,,Takže tady sídlí Fénixův řád, je v něm ke vší nelibosti i Snape, Brumbál nechtěl abyste mně nebo Harrymu napsali a schůzek se nesmí zúčastnit nikdo komu není sedmnáct." shrnula to, o čem se tu celou tu dobu bavili a její přátelé na oplátku přikývli. ,,Ale proč jsem tu nemohla být třeba já? Vždyť po mně Voldemort nejde!" vykřikla pohoršeně a sledovala jak s sebou při vyslovení jeho jména trhli. Dozvěděla se o něm až v prvním ročníku kdy jí o něm říkal Harry. Nebála se jeho jména. Jak sama řekla Hermiona: ,Strach ze jména jenom posiluje strach z jeho nositele.' a ona se ho nebála. Nesnášela ho. Cítila vztek když slyšela jeho jméno. Tolik zkázy a utrpení co způsobil bylo až neskutečné. ,,Nevíme. Snažili jsme se ho přemluvit, ale..." začal Ron ale nakonec se podíval na Hermionu která ho pozorovala. ,,Říkal, že tento rok je pro tebe stejně nebezpečný jako pro Harryho. Prý by se mělo stát něco, co ti změní život." dokončila Rona a podívala se na nic nechápající Victorii. ,,A to s tím Harrym? Opravdu na něj zaútočili mozkomorové?" zeptala se jich a oni mlčky přikývli. ,,Chtěli ho vyloučit, ale Brumbál se ho zastal a proto byl předvolán na Disciplinární řízení." odpověděl tentokrát Ron, když v tom se otevřeli dveře. Nikdo nestihl nic zpozorovat a Harryho už drtila v objetí Hermiona.

,,Harry, není ti nic? Slyšeli jsme o útoku mozkomorů." vychrlila to na něj. ,,Nech ho trochu vydechnout." řekla Victorie která k nim s Ronem přišla a usmála se na Harryho. ,,A Disciplinární řízení, to je prostě strašné! Nemůžou tě přece vyloučit, to by bylo nespravedlivé." pokračovala a jim nevěnovala ani jediný pohled.

,,Jo, ale rozhodně ne poprvé." obešel je a rozhlížel se po pokoji. ,,A kde to vlastně jsme?" podíval se na ně a Victorie zavřela dveře. ,,V Hlavním štábu." odpoví Ron. ,,Fénixova řádu, to je tajná společnost. Založil ji Brumbál po prvním boji s Ty víš kým." doplnila ho Hermiona s malým úsměvem na tváři. ,,To jste mi něco nemohli napsat? Celé léto jste se mi neozvali!" rozčiloval se a vynechal Victorii s kterou si jako s jedinou dopisoval. ,,Harry uklidni se. Ani mně nenapsali. Nemohli. Brumbál jim to zakázal." vysvětlila mu s klidným hlasem Victorie. To na ní bylo zvláštní. Dokázala reagovat v klidu i v té nejhorší situaci. Dokázala si udržet kamennou tvář kdykoli to bylo nutné a mnohé tím překvapila. Vypadalo to, že je Harry v koncích. Byl překvapen tím, že někdo koho považoval za sobě blízkého ho jistým způsobem zradil a odsunul ho na druhou stranu.

,,Cože, Brumbál?" Victorie ho bylo líto, ona sama ještě před chvílí nic nechápala. ,,Proč by chtěl abych nic nevěděl? Mohl jsem pomoc!" řekl a vztek se znovu vracel. ,,Byl jsem to já s kým Voldemort bojoval! Byl jsem to já kdo viděl jeho návrat i to jak zabil Cedrika!" vykřikl a Victorie s sebou vyděšeně trhla ve chvíli kdy se za Harrym objevili s hlasitým PRÁSK! dvojčata Weasleyova Fred a George. Ona si s nimi dobře rozuměla. Dokázali ji pochopit a zároveň i rozesmát. Častokrát s nimi vyvedla nějakou lumpárnu za což byli také všichni tři potrestáni.

