Má lásko, chci ti tolik říct,
má lásko, tolik ti povědět,
sdělit ti slov nad hvězd víc,
musíš se tolik dozvědět.

Má lásko, já chci tě ujistit,
že již nezlobím se na tebe,
jsem připravena odpustit
a vinu svalovat jen na sebe.

Má lásko, za nic nemůžeš,
má lásko, nezavinil jsi nic,
s mou bolestí nic nezmůžeš,
a já se jí zbavuju navíc.

Má lásko, já vždy myslela,
že už jsi mě zničil dočista,
ale náhle se naděje zjevila,
byť jenom slabá a nejistá.

Má lásko, možná dokážu
vymanit se z žalu svého,
doufám, že už se rozvážu
z muk srdce zmařeného.

Má lásko, možná je čas,
abych zaťala zuby a šla,
zahodila představu nás
a vstříc životu se rozešla.

Má lásko, kéž zvládla bych
zapomenout a vážně žít,
po tobě zbyl by jen vzdych
a já mohla bych zase snít.

Má lásko, jsem zmatená,
chci si pamatovat a chci jít,
uprostřed citů jsem ztracená
a náhle nevím, co teď chtít.

Má lásko, ukáže čas jenom,
zda zapomenu, nebo ne,
zda zůstanu v žalu jednom,
nebo ulétnu volná od tebe.

Má lásko, slyším své srdce,
naslouchám mu a možná
bude brzo všemu konce
a já budu zase šťastná.