,,Vicky, Brumbál tě prosí zda by jsi za ním nemohla přijít." řekla udýchaná Ginny když vběhla do jejich pokoje. ,,Už jdu." odpověděla tiše. ,,Vrátíš za mě prosím tu knížku?" zeptala se Hermiony a podala jí knížku kterou si půjčila a vzala si tu kterou jí půjčil Brumbál, jenž se vrátil na místo ředitele. ,,Jasně, to nemusíš ani prosit." usmála se přátelsky a zamávala jí když odcházela. Všichni si všimli jak smrt Siriuse Victorii zasáhla a proto jí chtěli jenom podpořit. Ostatně, Sirius pro ní hodně znamenal. Stejně jako Harrymu, i jí nahrazoval otce a stál při ní kdykoli to potřebovala. Právě s ním se cítila tak volná a zároveň pod ochrannými křídly.

,,Citrónové bonbóny." řekla chrliči heslo a poté co odskočil, pomalu vyšla ty schody které vedli k ředitelně. Když už zvedla ruku připravena zaklepat, uslyšela hlasy. Nebyla si tím jistá, ale vsadila by krk na to že slyší i Snapea. Co ten by tam ale dělal? Záleželo by však na tom, zda to on skutečně je. To se však brzy dozví. Znovu zvedla ruku a váhavě, ač hlasitě zaklepala. Trvalo jenom chvíli než jí ředitelův hlas vyzval k tomu, aby vstoupila. Když vstupovala, zašeptala jenom tichý pozdrav a nevěnovala nikomu jediný pohled. Koukal se na špičky svých bot. Až když zavírala se podívala na toho, kdo tu s ní byl a zjistila, že tu skutečně byli dva, již zmiňovaní, muži.

,,Victorie, tak jsi přeci přišla." usmál se na ní přívětivě ředitel a ona přikývla. ,,Ano a také bych vám chtěla vrátit," došla k jeho stolu kam položila těžkou knihu ,,tuto knihu kterou jste mi půjčil. Párkrát jsem jí prostudovala a obávám se, že můj původ bude navždy nezvěstný jelikož jsem sotva našla nějaké jméno jako je Victorie." řekla upřímně. ,,Ach ano, už jsem nad tím přemýšlel. Ovšem, před tím než bych ti chtěl říct tady s profesorem Snapeem jednu novinku, asi by jsi se měla posadit." nabídl jí jedno z dvou křesel, která zůstávala prázdná. ,,Ne děkuji, myslím že to nezabere dlouho a hned potom jdu na pokoj dobalit si věci." odmítla zdvořile a až teď si uvědomila, že na muže v černém se ani jednou jedinkrát nepodívala. ,,Jak si přeješ a teď k věci." usmál se na oba dva. Jejich tváře zůstávali klidné a neutrální, naprosto totožné a to byla další věc nad kterou se postarší čaroděj musel usmát. Byli si tak podobní...

,,Včera těsně před tím než jsem se dozvěděl že jste se vydali na Odbor záhad jsem znovu bádal nad tvým ztraceným původem. Bylo to opravdu těžké, avšak Sirius se mi ochotně nabídl že mi pomůže. I on chtěl aby jsi měla rodinu." usmál se na ní a jí se v očích zaleskly slzy které přetekly přes okraj a dopadli na koberec. ,,Na Ministerstvo ani jeden z nás nemohl, ale oba dva jsme měli pár známých kteří při nás zůstali a mohli nám pomoci. A tak také udělali. Mezitím co oni tajně hledali v databázích, my prohledávali všechny možné knihovny ke kterým jsme měli přístup, než jsme konečně narazili na jednu zásadní věc která pomohla jak nám, tak i našim přátelům kteří díky tomu našli tvé rodiče." řekl a jí se zorničky samým překvapením rozšířily. ,,Kdo jsou mí rodiče? Žijí ještě?" vyhrkla když se vzpamatovala po tom šoku. ,,Jenom jeden žije. Tvůj otec." odpověděl po krátké odmlce. ,,Kdo je to? Jak se jmenuje?" naléhala rychle a srdce jí v tu chvíli málem vyskočilo z hrudi. Byla blízko pravdy po které tak moc prahla. Ředitel však neodpověděl. Místo toho se podíval na muže vedle ní který mu pohled chvíli oplácel, než se podíval na Victorii. ,,Tak kdo je to?" zeptala se tiše. Najednou pocítila jistý strach z odpovědi. Jak se mohla bát něčeho po kterém tak toužila?

