Po tom, co otevřela oči je znovu rychle zavřela a chvíle je zavřené i nechala. To bílé světlo na ní bylo příliš jasné. Koukala vzhůru, na strop klterý měl bílou barvu a bylo tam několik luceren. Poznala že je na ošetřovně, ale jediné co jí nedocházelo bylo to, proč tam byla. Pořád jí to moc nedocházelo, snažila se rozpomenou se ale všechno co viděla bylo v mlze. T co teď věděla přesně bylo to, že té bolesti těla ani hlavy jen tak nezbaví.

Ležela tam ještě nějakou chvíli než k ní přišla ošetřovatelka madam Pomfreyová a ta ji dala dva lektvary které ji zbavili bolestí i nevolnosti. Victorie jí v duchu děkovala za to, že jí dali košili s dlouhým rukávem. Bohužel to že má na sobě košili znamenalo to, že tu nějakou dobu bude. Na tom jí teď ale moc nezáleželo, radši tady bude než aby se s profesory setkávala na chodbách.

,,Děkuji vám, už je mi dobře." usmála se na ustaranou ošetřovatelku která svůj názor na sympatickou dívku nijak nezměnila. Byla zděšena a znechucena zároveň co se na této škole v tuto dobu odehrává. První den a jí sem přivedli už čtyři studenty. Prváka, jednoho studenta z třetího ročníku a dvě dívky ze sedmého ročníku. Všechny z hodiny Obrany proti Černé magii. Věděla že to bude s novým ředitelem zlé, ale tohle si opravdu nemyslela. Věřila, že když Severusovi věřil Albus, nebude to zlé. Stalo se ale to, čeho se všichni obávali ze všeho nejvíce. Školu ovládl lord Voldemort.

,,Každou chvíli sem za vámi chodili vaši přátelé a už se těší až se probudíte." usmála se na ní a dolila jí vodu. ,,Děkuji a mohu se zeptat? Jak dlouho jsem spala?" optala se zvědavě. ,,Skoro čtyři hodiny, ale nelekej se. Po účinku kletby Crutiatus je to naprosto normální, z nejhoršího jsi venku ale ještě si tě tu pár dní nechám na pozorování." řekla ještě před tím, než odešla do svého menšího pokoje, jenž bychom mohli v klidu nazvat pracovnou či kanceláří.

,,Victorie!" ošetřovnou se rozlehl chlapecký výkřik a ona tím směrem otočila hlasu. ve chvíli kdy to udělala ji její přítel sevřel v pevném obětí které mu oplatila. ,,Draco." usmála se a pustila ho. Opatrně se vyhoupla do sedu a on si přisedl k ní. Držel její ledovou a drobnou ruku v té jeho která příjemně hřála a pozoroval jí.

,,Jak je ti?" ptal se již po páté. ,,Už je mi mnohem lépe." usmála se nervózně. ,,Nevypadáš tak. Tvůj otec byl rozzuřený když zjistil co se stalo a okamžitě si zavolal profesory do ředitelny." řekl a ona zbledla. Dostala strach že by si to s ní chtěli vyřídit a Draco věděl o její obavách. ,,Nemusíš se bát, postaral se o to. Teď ti už nikdo nikdy neublíží, ano?" řekl a položil jí ruku na tvář. Jenom mu na to přikývla a prohlédla si ho. Chytila jeho ruku a položila ji i s tou svou do peřin. ,,Jak si vyvázl ty?" zeptala se když spatřila modřinu pod levým okem. ,,Jen pár podlitin a ran. Ty jsi na tom byla mnohem hůř. Několik zlomených žeber, ran i modřin." řekl a dal jí neposedný pramen vlasů za ucho.

,,Měl jsem to udělat hned." povzdechl si a ona rázně zavrtěla hlavou. ,,Někteří by to neudělali vůbec." zašeptala a vzala jeho tvář do rukou. ,,Poslouchej mě Draco. Udělal jsi něco, co by ani některý s Nebelvíru neudělal kdyby viděl co to je za kletbu." špitla a on se na ní usmál. ,,Někdy jsi říkám jak se někdo jako ty mohl zamilovat do někoho jako jsem já." usmál se na ní. ,,Tohle neříkej." zvážněla a on jí dal jemný polibek na čelo. V této chvíli nebylo třeba slov. Hleděli si vzájemně do očí a pomalu se k sobě přibližovali, když je vyrušila madam Pomfreyová.

,,Nerada vás ruším, ale je na čase jít pane Malfoy. Vaše přítelkyně neuteče, o to se postarám." řekla a oni protočili panenky. ,,Uzdrav se brzy. Mám pozdravovat tvé přátele? Dnes se nestihli zastavit ale od Pansy vím, že přijde hned zítra po vyučování." zeptal se jí a stoupnul si. ,,To by jsi byl moc hodný." přikývla ale to už madam Pomfreyová vlekla Draca ven. Victorie se nad tím ušklíbla a zachumlala se do peřin. Přemýšlela co teď asi dělají její přátelé tam venku. Vždy je všechny znal jako tu zlatou partu kteří jsou magnety na maléry. Usmála se když si vzpomněla na to, co spolu všechno prožili.