Seběhla schody a ještě z posledního schodu skočila své tetě Penelopě kolem krku. U oběda jí oznámili že si jí večer vyzvedne někdo z Fénixova řádu. Z řádu který založil sám Albus Brumbál, ředitel Bradavic aby mohli bojovat proti Pánovi zla, lodru Voldemortovi. Strašně jí mrzelo že jeli za příbuznými. Kdyby to byli věděli dřív, neučinili by tak. Victorie ale pociťovala že by je stejně poslala.

,,Dobře dojeďte." popřála jim a nechala se obejmou i od jejího strýce Johnnyho. Hned potom se na ní vyřítila pětiletá dvojčátka Elizabeth a Michael které od ní museli odtrhnout. ,,Neblázněte, nevidíme se naposledy." zasmála se a na všechny se vesele usmála. Byla ráda že odjíždí za svými přáteli. I když měla rodinu, nebylo to úplné. ,,Pošli sovu až dorazíš a až dojedeš do Bradavic." upozornil jí jako každý jiný rok Johnny a ona přikývla. ,,Nebojte se, pošlu sovu. Ale teď už jeďte ať to stihnete." popohnala je a s posledním objetím odešli. Ona se rozeběhla po schodech nahoru a rovnou do svého pokoje kde ještě naposledy zkontrolovala zda má všechno sbalené a přešla ke kleci odkud jí sledovala velká, majestátní sova pálená. Nate, jak se ho rozhodla pojmenovat. Byl něco mezi mládětem a dospělcem. A tak se i choval. Paličatě, svérázně ale zároveň i přátelsky a ochranitelsky. Udělal by pro svou paní cokoli.

Hladila svou sovu po hlavě, když se najednou ze zdola ozvala hlasitá rána a hlasy. Celá zbledla a Nate vyděšeně zahoukal. ,,Tiše, jdu se tam podívat." zašeptala a zavřela dvířka. Šáhla pro svou hůlku a otevřela dveře. ,,Lumos." zašeptala a konec její hůlky se rozsvítil. Díky tomu viděla jasně na cestu a nehrozilo proto aby spadla ze schodů které právě scházela. Nebo si to alespoň myslela.

Na rameni jí přistála něčí ruka a ona vyděšeně vykřikla. Zapomněla na to kde je a prudce se otočila na toho, kdo zavinil její strach. Noha jí ale při tom sklouzla a ona upustila hůlku. Začala padat ze schodů a marně se snažila něčeho zachytit. Nakonec ale někdo zachytil někdo jí. S děsem vepsaným v očích pohlédla do osvícené tváře jejího dávného profesora. Remuse Lupina.

,,Pane profesore?" vydechla překvapeně a prohlédla si ho když jí pomohl dostat se na nohy. ,,Nezapomeň že už nejsem tvůj profesor." usmál se mile a Victorie po tom krátkém šoku rozsvítila. Potom co si její oči zvykly na světlo se podívala na schody kde byl Alastor Moody, ten pravý. ,,Pane." vydechla úlevně. ,,Slečno. Nehledáte hůlku?" zeptal se a jeho kouzelné oko zabrousilo někam za jeho záda. ,,Ehm... ano, děkuji." nervózně si převzala hůlku a podívala se za sebe. Místo toho aby se dívala na Remuse, dívala se na fialovo vlasou čarodějku.

,,Tonksová." vydechla a s úsměvem se na ní podívala. ,,Co to bylo za tu ránu?" zajímala se a přelétla je pohledem. ,,Promiň, to jsem byla já, shodila jsem vázu." kývla směrem k váze v níž byli lilie. Musela ji opravit kouzlem Reparo, jinak by takhle nevypadala. ,,Aha. Ani nevíte jak jste mě vyděsili." ušklíbla se a schovala hůlku do kapsy. ,,Tak dost vykecávání se, nemáme moc času, ještě musíme vyzvednout pana Pottera. Běžte si pro kufr slečno." Alastor Moody tím přerušil i Remuse který se dívce chystal omluvit. ,,Jistě." odvětila a vyběhla schody nahoru, kde se převlékla, vzala svůj kufr, klec i koště. S tím vším seběhla dolů a poslušně to předala Remusovi který to kouzlem přemístil neznámo kam.