,,Já slečno." řekl profesor Snape a ona se na něj nevěřícně podívala. ,,Vy?" zašeptala po tom dlouhém, a tíživém tichu které tam nastalo. ,,Nechám vás tu o samotě. Ostatně, musím jít ještě za Harrym." usmál se na ně ředitel a aniž by mu kdokoli odpověděl odešel. ,,Jak můžete být u všech všudy můj otec?! Vždyť to není možné, to nemůže být možné." ze začátku křičela směrem k nehybně stojícímu muži naproti ní, ale nakonec už šeptala k sobě a začala přecházet po místnosti. ,,Věděl jste to vůbec nebo si ze mě jenom utahujete? Jestli je to pravda, jak se to stalo?" ptala se a rukama si zoufale zajela do vlasů. ,,U Merlinových vousů já tomu nemůžu uvěřit! Chodím pět let do téhle školy! Pět dlouhých let a nedošlo mi to? Tenhle rok mi to všichni říkali, proč?" zaúpěla a sesunula se na podlahu. Bylo toho na ní hodně. Muž který jí opovrhoval stejně jako jejích přátel je její otec? Vždyť to není pravda, to ani nemůže být pravda! Pořádně jí to nedocházelo. Jenom tam seděla, shrbená, se zavřenými oči a dlaněmi zatnutými v pěst. Hluboce dýchala a jedna zbloudilá slza jí sklouzla po rudé tváři a nechala za sebou mokrou stopu.

,,Sleč... Victorie nech mě to vysvětlit, jak se to stalo." řekl profesor a jí přikryl stín podle čeho poznala, že byl blízko u ní. ,,Vy jste to věděl?" zašeptala a vzhlédla k jeho tváři. Viděla v jeho očích smutek který nepohasínal ale zůstával. To bylo vůbec poprvé co u něj nějakou viditelnou emoci viděla. ,,Ne. Profesor Brumbál mi to řekl těsně před tím, než jste přišla vy." řekl na vysvětlenou. Neodpověděla mu, jenom ho pozorně sledovala a prohlížela si jeho gesta která vlastně žádná nebyla. ,,Victorie prosím, věř mi, všechno ti vysvětlím jak se to stalo, kdo je tvá matka, ale chtěl bych aby jsi vstala z té podlahy. Prosím." natáhl k ní ruku a ona se ho váhavě chytila. S jeho pomocí se dostala na nohy a posadila se do křesla. On naproti ní, stejně jako to jednou udělal Brumbál. ,,Kdo je má matka?" zeptala se váhavě. ,,Lili Evansová, později již Potterová." řekl váhavě její jméno a jí se zatmělo před očima. ,,Lily Potterová? Harryho matka? To mi tím chcete říct že jsem jeho nevlastní sestra?" zeptala se ohromeně a on přikývl. ,,Asi by jsi chtěla znát celý příběh. Jako malý jsem neměl vysněné dětství a zkrášlovala mi ho právě Lily. Pocházela z Mudlovské rodiny. Byli jsme nejlepší přátelé ale já k ní pociťoval jisté sympatie. Ale přáteli jsme zůstával i ve škole, i přes to v jak rozdílných kolejích jsme byli. Všechno jsem to jednou pokazil označením které není hezké a už vůbec ne k někomu koho máš ráda. Litoval jsem toho a trápil mě pohled na Lily s Potterem. Vše se změnilo na začátku sedmého ročníku kdy jsme spolu strávili jednu noc. Lily mi nikdy neřekla že porodila dítě, ještě k tomu mé a já jsem žil stejně jako ty celý život ve lžích." převyprávěl stručně svůj příběh a ona během něj pozorovala Fénixe na bidýlku, nebo samotného profesora, jejího otce. ,,Takže jsem vaše dcera, nelžete mi." nebyla to otázka jako spíše konstatování. I tak jí na to kývl. ,,Celé ty roky jsem chtěla poznat své rodiče a při tom jsem ho vídávala každý den na chodbách." zašeptala a její slzy nechala dopadnout na džíny. On ji jenom pozoroval, v hlavě zmatek a v pocitech ještě větší. Překvapeně vydechl když mu jeho dcera vletěla do náruče a pevně si ho k sobě přivinula v obětí. Chvíli mu trvalo než jí obětí oplatil, ale učinil tak a neviděl, jak se usmála.

Teď už byla šťastná, ač byl její otec Smtijed a nejhorší profesor na škole, byl to její otec kterého hledala. Nebude to lehké, ale co lehké bude?