,,Já to nechápu, co proti mně ministerstvo má?" vykřikl Harry a upoutal tím Victoriinu pozornost. ,,Ukažte mu to." ozval se z rohu Alastor a Victorie sledovala Remuse jak vytahuje Denní věštec. Jenom se nad tím zamračila, ty žvásty co tam například taková Rita Holoubková psala byli k nevydržení. Tu ženskou nesnášela už od té doby co ji ve čtvrtém ročníku potkala na chodbě. Psala o ní a jejich přátelích takové žvásty jaké by si nikdo nedokázal vymyslet, jenom ona.

,,Chlapec který lže?" prohodil Harry tiše a ona se probrala do reality. ,,Stojí dokonce i proti Brumbálovi." prohodil Sirius. ,,Popletal, nic se neděje." přečetl Harry nadpisek a Victorie se s obavami podívala na Rona jenž vedle ní seděl. ,,Popletal využívá svojí moci včetně vlivu v Denním věštci aby zkompromitoval každého kdo se odváží tvrdit že se Pán zla vrátil." řekl Sirius a ona si všimla že se všichni dívají jejich směrem. ,,Proč?" vyřkla Victorie nechápavě otázku a předehnala tím Harryho. ,,Popletal si myslí že Brumbál usiluje o jeho funkci." odpověděl jí Remus jednoduše. ,,To je šílený." zamračila se. ,,Nikdo si nemůže myslet že by Brumbál..." ,,Jenže Popletl to nemá v hlavě v pořádku, strach mu pokřivil a zatemnil zdravý rozum." přerušil Harryho Remus. ,,Ze strachu dělají lidé strašlivé věci." řekl Remus pravdu kterou už Victorie párkrát zažila na vlastní kůži. ,,Když Voldemort naposledy získal svou moc, podařilo se mu zničit všechno co je nám nejdražší. A teď se vrátil a ministr je ochoten udělat cokoli aby té pravdě nemusel čelit." pokračoval.

,,Myslíme, že Voldemort chce znovu zbudovat armádu. Před čtrnácti lety měl obrovské množství následovníků a nebyli to jenom čarodějové ale i všemožní tvorové temnot. Usilovně sbírá síly a my se pokoušíme o totéž. Jenomže nová armáda není všechno o co mu jde." ujal se slova Sirius a byl by ještě pokračoval kdyby ho Alastor z temného rohu nepřerušil odkašláním. To ho ale nezastavilo. ,,Domníváme se že Voldemortovi jde ještě o něco." snažil se to doříct. ,,Siriusi..." v Alastorově hlase byl slyšet jistý upozorňovací tón. ,,O něco co posledně ještě neměl." zašeptal Sirius. ,,Myslíš, nějakou..." ,,Zbraň?" doplnila svého černovlasého kamaráda Victorie.

,,Tak dost! Jsou to přeci ještě děti! Mluv ještě chvíli a rovnou se můžou stát členy řádu." řekla rozhněvaně paní Weasleyová a Victorie, ač věděla že to paní Weasleyová myslela dobře pocítila touhu odporovat. ,,Já chci! Chci být členem řádu a jít bojovat proti Voldemortovi!" řekl Harry a Victorie mlčela. Vždy k paní Weasleyové vzhlížela, byla to podle ní úžasná žena, pro ní skoro jako matka. A upřímně i paní Weasleyová jí bere jako svou dceru a Harryho jako svého syna. Bylo jí těchto dětí líto. Všimla si jak se Sirius potěšeně usmál a šibalsky na Harryho mrknul.

Ještě tu noc se potulovala po chodbách. Nemohla spát, zdáli se jí prapodivné sny. Oblečena v županu, vlasy staženými do culíku a bosými nohy tichounce našlapovala po zaprášených chodbách a litovala že si nevzala alespoň nějaké ponožky. Tiše doufala že nenarazí na starého domácího skřítka Kráturu který si nevážil ani Siriuse který byl jeden z mála živých pánů. Vlastně teď ani jiného nesměl poslouchat. Byl stále oddán své paní s kterou si stále povídal.

,,Victorie?" ozval se za ní známí hlas který jí v tu chvíli přivodil třas takový, že se teď nešikovností mohla rovnat i Tonksové. Prudce se na nově příchozího otočila ale neustála to a řítila se přímo na konferenční stolek. Sirius ji ale včas zachytil a s úšklebkem ji pomohl chytit balanc. Hned ji pustil a pobaveně ji pozoroval. ,,Siriusi. Promiň, vyděsil jsi mne." usmála se nevinně. ,,To jsem nechtěl. Co tu v tuto noční hodinu děláš?" optal se zvědavě. ,,Nemohla jsem usnout." odpověděla po pravdě. ,,Taky se mi to stává." zahleděl se za její záda do okna který ozařoval nedorostlý měsíc.

,,Siriusi?" podíval se na ní když ho oslovila. ,,Víš, já vím že bys mi to asi říkat neměl, ale proč jsem tu nemohla být s vámi? Jaké nebezpečí mi hrozí? Já vím že teď hrozí nebezpečí všem, ale proč mě hrozí něco víc než obyčejné nebezpečí?" snaží se svou otázku více rozvinout aby ji pochopil a nemohla si odpustit gesta rukami. Jenom ji pátravým pohledem pozoroval a bavil se nad tím. Věděl jak si Harry s touto dívkou rozumí a stejně tak si vzpomínal když jí nutil aby mu tykala. Harry se nad tím tenkrát řádně pobavil. ,,Víš, opravdu bych to to neměl říkat. Dneska už jsem prozradil víc než dost ale přijde mi to nespravedlivé vůči tobě." řekl a přešel k židlím u stolku. Gestem jí naznačil aby se posadila a ona tak učinila.

,,Brumbál se obává že ti hrozí větší nebezpečí, jelikož jsi Harrymu tak blízká. Má tě rád jako svou sestru, stejně jako ty jeho. Vnímáš ho jako bratra a Brumbál se obává toho, že po tobě Voldemort a jeho stoupenci půjdou. Navíc je tu tvůj ztracený původ. Nikdo přesně neví, zda jsou oba dva mrtvý, živý nebo je živ jenom jeden z nich. Ani Brumbál to neví ale věř mi, že se na to snaží přijít." vysvětlil a ona se nestačila divit. ,,Proč? Do teď to upřímně nikdo neřešil." zeptala se. ,,Nemám ponětí." pokrčil rameny. ,,Ale teď by jsi už měla jít spát." usmál se na ní a ona vstala. ,,Dobrou noc, Siriusi a děkuji." usmála se na něj a rozběhla se do pokoje. No... konečně mohla nad něčím přemýšlet.