,,Budeš kolem sebe mít kouzlo které by mělo fungovat." říkala jí Narcissa když kolem ní Lucius máchal hůlkou a šeptal nějaké kouzla. Byla noc, všichni byli teple oblečení a jenom Victorie na sobě měla jenom staré oblečení. Nebyla jí zima, už se objevovali první příznaky přeměny. Vybrala si odlehlé místo na pozemku kde nebylo nic co by mohla zničit.

,,Tohle kouzle jsme ještě nikdy nezkoušeli, jenom jsme se o něm dočetli. Dalo by se říct že nejsme takoví experti jako tvůj otec." pousmál se a schoval hůlku. ,,Snad tady budeš v bezpečí a kdyby něco, brala si lektvar. Budeš tu v bezpečí, máme tu s tebou zůstat?" ptal se Draco. ,,Ne, běžte." řekla a podívala se na oblohu. Mezi mraky prosvítali paprsky měsíce a se na ně podívala. Za chvíli jistě vyjde měsíc. ,,Běžte pryč. Prosím!" řekla naléhavě a sledovala jak po chvíli odcházejí. Podívala se na oblohu a v očích se jí odrazil měsíc který byl odhalen.

V tu chvíli jí projela bolest celým tělem a ona spadl na kolena a z kolen rovnou za záda. Tvář jí přikryli vlasy a nikdo by tak nemohl vidět tu bolest která se jí odrážela v očích. Dusila v sobě bolestné výkřiky. Překulila se na břichu a podepřela se na loktech. Z jejího hrdla se ozvalo hluboké vrčení patřící šelmě uvnitř ní. Šelmě, která se chtěla dostat ven. A brzy se zřejmě dostat ven měla..

Cítila bolest na špičácích i v očích, což potvrzovalo že špičáky budou za chvíli ostré jako jehličky a oči zářivě žluté a u panenek oranžové. Svaly se jí napínali a na několika místech slyšela praskot kostí. Skučela bolestí, ale neopovážila se vykřiknout aby tím nikoho nepřivolala. Oblečení brzy začalo praskat ve švech a na povrch její kůže se začala dostávat ta známá, tmavě hnědá až zrzavá, hustá srst. Po krátkém zavrčení se ozvalo i slabé zavytí. Dostala se do sedu a duchem nepřítomná se snažila dostat pryč. Velmi ji překvapilo a rozhněvalo že to nejde a proto se do té neviditelné bariéry opřela celou svou silou, dokud bíle nezazářila a nezmizela. Byla konečně volná..

Když padala, dopadla na všechny čtyři a když otevřela oči, teprve tehdy si uvědomila že již není člověkem ale obrovským vlkem. Zvedla hlavu vysoko vzhůru a táhle zavyla. Zastřihala ušima a rozhlédla se. V této podobě bylo všechno jiné, téměř si nepamatovala kde a u koho tu vlastně je. Jediné co si ve svém vlčím těle uvědomovala bylo to, že je to tu rozlehlé a tím pádem měla spousty svobody. Nikomu by nic neudělala, přeci jenom brala pravidelně lektvar ale pořád to byla šelma tlumená poupraveným lektvarem. Mohlo se stát cokoli a kdykoli.

Chystala se rozeběhnout se někam dál od tohoto místa, ale zabránili jí v tom kroky které se za ní ozvali. Otočila se tím směrem a nahrbila se. Ani si to pořádně neuvědomovala. Neuvědomovala si že Draco je její přítel. Její podvědomí jí silně nutilo aby mu nic neudělala. Měla pocit že ho odněkud zná, skoro si tím byla jista, dala předost své intuici a když sklonil hůlku, lehla si a čekala co udělá.

,,Viděl jsem tě z okna." zašeptal a ona přidušeně zavrčela. Pousmál se, moc dobře věděl že i když si to neuvědomuje, reaguje automaticky. Nechtěla aby se na ní díval. Dívali se na ní i jeho rodiče a všichni se shodli na tom že ať už se stalo cokoli, je to jedinečný vlkodlak. Přisedl si k ní a opatrně se dotkl její čela. Pod tím dotekem přivřela oči a zastřihala ušima. Usmál se nad tou reakcí ale nechal jí tak. Hladil by jí po hlavě dál, ale ona vyskočila na nohy tak rychle že ho to vyděsilo jako nikdy nic. Dívala se nad sebe a poté se otočila za sebe. ,,Ty jsi prapodivný vlkodlak." zamumlal když se zvedal ze země a povšiml si toho jak se po něm ohlédla.