,,Harry, zdálo se nám že tě slyšíme." ,,Nedus ten vztek v sobě, pusť ho ven." ,,Jestli už jste skončili..." ,,Nechcete slyšet něco zajímavějšího?" doplnili se navzájem a tázavě se na ně podívali.

Odvedli je ke schodům a přes zábradlí přehodili prapodivnou růžovou šňůrku na jejichž každém konci bylo... ucho? Nechápavě a trochu i zhnuseně se na to podívala a potom na dvojčata která její pohled zpozorovala.

,,Ultradlouhé uši" ,,Skvělá věcička když potřebuješ někoho odposlouchávat." ,,Mamka nám je zabavila ale zapomněla že se tu vyznáme." usmáli se a ona chápavě přikývla. ,,Ahoj Ginny." pozdravila s úsměvem nejmladšího člena a zároveň i jedinou dceru rodiny Weasleyových. Poté se ale více naklonila k uchu a poslouchala.

,,Nebýt Harryho vůbec bychom nevěděli že se Voldemort vrátil!" podle hlasu okamžitě poznala Harryho kmotra Siriuse Blacka kterého neprávem odsoudili. ,,Už to není dítě, Molly!" rozčiloval se na matku jejích zrzavých přátel. ,,Ale není ani dospělý! Není to James, Siriusi!" snažila se mu to v klidu vysvětlit. ,,Není to tvůj syn!" řekl rázně. ,,Jako by byl." odpověděla mu, čímž dala jasně najevo že už v hádce nechce pokračovat. ,,Má snad někoho jiného?" zeptá se nakonec. ,,Má přece mě." uměla si živě představit jak to tam teď vypadalo. ,,Dojemně rodičovský přístup, Blacku. Možná z něj vyroste zločinec jako z jeho kmotra." ozval se z ucha ledový a klidný hlas profesora Lektvarů. ,,Nepleť se do toho, Srabusi!" vykřikl Sirius a Harry se na ně zmateně podíval.

,,Snape je členem řádu?" zeptal se. ,,To si piš." odpověděl mu Ron a drcnutím je upozornil na ryšavou kočku olizujíc se nad uchem. Dvojčata se pokoušela vytáhnout Ultradlouhé uši nahoru, jenže spárům kočky, jakožto šelmy uniknout stejně nedokázali.

,,Zlobivá kočička." zavolala za ní Hermiona a Victorie se ušklíbla. ,,Radši zůstanu u sovy." zašeptala Ronovi který se v sobě pokusil zadržet smích a zamaskoval to zakašláním. Ultradlouhé uši vytáhli právě včas, jelikož začali všichni odcházet. Zahlédla tam i Snapea, který odešel jako jeden z prvních.

,,Takhle odejde vždycky." informoval ji Ron a seběhl schody. Rychle ho i s přáteli následovala. S úsměvem sledovala jak se dvojčata přemístila rovnou za paní Weasleyovou kterou tím nehezky vyděsili. ,,To že už můžete kouzlit neznamená že musíte vytahovat hůlku kvůli každé prkotině!" zakřičela za nimi.

,,Harry, Vicky! Drahoušci, jsme moc rádi že jste tady." usmál se na ně paní Weasleyová a oni jí úsměv oplatili. Kráčeli dál za ostatními.

,,Siriusi!" vykřikl Harry a obejmul svého kmotra. Posmutněle se usmála a posadila se vedle Remuse. Ona nepoznala svou rodinu a věděla že nikdy nepozná. Rodinný příslušníci s ní očividně nechtěli mít nic společného a rodiče jsou teď po smrti.

,,Victorie, vypadáš smutně, nestalo se něco?" podíval se na ní starostlivě Remus a ona se rychle usmála. ,,Ale kdepak, jenom jsem si na něco vzpomněla." řekla a Remus jí její vřelý úsměv uvěřil.h