Jsem mimo svůj svět,
mimo působiště vět,
tam, kde mám přetrpět
mučení tichem.

Prázdná ta slova jsou,
plna prázdnou nekonečnou
tmou tou, trpěnou
tichým mnichem.

Mluvím.
- Neslyším tě.
Volám.
- Neodpovídám.

Držím se za ruce. Jen
ať je mozek naplněn
vzpomínkami, možná snem,
v němž němoty není.

Bojím se mluvit. To víš,
slova má však nechytíš,
němotu, tu neslyšíš,
mé neslyšné kvílení.

Mám strach.
- Neboj se.
Nemám hlas.
- Já vím.