Brzy ráno když slunce vykouklo za obzorem zakotvila v přístavu loď s velmi očekávanou návštěvou. Na palubě stala královna Mala a nervózně přecházela z přídě na záď a naopak. Byla zoufalá a tohle byl asi jediné řešení, které jí napadlo.
Jinak už zkusila úplně všechno.

Na molu je už vyhlížel Škyťák i s ostatními jezdci. Přijali je přátelský i když jim ve svém vzkazu přesně neřekla co jí sem přivádí.

,, Doufám,že jste měli příjemnou plavbu."řekl budoucí náčelník chuligánů s úsměvem a šel jí na proti.

,,V rámci možností ano."řekla trochu roztěkaně a nervózně se ohlédla. ,,Když jsi mi vyprávěl o své domovině říkal jsi ,že tu máte skvělou léčitelku. Potřebovala bych její pomoc."

,,U Thóra, stalo se ti něco?"zeptal se Rybinoha svým typickým starostlivým tónem.

,,Mě ne ale mému strýci se stala nepříjemná příhoda."řekla sklesle. ,, Astrid se prý stalo před nějakou dobou něco podobného. Přišel kvůli blesku o zrak a na mém ostrově si s tím neví rady."
Hlídaný výraz v tváři nahradili hluboké obavy,že i šestice přátel mohla poznat její hlubokou bolest.

Pak se ale ozval silný hlas z paluby. ,, Kapitán na můstku."

Po můstku scházel vysoký elegantní muž. Blond vlasy měl krátce střižené až jeho účes v určitém ohledu připomínal Throka ale na pravé straně měl vlasy delší a spletené do několika propletených copánků. Tvář měl na vikinga až příliš holou ale na to jsou už u lidí ochránců křídla zvyklý. Oblečen měl královský oděv jako Mala jen byl čistě černý a v ruce držel dřevěnou vyřezávanou hůl, která mu pomáhala při chůzi.

Celkově to byla taková zvláštní bytost ale bez problému se pridal k Male po jejím právem boku. Kdyby jeho očí neměli nepřirozeně světlí odstín ani by se nedalo poznat ,že nevidí.

,,Vy budete Malyni přátelé, těší mě. Já jsem její strýc Milo."řekl klidně s vřelým úsměvem ale jeho celkový postoj byl zvláštní.

,,Potěšení má mé straně. Jsem Škyťák Šelmovská Štika III., syn náčelníka Blpu."řekl s úsměvem a s tím svým obvyklým optimismem.

,, Kliďasův kluk, tak tu Valku nakonec uhnal."řekl zvláštní poznámku.

,,Jsem Astrid."představila se další členka dračích jezdců.

,,Mladá Hoffersonova,"řekl s úšklebkem.

,, Snoplivec Jorgenson." řekl Tesákův jezdec s arogantním úšklebkem.

,,Snad se Spitelout nerozmnožoval?"zeptal se naoko zděšeně.

,,Vy už jste někdy byl na Blpu?"zeptal se Ťaffan trefně i když odpověď byla všem docela jasná.

,,Vlastně jo,"řekl s povzdechem. ,,Když jsem k šestnáctým narozeninám dostal od rodičů samotáře... Chtěl jsem se dostat na co nejodlehlejší ostrov a Blp byl poslední ke kterému sem se dostal než mi došli zásoby."

,,Jak dlouho jsi tu zůstal?"zeptal se Škyťák zvědavě a všiml si, že Mala poslouchá stejně zaujatě jako oni. Asi o téhle historii svého strýce nevěděla.

,, Tři roky. Žil jsem jako obyčejný Blpan jen s tím rozdílem,že já nikdy draka nezabil. Našel jsem si tu přátele i nepřátele a dokonce mě tu přešel vztek na mojí rodinu."pousmál se a ohlédl se jako by se chtěl podívat na svou loď.,, Byly jsme přátelé s tvým otcem, Alvinem a ... Sopťákem, alespoň do chvíle než mě tvůj dědeček vyhnal za šíření sympatií ke drakům."

Teď na něj všichni jen nevěřícně čuměli. Jedna věc je zjistit,že už před lety byl na jejich ostrově zástupce lidu ochránců dračího křídla ale vědomí že to byl Kliďasův kamarád je nechávalo v nechápavém šoku.

,,Ráda poslouchám tvé příběhy strýčku ale musíš za léčitelkou. Dřív než bude pozdě."řekla Mala a přerušila jim tím tok myšlenek. Rybynoha se jich tedy hned chopil zavedl je za Gothi.

Nikdo z nich ovšem nevěděl,že ten den připlul ještě jeden nezvaný host a vše viděl. A Alvin si to samozřejmě nemohl nechat pro sebe. Svolal starou partu aby se večer sešli ve velké síni.

,,Magnus je na ostrově." řekl jen co se všichni usadili.

,,Pořád tě to nepřestalo bavit mu takhle říkat? To, že mu Kliďasův otec dál nové jméno protože to jeho nebylo prý dost vikingské je dávná historie a většina jeho zákonů stejně už nefunguje. Měl by ses naučit říkat mu pravým jménem."řekl Tlamoun ale nedokázal se má Alvina pořádně podívat. Ta myšlenka byla příliš znepokojivá. Milo je zpátky na Blpu.

