Rychle přispěchala k hloučku jejích Nebelvírských kamarádů a stejně jako oni se podívala na profesorky Umbridgeovou a Mcgonagallovou. O něčem se dohadovali, bohužel pro ni nemohla říct o čem, jelikož přišla právě teď a profesorka v růžovém odcházela.

,,Co se tu stalo?" zeptala se zaskočené Hermiony která se na ní okamžitě podívala. ,,Mcgonagallová se snažila vysvětlit profesorce ať nepoužívá starodávné metody a Umbridgeová to probrala tak že uráží jí, Ministerstvo i Popletala. Svým způsobem slíbila odplatu." vysvětlila trpělivě a následovala Victoriin pohled, která se podívala na svou zavázanou ruku. Ráno to tak udělala a svedla to na nehodu při pádu ze schodů. Nešikovná na to byla poměrně dost a proto jí to všichni uvěřili. Jen co se o tom Hermiona zmínila, bolest v ruce vystřelila až do úrovni srdce. Hnědé oči její kamarádky se na ní vyděšeně podívali.

,,Ty taky? U Merlina, Vicky pojď!" vykřikla, popadla jí za druhou ruku a než se brunetka stihla pořádně vzpamatovat, už ji někam táhla. ,,Mio, co se děje?" vytrhla se jí a podívala se na ni. ,,Musíme to říct Brumbálovi. Harry nechce ale musíme, nemůžeme jí to dovolit!" zvýšila hlas a její kamarádka odmítavě zakroutila hlavou. ,,Je to jenom škrábnutí." namítla. ,,Tak ukaž." založila si ruce na prsou a Victorie znejistila. ,,Proč?" zeptala se klidně. ,,Vicky dělej nebo použiju kouzlo." začala vytahovat hůlku, když se Victorie vzdala. ,,Fajn, klid! Ale nikomu ani muk." špitla a přešla ke zdi. Pomalu si sundávala obvaz a Hermiona hlídala zda je nikdo nevidí. Když si obvaz sundala, Hermiona si přikryla ústa rukou a zajíkla se. Victorie se jí nedivila. Ráno na tom byla podobně. Hřbet ruky byl celý podlit krví a černým písmem tam byli vyryta pod kůží slova která se drala ven. ,,Bože Vicky, ani Harry to nemá tak hrozné." zašeptala  a pomohla Victorii se zavázaní ruky. ,,Já vím, psala jsem a psala." zašeptala a podívala se na hodinky. ,,Pojď, jsou Lektvary se Zmijozelem." pobídla svou kamarádku a sama se rozeběhne k učebně. Dorazili na minutu přesně, kdy jejich profesor otvíral dveře.

Sedla si do přední lavice k Hermioně a zaposlouchala se do výkladu. Nebo se o to spíše snažila. Jediné co dokázala vnímat byla ta bolest která vystřelovala až k ruce. Slova profesora šli jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Probrala se až ve chvíli kdy na ní učitel zvýšil hlas.

,,Slečno Cabellová, mohla by jste být tak laskavá a přesunula se k panu Malfoyovi? Nevím zda jste tak zaneprázdněna že nemůžete poslouchat to co vám říkám, ale snad vám neuniklo že vás rozděluji do dvojic." probral jí ledový hlas profesora s hákovitým nosem a ona s rudnutím odešla k blonďákovi vedle jejich lavice. Pansy Parkinsonová zase s odporem přešla k Hermioně. Znuděně si sedla vedle jejího nepřítele a zaposlouchala se do výkladu. Takže Kostirost, tento lektvar se učili minulý rok.

,,Dojdu pro suroviny." vyskočil její soused ze židle a ona jenom překvapeně zamrkala. Jenom kouzlem nalila do kotlíku vodu a zažehla pod ním plamínek ohně. Jen co její soused přišel ujala se krájení surovin. On ji jenom pozoroval a k jejímu překvapení se jí i několikrát nabídl že jí pomůže. Měli tedy práci rozdělenou. On vhazoval suroviny do kotlíku a míchal a ona suroviny naopak připravovala. Vrtalo jí hlavou proč je takový, že by se snad změnil? To byl ale nesmysl! Malfoy je Malfoy a ten se nikdy nezmění!

,,Dneska žádné urážky?" neodpustila si otázku. ,,Jestli chceš, můžu začít." odpověděl a ona zakroutila hlavou. ,,Tohle je lepší. A mimochodem, dávej nám pozor na lektvar, má mít průhlednou ne šedivou barvu." upozornila ho a ignorovala jeho pohled. Byl zvláštní, jiný než na kterého byla zvyklá. Nebyla tam ani stopa nenávisti, ovšem nemohla a ani nevěřila tomu že se změnil. Když takhle přemýšlela o Malfoyovi, začala pociťovat silnou bolest na hřbetě ruky. A její spolužák si toho všiml taky.

,,Jsi v pohodě? Celá jsi zbledla a třeseš se." podotknul. ,,Upřímně? Není mi vůbec dobře." přiznala a zadívala se na obvaz. Měla takové neblahé tušení že viděla obrysy krvavých skvrn. Doufala, že se jí to jenom zdá ale nezdálo. Během chvíle už byli krvavé stopy viditelné a krev se dostala na povrch a začala kapat na zem. ,,Draco, ta ruka..." zajíkla se a ignorovala že ho nazvala jménem a ne příjmením. ,,Pane profesore!" zavolal na jejich profesora který procházel kolem lavic. Stačil jediný pohled na vyděšené studenty z nichž se jeden přidržoval stolu a sledoval krev aby pochopil a rychle se k nim vydal. Victorie se rychle chytila hřbetu ruky a sesunula se do kaluže krve.

,,Všichni běžte pryč!" křikl profesor ke zbytku třídy. ,,Pane Malfoy, běžte..." ,,Můžu nějak pomoct, donést lektvar nebo něco." přerušil ho a Victorie zakroutila hlavu. ,,Ne..." zasýpala a chytila se za ruku. ,,Pane Malfoy běžte omluvit slečnu Cabellovou z hodin." řekl tiše a jen co se za ním zapadli dveře jí zvedl  ze země a odešel do dalších komnat. Pomohl jí dostat se na židli a přinesl lektvary. Nemohla pochopit proč jí pomáhá. Všichni se dnes chovali divně!