Hned ráno, ještě před snídaní, vyrazila do ředitelny svého otce. Byla nervózní, vůbec netušila co jí na to otec řekne a jak to řekne. Už si pomalu tvořila plán, jak mu to říct, ale stále tomu něco chybělo. Hlavou se jí v tu chvíli míhali všemožné scénáře, od jásotu až k vzteku.

,,Pán zla." pronesla heslo, ovšem i to bylo zbytečné, jelikož chrliš zřejmě dostal za příkaz jí pouštět i bez hesla. Nevěděla že to její otec zařídil, ale už teď v tom viděla jistou výhodu. Tentokrát se ale nechala vyvést po schodech nahoru a bez zaváhání zaklepala. Odezva se ozvala téměř okamžitě.

,,Ahoj tati." pozdravila svého otce který seděl za katedrou a vzhlédl až tehdy, co uslyšel svou dceru.

,,Victorie, dobré ráno. Děje se něco?" vstal od stolu a posadil se k ní ke krbu. ,,Ano i ne. Je to pro mně šťastná zpráva ale nevím jak to pobereš ty." řekla a její otec znervózněl. Rukou jí naznačil ať pokračuje a ona se hluboce nadechla. ,,Všechny ty nevolnosti i to ostatní, se mi včera vysvětlilo. Madam Pomfreyový přišla na to, co mi je." řekla a objala si břicho. ,,Máš nějakou nemoc?" ptal se na totéž, na co včera Pansy. ,,Ne." řekla a podívala se na své, trošičku vyboulené bříško.

,,Jsi těhotná...?" nadhodil a ona nadšeně přikývla. Zároveň se to v ní ale chvělo. Z toho, co jí na to řekne. Zalekla se toho, když vstal a přešel k ní. Okamžitě její strach zmizel když jí vytáhl na nohy a objal ji. ,,Tak brzo?" ptal se při tom. ,,Ano. Ani já jsem to nečekala, ale nechám si ho." řekla bez váhání a nechala se znovu posadit.

,,Ví o tom někdo jiný krom mě?" zeptal se se zájmem v hlase. ,,Madam Pomfreyová to řekne dnes ostatním profesorům, chtěla jsem ti to říct osobně a proto až dnes. Jediný kdo o tom dál ví je Pansy a možná i Blaise." vysvětlila a její otec se zatvářil překvapeně, když mezi jmenovanými nezaslechl jméno i otce dítěte.

,,Co Draco?" zeptal se okamžitě. ,,Ani nevím, zda se tomu dá říct krize, ale jediné co vím je to, že si nejsem jistá toho, že bych zvládla negativní odezvu. Když Blaise před pár dny řekl svou myšlenku, a to tedy že bych mohla být těhotná, Draco se netvářil příliš nadšeně. Vlastně bych řekla, že dítě ani nechce." vysvětlila a on cítil ten smutek který z ní vyzařoval. ,,Promluvte si o tom. Nemusíš mu o tom říkat, ale zjisti jak by se zachoval a potom jednej. Promluv si o tom s někým, kdykoli přijď." usmál se na ní a ona přikývla. ,,Půjdu, chci si ještě promluvit s Pansy." usmála se a nechala se doprovodit ke dveřím.

,,Měj se tati." políbila ho na rozloučenou na tvář a odešla aby si stihla promluvit i s Pansy. Seběhla točité schody a k jejímu překvapení se dole setkala s Pansy i s Blaisem.

,,Veliká gratulace!" objal ji a ona se zasmála když se s ní zatočil. ,,Ať se to nerozkřikne." usmála se na něj. ,,Ale děkuji vám. Vám oběma." usmála se na ně a rozhlédla se kolem sebe. ,,Kde je Draco?" ptala se jich když nikde neviděla svého přítele. ,,Nevím." pokrčila Pansy rameny. ,,Ani já ho neviděl, ráno jsem se probudil kolem sedmé a nebyl tam. Většinou spí do čtvrt na osm." řekl Blaise kriticky. ,,Ale třeba nás chce, tebe chce, něčím překvapit!" řekl když ho Pansy dloubla do žeber.

Victorie z toho byla celá nesvá, ale nedala to na sobě znát a vydala se svými přáteli na snídani, s naději, že tam na ně bude již čekat.