Dneska jsem vstala docela brzo, abych se stihla připravit do školy. Měla jsem tam jet busem, což moc často nedělám. Na základku jsem chodila do našeho města... Takže tak.

Když jsem nastoupila do busu, šla jsem si sednout. Na další zastávce nastoupil docela dost hezkej kluk a nějaký holky, asi tak v mojem věku. Holky si sedly přede mě a kluk zůstal stát, přestože vedle mě bylo místo.

„Sedni si vedle mě," řekla jsem mu.

„A kam jako?" opáčil on.

Holky přede mnou se tomu zasmály. Nechápala jsem proč, ale pak jsem se podívala dolu a zjistila jsem, že můj obří zadek zabírá nejen celou mou sedačku, ale i polovinu té druhé. Byla jsem v šoku. Vím, že jsem macatá, ale že to došlo až tak daleko? Nevěřila jsem...

Z přemýšlení mě vytrhlo až otevření dveří a uvědomila jsem si, že jsem na místě, u své nové školy. Co mě moc nepotěšilo bylo to, že ty dvě holky vystoupily taky. Co mě potěšilo trochu víc bylo to, že ten božský kluk vystoupil taky.

Až mě třeba pozná líp tak zjistí, že nejsem až tak hrozná a že přestože nevypadám jako modelka, tak je se mnou zábava! S těmito pozitivními myšlenkami jsem vystoupila z autobusu a vstoupila do nové školy. Tehdy jsem ještě netušila, že se mi od základu změní život.