Probudila se na lůžku. Byla na ošetřovně, závěsy kolem ní byli zatažené a byli u ní paní Weasleyová, Ginny a Hermiona. O něčem se bavili a podle hlasů poznala, že zbytek je za závěsem. Bolelo ji celé tělo a první, čeho si všimla bylo to, že neměla bříško. Po prvním pokusu sednout si to vzdala a to už si jí všechny všimla.

,,Victorie, jak je ti?" ptala se Ginny. ,,Hrozně, co se stalo?" zeptala se a viděla, jak se Hermiona tajemně usmála. ,,Mám tam dojít?" zeptala se paní Weasleyové a ta přikývla. Na místo Hermiony přišla profesorka McGonagallová, s veselým úsměvem. Bylo to vůbec poprvé kdy i viděla se takhle upřímně od srdce usmívat. ,,Něco ti musíme ukázat. Někoho ti přivést." usmála se na ní paní Weasleyová a Ginny jí pomohla posadit se. ,,My teď půjdeme, za chvíli přijdou." objala ji Ginny a paní Weasleyová ji poíbila na čelo, jako její pravá matka o ní měla obrovský strach a byla připravena ji se vším pomáhat.

Nečekala dlouho a už se odhrnuly závěsy.

,,Draco!" vykřikla nadšeně a on ji políbil. ,,Promiň mi to. To otec, přemístil mě ani by si uvědomil že tu mám partnerku a dítě." řekl a přisedl si k ní. ,,Dítě?" zeptala se a až pod jeho tázavým pohledem jí to všechno došlo. ,,U Merlina! Kde je? Musím ho vidět!" řekla a natáhla krk aby se mu podívala přes rameno. ,,Ji. Je to holčička." usmál se a z postýlky které si ani nevšimla vytáhl drobný, růžový uzlíček.

,,Je tak krásná." zašeptala a pohladila toho drobného tvorečka po tváři. Tekly jí sklzy po tvářích, slzy štěstí a radosti. Ty se ale mísili i se smutkem... Vždyť jí umřel otec.

,,Jaké je její jméno?" zeptala se a podívala se Dracovi do očí. ,,Bella. Pořád ale můžeš navrhnout jiné." odpověděl a sedl si k nim. ,,Ne. Bella je krásné jméno." dala mu za pravdu a usmála se. Bella jí stiskla její prst svou drobnou ručkou a roztomile zamlaskala.

,,Dřív, než tě pustí se tě chci na něco zeptat." řekl Draco, když ukládala malou Bellu do postýlky. ,,Jsem jedno ucho." otočila se k němu a v úžasu zůstala stát na místě jako tvrdé Y. Klečel před ní na jednom koleni.

,,Victorie Snapeová. Známe se již sedm let a jsme spolu dva roky. Těch zbylých pět jsme se nesnášeli, je to ironie. Ale ty jsi nám dala překrásnou dceru a já tě miluju." řekl a jí zaštípaly v očích slzy. Zalovil v kapse a vytáhl černou krabičku. ,,A tak se tě tedy ptám: Vezmeš si mě?" s touto otázkou i otevřel krabičku a ona viděla drobný prstýnek z bílého zlata s vsazeným diamantem. ,,Jistě! Jistě, že si tě vezmu." řekla nadšeně a Draco vstal, aby jí mohl nasadit prsten. Rázem se zdálo vše tak růžové.

,,Miluju tě, Victorie Snapeová." objal ji. ,,A já tebe, pane Malfoyi." s úsměvem ho políbila a uvědomila si, že se tak bude za chvíli také jmenovat.