Kolem mě utíká tak rychle čas,
ač chci, nemůžu ho zastavit,
tahle schopnost není v nás,
kdybych ho tak mohla zpomalit.

Nebo ho vrátit do toho dne,
kdy to všechno začalo bolet,
protože jsem se ocitla na dně,
protože jsem se ocitla dole.

Rozpadla jsem se, protože
chci mít něco, k čemu neznám
cestu, osudu přenechat otěže,
víc dělat nemůžu a nemám.

Vyber si, nejde to, nemůžeš,
ach, nemůžeš obojí už mít,
nevidíš cestu, protože je lež,
jedno zničit, druhé uzdravit.

Copak to nejde, nechat si oboje?
Musím si vybrat a vzdát se?
Copak si nemůžu ušetřit boje,
bolest a rozpadající se srdce?

Jsem na pokraji svých sil,
zničená, zdeptaná, zoufalá,
bolest a žal celičkou mě zlil,
uprostřed myšlenek ztracená.

Vím, co bych měla udělat,
jenže k tomu nemám síly,
vím, co bych si měla vybrat,
ale hledám jinou cestu k cíli.

Musí přece nějaká být
a ne jen ta jedna jediná,
další možnost musí zbýt,
po níž nebudu zničená.

Ale čas tak rychle ubíhá,
víří kolem mě a já nevím,
jsem tak slabá, nerozhodná,
ač chci, jinou cestu nevidím.