,,Pan Weasley s slečnou Grangerovou tvrdí že umíte dobře létat, je to pravda?" zeptá se jí ostře Alastor a ona přikývne. Byla to pravda, ač se nikdy neucházela o místo ve Famfrpálovém družstvu. Nestála o nějakou extra pozornost. Zajímalo ji ale, po kom tyto dovednosti má. ,,Tak teď se vám to bude hodit, pojďte." pobídl i Remuse s Tonksovou a sám se vydal směrem ven. ,,Na tři vzlétneme, jasné?" nikdo mu neodporoval. Alastorovi se často říkávala Pošuk a to také oprávněně. Zdál se být jako pošuk, ale každý kdo ho znal věděl, že je to Bystrozor, ač bývalý, z kterého by si mnozí měli vzít příklad.

,,Raz, dva, tři!" vykřikl a Victorie se okamžitě vznesla do vzduchu následována ostatními. Užívala si ten pohled na noční město. Vítr ve vlasech a naprostou svobodu. Zasmála se a vesele se podívala na Tonksovou která se k ní přidala.

,,Remusi, hrozí nám nějaké nebezpečí?" zeptala se hlasitě čaroděje a přilétla k němu blíž. ,,Jistěže, Voldemort nabyl svých sil ale pochybuji že by šel právě po nás, po tobě, s Harrym to bude těžší." odpověděl jí a ona se uvolnila. Tohle jí dělalo starosti. Victorie byla velmi laskavá dívka která podala pomocnou ruku komukoli kdo to potřeboval. Měla ovšem i své tmavé stránky. Nikdy jí nenařizujte co má dělat, to se teprve dokáže naštvat a ne vždy je to hezký pohled.

Vznesla se výš, tak aby letěla po boku hejnu ptáčků kteří jí nevěnovali ani trochu pozornosti. Usmála se a znovu slétla k ostatním kteří byli pod ní.

,,Nedělejte blbosti, Cabellová.To že po vás Voldemort nejde neznamená že se nemůže nic stát." řekl jí ostře Alastor a ona se zamračila. Naopak Remus s Tonksovou se na ní pobaveně usmáli. Victorie byla opravdový živel co se týkalo létání na koštěti.

Po deseti minutách letu konečně přistáli před bytovým domem. ,,Kde to jsme?" zajímala se zvědavě. ,,Grimmauldovo náměstí 12, zapamatuj si to, bude se ti to hodit. Zde sídlí Fénixův řád." odpověděl okamžitě Remus a ona ohromeně sledovala jak dům odhaluje další dveře. ,,Tak pojď." usmála se na ní Tonksová a sama se vydala dopředu. ,,Dávejte si pozor, abyste nezbořila celý barák." schladil její nadšení Alastor. ,,No jo. Dojdu pro další a odvedu tam Victorii, potom se k vám vrátím." řekla a popostrčila Victorii do domu.

,,Victorie!" vykřikla nadšeně Molly Weasleyová která si jí všimla jako první. V místnosti byl ještě Arthur Weasley, Sirius Black, Severus Snape a několik dalších pár čarodějů a čarodějek které neznala. ,,Dobrý večer." pozdravila překvapeně. ,,Moc ráda tě vidím drahoušku, běž nahoru, Ron s Hermionou tam na tebe a Harryho čekají, nemůžou se vás dočkat. Všechno ti vysvětlí." pobídla ji. ,,Dobře." špitla a vydala se nahoru. Ještě se přes rameno ohlédla. Tonksová odcházela s pár dalšími za Remusem a Alastorem. Ona se ale setkala s ledovým pohledem jejího profesora. Stejně jako při zařazování. Zakroutila hlavou a vyběhla zbytek schodů. Otevřela dveře za kterými slyšela tichý rozhovor a hned na to jí Hermiona sevřela v objetí.

,,Ahoj Mio. Rone!" vesele objala i svého zrzavého kamaráda. ,,Konečně jsi tady. Jen co Harry přijede, všechno ti dopodrobna vysvětlíme." řekla Hermiona a usmála se na brunetku která byla štěstím bez sebe. Přešla k Nateovi a usmála se na něj. ,,Tak sem vás Remus přemístil." zašeptala.