Seděla v otcově křesle u krbu a poslouchala zvuky boje. Rukami objímala své bříško a nechala dopadat své slzy na svou mikinu. Měla strašný strach o své blízké, mohlo umřít tolik lidí a ona by nic nemohla udělat. Mohl tam kdokoli umřít, kdokoli mohl zahynout..

,,Nebreč dítě, tím nikomu nepomůžeš a dítěti už vůbec ne." řekl jí známí hlas tak znenadání že rychle vyskočila a popadla svou hůlku. Nikoho neviděla a ten hlas nemohla správně rozpoznat. Odněkud ho ale znala, byla si tím jistá. Najednou ji něco napadlo. Podívala se na portrét bývalého ředitele Bradavic, Albuse Brumbála. Byl tam, usměvavý jako dřív a díval se přímo na ni.

,,Pane profesore? To vy?" nemohla uvěřit svým očím, došla k němu blíž, jako by si chtěla být jistá že si ho s nikým nespletla. ,,Victorie, je to pár měsíců a ty jsi se neskutečně změnila." usmíval se dál a ona se uklidnila, byl to on. ,,To to bříško, pane." usmála se na něj a posadila se do křesla za katedru. ,,Ano, ano. Severus říkal, že nikdo neví co to bude. Já si ale myslím, že ty s panem Malfoyem víte, zda to bude holčička nebo chlapeček." podíval se na ní přes své půlměsícové brýle a v očích se mu objevili veselé jiskřičky. ,,Ano, bude to holčička. Alespoň Pán zla to tak tvrdí ale od madam Pomfreyové jsme si to nenechali říct. Mohl by se o tom někdo dozvědět, že víme co to bude a nenechali by nás chvíli v klidu." řekla. ,,Vždy jsi přemýšlela dopředu." usmál se a oni se na chvíli ponořili do ticha.

,,Jak se bude dítě jmenovat?" ptal se Albus aby navázal se stresující se dívkou konverzaci a přivedl ji na nové myšlenky. ,,S Dracem jsme se rozhodli, že pokud to bude holčička, vybírá on a pokud to bude chlapeček, vybírám já. Nevím, jaké jméno vybere Draco, ale mě se pro chlapečka líbí jméno Scorpius." usmála se a Albus se rozzářil. ,,Pan Malfoy... Draco jistě také vybere překrásné jméno." řekl a ona si všimla, že mu řekl jménem. ,,Určitě ano." přikývla.

,,Co to bylo?!" vykřikla vyděšeně, když se ozvala ohlušující rána a ona přiskočila k oknu. ,,Venku zuří válka Vicky, tady budou rány pořád." řekl klidně a ona se zaposlouchala do toho ticha. ,,Ne! Tohle je někde blízko! Musím se někam schovat." řekla naléhavě a přešla k jeho portrétu. Ozvala se druhá rána kterou zaslechl a uvěřil. ,,Za tamtím sloupem, je tam výklenek s záclonou která tě zakryje i s břichem." řekl a ona ho uposlechla, měl pravdu. Otevřeli se dveře a ona slyšela kroky. Zdálo se jí to nebo mířili k ní? Viděla siluetu muže a jí se zrychlil tep. Ten dotyčný odhodil záclonu a on leknutím nadskočila, zavřela oči a doufala, že je to jenom noční můra.

,,Victorie?" zeptal se a ona otevřela oči. ,,Harry!" vykřikla naštvaně. ,,Já se bála!" křičela a on jí nechal. ,,Victorie, musíme ti něco říct." řekl vážně a pomohl jí dostat se ven. Nebyl sám, byla tam i Hermiona a Ron. ,,Co se stalo?" zeptala se. ,,Pojď s námi." řekl Ron a natáhl k ní ruku, kterou přijala. ,,Co pak válka už skončila?" ptala se. ,,Ne, je u konce. Asi ti tu čas utekl." řekla Hermiona a podívala se na Albusův prázdný portrét.

Cestou do velké síně ji oznámili, že je Pán zla poražen. Byla to úžasná zpráva a ji udivovalo, že nejásají s ní. Možná to bylo kvůli tomu, že zemřelo tolik lidí a jak se již zmínili -  i jejich přátelé. Toho pohledu se obávala. Nemohlo být nic horšího než přijít o někoho milovného.

,,O co jde?" ptala se a hlouček jejich přátel se na ní otočil. Všichni byli ubrečení. Na zemi spatřila Freda, Tonksovou i Remuse. Z očí se jí spustili slzy. ,,U Merlina." zašeptala a podívala se na ně. ,,Kde je Draco?" zeptala se jich. ,,Na cestě sem." odpověděla jí paní Weasleyová. ,,A otec? Kde je táta?" ptala se a oni si vyměnili ustarané pohledy. Bála se, když k ní paní Weasleyová přišla a objala ji. ,,Je mi to moc líto Victorie." řekla, když jí pustila a ona se podívala na zem. Ostatní uhnuly a ona zalapala po dechu.

,,Ne, to nemůže být pravda! Prosím, že je to jen noční můra." brečela a přiklekla k němu. Vzala ho za jeho mrtvolně bledou a tak studenou ruku a přitiskla si jí ke rtům.  ,,Tati, ne." šeptala bolestivě a nechávala slzám volný průchod. Větší bolest nikdy nezažila. Kletba Crutiatus byla oproti tomuhle pohlazení. Její srdce se zlomilo ve chvíli, kdy ho tam viděla. Vypadal, jako by spal. A ano, on spal. Ale už navždy.

,,Vicky, broučku zvedni se, nesmíš být na tak ledově podlaze." paní Weasleyová se jí pokusila zvednout, ale ona jí to nedovolila. ,,Ne! Je mrtvý, už mu nikdy nebudu moct říct, že ho mám ráda. Nikdy!" brečela a dívala se mu do tváře.

Paní Weasleyová se podívala n ostatní. Všichni byli zdrcení a jediný, kdo teď Victorii mohl porozumět byl George, který přišel o své dvojče a před chvíli brečel stejně, jako ona teď. Přišel k ní a objal ji kolem ramen. Ani si nevšimla, že i někdo objal.

Takhle tam seděla dlouho, zmatek kolem ní nadále panoval a všichni byli stále s ní. Všichni čekali na Draca. Dlouho nepřicházel a Victorie si to v tom žalu ani neuvědomila.

,,Harry, Draco zmizel. Není po něm ani stopy." zaslechla někoho šeptat a až tehdy vyskočila na nohy. To byla snad ta největší chyba, jakou mohla udělat. Ucítila bolest v břiše a zachytil jí George, který u ní byl nejblíž.

,,Mami! Myslím, že jí praskla voda." zavolal na svou matku a položil jí na zem. Ta bolest byla obrovská a zmatek nastal ještě větší. ,,Tady ne, vydrž broučku. Minervo! Musíme sehnat Popy, okamžitě!" slyšela křičet paní Weasleyovou a cítila, jak jí někdo držel za ruku. Nic víc ale nevnímala, propadla se do mdlob.