Topím se v moři hlubokém,
v oceánu ve tvých očích,
lapám po vzduchu kýženém,
svět se ve vodním víru točí.

Stačil ti jediný pohled
a já už teď dobře vím,
že pro mne není cesty zpět,
že se v něm utopím.

Moře hluboké, oči temné
ach, ty oči nádherné
navždy do sebe vtáhly mne,
překrásné modré oči tvé.

Jsou jako zpěv sirén,
tak krásné a tak smrtící,
vábí mne k sobě a já jen
podléhám a jdu za nimi.

Nádherná píseň láká mne,
nedokážu vzdorovat, jsem slabá.
Jdu jím vstříc za úsvitu dne,
ač vím, že naděje na návrat je chabá.

Ty však ani nevšiml sis,
kdy mě hluboký oceán polapil,
nepoznal jsi, co způsobils mi,
osud můj lhostejný ti byl.

V tvých vlnách zahynu,
nemohu na vzduch a dech se krátí,
jenomže i když se odsud dostanu,
stejně se nakonec zpátky vrátím.

Ty se však nezajímáš,
jsem ti zcela lhostejná,
bolest mi do srdce vysíláš,
zemřu v tvém oceánu, úplně opuštěná.