,,Hele, když už jsem na té vaší straně nechtěl by jsi mi prozradit co se tenkrát stalo?"zeptal se Alvin když už tu tak seděli s Kliďasem a Tlamounem nad svými džbery.

,,Nevím o čem to tu mluvíš..."řekl Tlamoun klidně a nevěnoval bývalému vyhnanci příliš pozornosti. Vlastně věděl přesně o čem to tu mluví ale nedokázala , nebo spíš nechtěl mu odpovědět.

,, Ale.."zkusil Alvin protestovat jenže příliš úspěchu s tím neměl.

,,Ne! Pokud o tom nechce mluvit tak se nic nedozvíš. I kdyby ses na hlavu stavěl." Snažil se náčelník utnout tuto debatu již v zárodku.

,, Nedozvíš o čem?" Škyťák se nemohl nezeptat, když zaslechl poslední otcova slova při vstupu do síně.

,,O ničem..."zavrčel Tlamoun a odešel, bez ohledu na to že tu po něm zbyde téměř nedotknutý džber.

Tři vikingové se po sobě nechápavě podívali ale ani jeden nevěděl jak ho zastavit. Měli tolik otázek ale každá jim odumřela na jazyku takže vypadali jako tři ryby lapající na souši.

Jak by o tom mohl Tlamoun taky dokázat jen tak vykládat Alvinovi. Je to příliš osobní a on je ve všem tohoto tématu se týkající jako jak v porcelánu. Pamatuje si to ještě z doby kdy radil Kliďasovi jak na Valku.

Na druhou stranu už je asi ten správný čas aby se pravda dostala na světlo už je to přeci jen dlouho. Nikdy to ale asi nebude dostatečně dlouho aby zapomněl.
To nedokáže nejspíš nikdy.

Do teď ještě pořádně nepochopil co se to vlastně stalo.

Povzdechl si a sedl si na židli v rohu kovárny. Jen upíral pohled do výhně a nechal se zavalit vzpomínkami .

,,Věděl jsem ,že tu budeš."řekl hlas který neslyšel už víc jak pětadvacet let. Vždy ho podivně uklidňoval. Prudce se otočil a veškerá slova mu odumřela na jazyku.
Stál tam a i přes to jak ho roky změnili měl dojem jako by se vrátil v čase.

Stály na těch samých místech když se s ním tenkrát přišel rozloučit. Ta myšlenka byla jak dobře mířená rána a vrátila ho zpět do reality.

,,Tak jak sis užíval život se svým drakumilovným národem? Našel sis nějakou pacifistku?"zeptal se možná tvrději než původně zamýšlel ale při pohledu na muže před ním ho stále bolelo srdce.

,,Ne."řekl pevně a zadíval se do míst kde by se měli nacházet oči co tolik miluje. ,,Vždy si byl ten jediný kdo si směl nárokovat mé srdce a ani roky či vzdálenost na tom nic nemění."

,, Krásně se to poslouchá ale jak bych tomu mohl věřit? Náš vztah trval jen dva roky a pak jsi se vrátil k rodině."řekl a navzdory jeho slovům mu v srdci zahořel plamínek naděje.
Mohla by to být pravda?

,,Nemusíš mi věřit, chápu tě. Každopádně má loď odpluje za tři dny.
To je snad dostatečně dlouho na to aby sis rozmyslel jestli stojíš o to mě mít opět ve svém životě. Bude mi stačit jen slovo a nechám je odplout bezemně, protože znovu se o možnost být po tvém boku připravit nenechám. Pokud mě ale odmítneš pochopím a budu se ti klidit z cesty."řekl jemně a několika kroky překonal vzdálenost co je dělila.

Políbil svého kováře na tvář a navzdory svému věku se zamilovaně usmál.

,,Zdálo se mi o tobě každičkou noc a byl to hlavní důvod proč jsem zvládal své dny. Abych mohl jít spát a znovu tě vidět." zašeptal to jako tajemství do ticha noci.

Snad v naději,že to pomůže k tomu aby se druhý muž rozhodl tak jak jeho srdce žádá.
Pak odešel a nechal jeho životní lásku svým myšlenkám.

Nechce aby měla Mala starost. Je teď strašně ochranářská když nic nevidí. Povzdechl si a v duchu se modlil ke všem bohům aby už nebylo příliš pozdě, pro ně oba.

° ° °

,,Ne, ne ne..., Takhle to přece nemůžeš ukončit.."řekla frustrovaná malá holka a snažila se rychlým mrkáním zakrýt fakt,že má vlhké oči. Už od půlky průběhu byla nedočkavá jak to dopadne a ten konec jí málem dorazil.

,, Tentokrát ne, zlatko. Holt se budeš muset smířit s tím,že jak to dopadlo je jen ve hvězdách."řekl Bezzubka nevinně a rozplácl se před ní na záda.

,,Nenávidím tě ,ty zákeřný plaze."řekla a uraženě nafoukla tváře než sebou taky plácla na záda.
,,Takhle ten svět rozhodně vypadá líp."poznamenala do ticha a uzavřela tím jejich dnešní debatu.