Kdysi před lety jsem snila,

že budu jednou létat ke hvězdám,
jednou, až láska dá mi křídla,

jednou až pravou lásku poznám.

Jenže jsem nevěděla tehdy,
jak láska skutečně vypadá,
netušila jsem, že mnohdy
mě láska v slzách zanechá.

Chtěla jsem létat oblohou
a prohánět se mezi mraky,
jenomže jsem nevěděla,
že slzy s láskou přijdou taky.

Neměla jsem ani ponětí,
co milovat skutečně znamená,
kolik si prožiju žalu a bolesti,
ani že zůstanu tak zlomená.

Láska mi křídla nedala,
naopak srazila mě k zemi,
všechny mé představy rozbila
a vzala mi mé hloupé snění.

A všechna mračna z nebe
jsou nyní navždy u mě v srdci,
ty mraky mě zahalily v sebe
však láska mi zbyla přeci.

Miluju pořád, ač to bolí,
A ačkoli chci zapomenout,
mé srdce mi to nedovolí,
ta mračna v něm navěky zůstanou.