Podobné oči, stejný vlas
vidím v zrcadle zas a zas,
když prohlížím si fotky naše,
kde já – dítě – vypadám plaše.

Podobné nohy, stejný krok,
dělí nás jen dvacátý rok,
vytváří propast, máme most,
doufám, že jeden bude dost.

Podobný úsměv, stejné zuby,
rty i řasami každému se chlubí,
zděděný půvab i tvar těla, přec
znám lepší nám podobnou věc.

Obě citlivé a silné duše jsme,
za svým názorem si stojíme.
Pořádek, i to je naše, viď? Vždyť
s námi v ráži může pořádek být.

A čokoláda? To je láska,
po ní se tak hezky mlaská.
A koťátka? I to mám jistě od tebe,
snad i touhu zasněně koukat na nebe.

Ta podobnost tam je, přesto se
lišíme něčím, co vše přenese.
Lišíme se zájmy, umem i chutí,
ale to mě tě přestat milovat nepřinutí.