudce se otočím a pak se mé zorničky rozšíří. Kyunnie se opírá o strom, ruce má založené a sjíždí mě pohledem od nohou až svýma nádhernýma očima skončí u mých očí. Mé srdce buší tak zběsile, chce vyskočit z hrudi a s každým krokem, kterým se Kyunnie blíží ke mně, buší zběsileji...zběsileji a zběsileji. Začínají mi hořet tváře, nekontrolovaně, když dojde až přede mně a já ucítím jeho ruku na svých zádech. Obejme mě kolem pasu a přitáhne si mě k sobě, natiskne mě na sebe a já nedokážu odtrhnout svoje oči od těch jeho.

"K-Kyunnie." zašeptám do ticha, hlas se mi tím nádherným pocitem a tou bezprostřední blízkostí lehce třese.

"Hyung, ptal ses jaké to asi je někoho líbat." naklání se ke mně a já cítím jeho druhou ruku, jak něžným pohybem přejela po mém krku. "Chtěl bys to vyzkoušet?" zašeptá a já se neubráním zavrnění, když cítím jeho dech na svých rtech. Nejsou to ani milimetry, které dělí naše rty od sebe.

"Chci...moc." zašeptám na oplátku do jeho rtů. Cítím, jak se usmál. Poslední, co vidím, než zavřu oči, jsou ty nádherné ďolíčky, které má, když se na mě takhle usmívá. Jako bych byl jeho všechno. "Miluju tě, Kyunnie." šeptnu, než se naše rty spojí... "Kihyun, Kihyun." slyším tichý hlas a začnu se probouzet, když se mnou někdo lehce třese. Pomalu otevřu oči a vidím Jooheona. "Jackson říkal, že chodíš do práce na 8 a je skoro 7, tak abys nezaspal." šeptá. Přikývnu a zarazím se, když si uvědomím, že jsem celou noc spal na Kyunniem. Ještě spal, spokojeně oddechoval a já si až teď uvědomím, že cítím jeho ruce na svých zádech. Jooheon lehce zapiští a zaběhne někam do kuchyně. Začervenám a skousnu si ret. Nechci vstávat, ne od něj. A začnu si ho prohlížet, každý detail jeho nádherné tváře. U jeho nádherných růžových rtů se pohledem zastavím nejdýl a vzpomenu si na ten nádherný sen, ze kterého mě Jooheon vyrušil. Podívám se kolem sebe, Jooheon je v kuchyni a nikdo jiný tady není...až se začervenám nad tou myšlenkou a nápadem, který právě naprosto zabral celé moje myšlení. A neodolám. Nakloním se k němu a lehce, jen na chvilku se svými rty natisknu na jeho čelo. Chtěl...jsem původně na rty, ale..to bych nezvládl.

Jooheon upustí s vypísknutím v kuchyni nádobí, leknu se, že se Kyunnie vzbudí, tak se rychle odtáhnu a zrudnu celý kompletně. Ale jen zamlaskne a dál spí, oddechnu si a pro sebe se usměju. Opatrně vstávám a snažím se ovládat, abych nezavrněl, když mi jeho ruce sjedou po zádech, když od něj vstávám. Opatrně vyklouznu z jeho náruče a přikryju ho.

"Já to viděl." vyplázne na mě Jooheon jazyk v kuchyni, když chci projít. Zrudnu.

"Jestli takhle budete pokračovat, tak z vás Heony dostane infarkt." dojde tiše do kuchyně i Jackson a...asi chtěl nenápadně, ale nenápadný nebyl, když ho plácnul několikrát po zadku. Jooheon taky nebyl nenápadný, když se na něj se skousnutým rtem přes rameno podíval. A mě bylo jasný, že pokud nechci být divákem live porna, tak bych měl jít do práce.

"Přespíš i dneska?" zasměje se Jooheon.

"U-Uvidíme." odkašlu si a celej rudej vyletím do práce. A stihnu to jen tak tak, až se sestra zarazí, vždycky chodím o skoro hodinu dřív do práce, abych mohl přesně v 8:00 začít a dneska? Musím se omluvit prvnímu pacientovi, aby chvilku počkal, než se převléknu, když je přesně osum.

Ale nejde to, nejde na to nemyslet. Na ten pocit, na to, co jsem cítil, když jsme si byli tak blízko, když jsme se dotýkali...musím si skousnout ret a místo oběda koukám do prázdna. Od rána jsem se nedostal k telefonu, tak ho rychle vezmu do ruky a znovu si skousnu ret. Když koukám na konverzaci, abych poslal smsku, tak si začnu vybavovat Kyunnie...jeho ruce, které mě objímali...ty rty...každá buňka mého těla touží po tom, aby mě ty rty líbaly, už ty myšlenky nedokážu ani ovládat...ty oči...ty od kterých ty svoje nedokážu odtrhnout...vybavuju si všechno, každou jeho část a cítím to zvláštní šimrání po celém těle, to vzrušení, které se pozvolna rozlévá celým mým tělem a s každou další myšlenkou to vzrušení víc a víc sílí.

Bude to v pořádku, pokud přijdu i dnes...? Tak šíleně mi buší srdce, zatímco můj prst kliká na odeslat. Snažím se bránit tomu, abych toho nenapsal víc...abych se nepokusil o útěk z práce jen proto, abych mohl skončit v jeho náruči, co nejdříve. Kyunnie...co jsi to se mnou udělal...tohle...takhle se neznám, tyhle všechny pocity...to mravenčení a motýlci v břiše...to, že se absolutně nedokážu na nic soustředit a zároveň to jediné, na co bych se chtěl soustředit jsi ty.