,,Na tohle už se nedá ani dívat."řekl Tlamoun přísně a změřil si svého nejlepšího přítele pohledem. ,,Valka umřela před třemi roky. Třemi! Ano, chápu že tě to může bolet ale život jde dál. U Thóra."

Kliďas si povzdechl a střelil pohledem po kolébce kde spal jeho malý synek. Kdyby ho probudil připraví ho o vše co draci zatím nestihli.

,,Není to tak jednoduché. Já jí mil.."

,,Miloval, já vím ale rozhlédni se kolem sebe. Jsme vikingové. Nikdy nevíme který den bude náš poslední."řekl vážně a i jeho pohled sklouzl k malému budoucímu náčelníkovi.,, Škyťák by tu po tvé smrti zůstal na světě úplně sám."

,,Měl by přece tebe."řekl prudce. I když o tom nikdy nemluvili tak nějak počítal,že se o něj Tlamoun postará.

,,Já jsem většinou maximálně metr od tebe. Dost pochybuju,že by jsi z nás dvou umřel první. Na mě přece doma stejně nikdo nečeká."odpověděl pravdivě a pousmál se.  Není to žádné ostrovní tajemství.

,,A zase jsme u toho stejného tématu. Smrt."řekl Kliďas ztraceně a upřel pohled z okna.,, Proč se nemůžeme bavit o něčem příjemnějším, třeba o tom že byla letos slušná úroda nebo o tom kolik dnes pochytali ryb?"

,, Protože tvoje štěstí je u mě nahoře v mém seznamu důležitých záležitostí co ještě musím vyřídit." Poznamenal s ušklebkem a pokrčil rameny.,,Samota ti nesvědčí."
Už řekl co chtěl a tak se zvedl s tím, že půjde domů.

,, Děkuji Tlamoune."pronesl tiše. Když na něj upřel pohled pousmál se.,,Za to ,že se o mě staráš."

Měl potřebu to říct i vysvětlit.
Tlamoun a Škyťák je to jediné co mu v životě zbylo. Jeho jediná rodina a lidé pro které by položil život. Štve ho jak se mu ten paličák pořád plete do života ale zároveň je za to rád. Znamená to, že existuje člověk kterému záleží na jeho blahu.

,,To je u přátel samozřejmost."odpověděl mu s radostným úsměvem a pak za sebou tiše zavřel dveře. Stále má nějaký pud sebezáchovy.

Dva dny po tomto rozhovoru musel Kliďas odplout na mírové jednání.
Už měsíce na tomto projektu pracoval pomocí dopisů a dnes by to konečně mohli nést ovoce. Pluje na ostrov Kaze aby se mohl osobně seznámit s jejím králem a podepsat s ním smlouvu o příměří.

Cesta byla dlouhá a potkali ho při ní nejedny strasti. Dokonce i bouře, která je málem smetla z povrchu země. Na konci náročné cesty je ovšem čekal kýžený cíl.

Ostrov zalitý sluncem s dlouhými bílímy plážemi a kvetoucími lesy. Vše bylo nádherné až se mu tajil dech.
Uprostřed toho všeho stál hlouček lidí kteří se nepodobali ničemu co znal.

Pestré oblečení bylo celkové takové uhlazené. Těla ladná, štíhlá ale přesto na nich byly vidět svaly. Každý člověk měl černé vlasy, muži i vousy, a vše až příliš pečlivě upravované ale největší rozdíl byli jejich oči. 
Mandlového tvaru, trochu zešikma a povětšinou v tmavých odstínech.

Zakotvili u břehu a vylodili se.
Naproti se jim odvážilo jít jen několik málo můžu.

Nejvíc ho ale zaujal muž se stříbrnou páskou ve vlasech. Tvář měl holou ale vlasy dlouhé stáhnuté v drdolu dost podobném jako nosí on sám a očí byly ty nejtemnější co v životě viděl ale zároveň svým způsobem jemné.

Přistoupil k němu a na každém jeho kroku byla vidět ta nedbalá elegance. Na Blpu by Kliďase asi fakt,že takhle smýšlí o muži vyděsil ale zde.
Zde to může svést na zaujetí úplně jiným typem lidí.

,,Vítám vás, snad jste měli příjemnou plavbu. Já jsem král ostrova Kaze, Unmei no Hito."řekl klidně a obdařil námořní vřelým úsměvem.

,, Kliďas Velikán, náčelník Blpu."řekl naoplatku i když si sám nebyl jistý jak se mu to povedlo.
Král mu nějak sebral vítr z plachet.

,, Těší mě." Poznamenal ze slušnosti a jeho úsměv jako by se ještě zvětšil. Bylo to velmi nakažlivé. ,,Z důvodu délky mého jména prosím všechny naše návštěvníky aby mi říkali jen Hito, doufám,že vám to nevadí."

,,Také mě těší Hito a opravdu mi to nevadí. Vy mi naoplatku říkejte Kliďasi."

,,To bychom asi měli všechny formality."pousmál se král pobaveně a do náruče mu vběhla asi tříletá holčička.,,A toto je někdo na koho nesmím zapomenout. Moje dcera Tenshi."

,,Proč má na ruce ten černý náramek?"zeptal se zvědavě dřív než se stačil zarazit. Obvykle mu takt nechybí ale ten kožený pásek ho zarazil. Byly na něm totiž nejrůznější znamení smrti.

,,Naše tradice. Znamená to ,že je její matka a moje královna již v království nebeském."vysvětlil mu tiše a v hlase byla doslova hmatatelná bolest i smutek.

,, To je mi líto."dostal ze sebe zahanbeně.,, Omlouvám se."
Král kývl,že to bere na vědomí a rozešel se po cestě do nitra města.
Tohle bude opravdu zajímavá návštěva.
Sledoval záda svého hostitele a odolával touze se vzít po hlavě nejbližší palicí, když mu došlo,že mu pohled sklouzává na jeho pozadí až příliš často.

Ach Valko, co semnou tvoje smrt jen provedla.  Snad mi odpustíš, když zkusím hledat nové štěstí.
Tyto myšlenky se mu honili hlavou když ho bez nejmenších protestů následoval.
Možná má nakonec Tlamoun pravdu.
Už je čas.

° ° °

,,Tak to je hustý." řekla ta malá příšerka s rošťáckým úšklebkem a uznale kyvadla hlavou.

,, Vážně?"zeptal se drak, protože tuhle její reakci nějak neočekával.

,,Jop, je to krutý tím správným způsobem."řekla nevinně a otřela si oči.,, Navíc ten začátek je sladkej. Možná  z toho budu mít i cukrovku."

,,Kecko."

,, Každopádně u tohohle bych věřila,že je to pravda. Jen škoda,že se asi nedozvím jak to dopadlo." řekla trochu lítostivě.

,, Zkrátka si to budeš muset domyslet." Poznamenal a vnutil jí svou hlavu aby ho podrbala.