Byl to jenom okamžik,
jenom jeden moment,
jedna chvíle, jeden smích,
který nesl vítr domem.

Byla to jenom chvilinka,
rychlostí světla zmizela
ta kapka štěstí malinká,
která ozvěnu zanechala.

Trvala tak krátkou dobu,
přesto se do paměti vryla,
chvíle, kdy jsme byli spolu,
ta o které jsem tolik snila.

Chvíle, kdy se vesmír celý
zrcadlil v tvých očích jen,
a kdy já můj smutku temný
nahradil šťastný světlý den.

V hlavě mi zní pořád moc
tvůj smích a ta tvoje slova,
co prozářila mou zlou noc,
zní mi pořád, zas a znova.

Vidím tvůj úsměv, pohled,
padá ta maska chladná,
taje ten tvář kryjící led,
najednou je láska snadná.

Všímáš si, konečně vidíš,
hrozně moc jsi mě zničil,
ale je konec, teď už to víš,
všechno jsi to pochopil.

A pak přichází probuzení,
otvírám oči, je nový den,
štěstí je pryč, radost není,
zmizel jsi mi. Pouhý sen.