Někdo si přeje slávy dosáhnout,
někdo si přeje vrátit zpátky čas,
někdo si přeje všechno ovládnout.
Já chci jen to jediné

–

slyšet tvůj hlas.

Tak moc já chci tě znovu vidět,
alespoň na chvíli, na vteřinu,
nevím, jak mi můžeš tak chybět,
proč mám ze srdce jen polovinu?

I kdybych tě teď směla spatřit,
i kdyby mě tvůj úsměv zahřál,
ten úsměv mně nebude patřit,
tvůj pohled by mě nezpozoroval.

Vím to, já vím to tak moc jistě,
i přesto bych dala snad cokoli,
abych s tebou mohla být na místě,
kde se mé rány znovu zacelí.

Být jen s tebou úplně kdekoli,
jenom ty a já, společně, my.
Jenomže to se nikdy nesplní,
ach, jak moc, moc dobře to vím.

Přesto dál tak hloupě sním,
i když je to naprosto nemožné,
nestane se to, počítám s tím,
ale mé sny jsou pořád bláhové.

Veliká část mého srdce patří ti,

je jen na tobě, co s ní uděláš,
ta jenom maličká zůstala mi,
necháš si svou, nebo ji zadupáš?

Ať už se rozhodneš jakkoli,
já nebudu tě nikdy proklínat.
A ať už udeláš úplně cokoliv,
já nikdy tě nepřestanu milovat.