Vždy jsi byl jediný,
koho jsem milovala.
Srdce roztříštilo se mi,
v hrudi mi díra zbyla.

Protože ty ses nezajímal,
já byla jen dívka v davu,
nikdy ses ani nepodíval,
a nevíš, v jakém jsem stavu.

Já se teď se bojím,
že konec už nastal,
že už se nikdy neopravím,
že z lásky zbude jen žal.

A z celého mého srdce
zbyla jen hromádka prachu
navěky utopená v řece
ze slz bolesti a strachu.

Ty nevíš, cos provedl,
co jsi mi způsobil,
kam jsi mě přivedl.
A já tě neviním.

Pláču prosta radosti,
žal a slzy mi tvoří vrásky,
slzy strachu a bolesti
a neopětované lásky.

Tak tahle se mi docela líbí. Řekla bych, že tady nastal ten bod zlomu, kdy ty básničky začaly pomalu za něco stát. A co na ni říkáte vy?