Jak jsem tak hloupá mohla být,
myslet si, že bych tě mohla mít,

dovolit si v noci o tobě snít,
jen a jen o tobě.

Slzy bezmoci po tvářích stékají,
cestičky po sobě nechají,
z lící mi na ruce kapají,
jen a jen pro tebe.

Srdce mé teď krvácí,
jas se z mých očí vytrácí,
štěstí odlétlo jako ptáci,
jen a jen za tebou.

Šťastné myšlenky odchází,
žal se v mém srdci nachází,
s bezmocí ruku v ruce se prochází,
jen a jen kvůli tobě.

Že o mne nestojíš dobře vím,
proto se smutku nebráním,
naději žádnou už nevidím,
jen a jen bez tebe.

Nedokážu nikdy zapomenout,
vzdát to a najít si jiného,
chci se teď hned rozběhnout,
jen a jen za tebou.

Sama radši budu navždy žít,
než abych jiného měla si vzít,
i když je to beznadějné, budu snít,
jen a jen o tobě.

I život svůj v oběť dám
a všeho, co na světě mám,
já klidně se navždy vzdám,
jen a jen pro tebe.

Tohle je zase trošku jiný styl, než ty předchozí básničky. Co dodat. Experimentuju :D Třeba se vám zalíbí i tak. Ráda zkouším v poezii nové věci a pak to občas dopadne takhle, no :D Co na to říkáte?