Všechna síla slov, ta
ve hlasech se skrývá.
Jsi silák, možná měkota,
co na druhé se nepodívá.

Nemluv na ně, ubližuješ
jim každým dalším slovem.
Jedno stačí, jen jedna lež,
kvůli níž budeš loven.

Silná jsou slova, pamatuj to,
ať jsi padouch nebo hrdina.
Nekoukej na mě, hlupoto,
takhle to vše začíná.

Máš vztek. Máš radost, chceš
se do země propadnout.
Nad emocí těžko vyhraješ,
když nemůžeš se hnout.

Drž se zpátky, hlupoto, buď
raději tichý, než abys slovy
z kamene nadělal suť
a z nepřítele davy.

Stiskni rty, jazyk skryj, on
je jako hadí, když mluvíš.
Nech ho pohřbít pod beton,
hluboko, níž než nejníž.

Promysli slova. Mlč, prosím,
bolí mě, kdykoli otevřeš ústa.
Terč na srdci nevědomky nosím,
jazyk zamotaný, hlava je pustá.

Usmíváš se, přesto jsi zlo,
co číhá někde v mém stínu.
Jsi nepřítel, hlas, křesadlo,
co na člověka háže vinu.