Draco jí chytil za ruku a vedl jí za Pánem zla. I on se klepal, ale bylo to nic oproti tomu, jak se třásla Victorie. Její otec tu ještě nebyl a jí pohltila vlna strachu. Pán zla vypadal přesně jako minulý rok kdy se setkali poprvé. Bledá kůže, zářící rudé oči a zlý úsměv.

,,Victorie Snapeová. Dcera mého nejvěrnějšího Smrtijeda. Bude radost mít tě na své straně." usmál se na ní úsměvem který nebyl ani kapku upřímný a ona se jemně uklonila. To už ale dorazil i její otec a položil své dceři zlehka ruku na záda. ,,Severusi., můj nejvěrnější." věnoval stejný úsměv i otci budoucí Smrtijedky a té pokynul aby k němu šla. Po jemném popostrčení od jejího otce k Pánovi zla vyděšeně došla a on jí vzal za ruku. Za levou, kde jí vyhrnul rukáv a přejel štíhlým prstem po jejích tepnách. Při tom doteku jí projel třas. V druhé ruce mu spočívala hůlka a ona z ní nespustila oči.

,,Jistě víš co teď přijde." řekl a ona s mu odhodlaně podívala do očí. Když už pro něj musí pracovat, alespoň bude jedna z těch, co se ničeho nebojí a nebojí se na svého ,Pána' podívat. Jediné čeho litovala nejvíce bylo to, že nemá na výběr. Znamení zla si ponese až do smrti a nikdy se ho nezbaví. ,,To jsem rád." ušklíbl se a ona už pocítila jenom špičku hůlky a štiplavou bolest. Zasyčela a podívala se na svou ruku. Od konce hůlky se začínali objevovat první tvary. Tvary Znamení zla.

Když hůlku odtáhl, zavrávorala a Draco jí podepřel. ,,Vítám mezi námi nového člena." zasmál se Temný pán a většina ostatních se k němu přidali. Poté se ale začali přemisťovat. Zůstali Snapeovi a Malfoyovi.

,,Severusi, jak vidím naše děti se velmi sblížili. Nechtěli by jste se u nás někdy zastavit, třeba na oběd?" navrhl Lucius s mírným úsměvem. ,,Victorie by u nás mohla třeba na pár dní zůstat pokud by chtěla." věnovala jí Narcissa pohled s malým úsměvem. ,,Zajisté se domluvíme. Teď ale budeme muset jít. Pro mě i mou dceru to byl velmi těžký den." odpověděl klidným hlasem černovlasý muž a Victorie přešla k rodičům svého přítele. ,,Moc ráda jsem vás poznala." řekla vyrovnaně a natáhla k nim ruku. Lucius i Narcissa její vřelé gesto přijali a ona přistoupila k Dracovi, který jí k sobě přivinul a pevně ji objal.

,,Miluju tě." zašeptala mu do ucha. ,,Já tebe víc." slyšela ho říkat. ,,Jsi tak statečný." řekla když se od sebe jemně odtáhli a vzala mu tvář do dlaní. Rodiče těchto dvou neobyčejných dětí se dali do rozhovoru aby dopřáli dospívajícím dětem alespoň trochu soukromí. Nemuseli nikam pospíchat. Pán zla tohle místo začaroval tak, aby žádného Smrtijeda nikdo nenašel. I když je nikdo nešel hledat.

,,To ty jsi ta statečná." řekl a pohladil jí po tváři. Pousmála se a vtiskla mu něžný polibek na tvář. ,,Budu muset jít." řekl a ona přikývla. ,,Nezapomeň mi pravidelně psát." řekla a naposledy ho objala. Došla ke svému otci který se kývnutím hlavou rozloučil a oba dva přemístil.

Ocitli se v jejich domě, skoro by se dalo říct v menším paláci. Byl to obrovský dům ve kterém by mohlo žít několik rodin a sešli by se jenom na obědě a večeři. Nikdo by ho nenašel pokud by mu to jeho majitel sám neřekl. Za domem se nacházela rozhlehlá zahrada která bylo upravená kvůli Victorii. Všude bylo plno zeleně, potůčky i plno květin. Dům se hodně změnil až poté, co přišla Victorie. Do té doby vypadal poněkud.. zanedbale.

Vyběhla schody a vběhla do svého pokoje kde na ní čekali všechny věci. V duchu děkovala Hermioně která to měla jistě na svědomí. Nemýlil se, na kleci s Nateem byl dopis.

,Vicky, je nám moc líto jak to skončilo. Harry ti věří a ostatní taky, jenom Ron s tím má problém. Vždy budeme s tebou a přejeme ti hodně štěstí. Všechno vědí, nemusíš se bát. Budeme rádi kdyby jsi se někdy zastavila v Doupěti, budeme s tebou muset něco důležitého probrat. Hermiona' přečetla si dopis a padla na postel. Chtělo se jí křičet, chtěla brečet ale nedělala nic. Z očí se jí pomalu řinuly slzy a ona se schoulila do klubíčka. Dívala se na Znamení zla které nikdy nevybledne.

Chtěla vyhodit tenhle krásný pokoj do povětří, ale to by nikdy nedovolila. Tak napnuté měla nervy. Stalo se toho tolik, nikdy si to neodpustí. Tiše vzlykala a ignorovala i Nateea, kterého vyslyšel až Severus Snape, jenž našel svou ubrečenou dcerou spící na posteli. Byla schoulená v klubíčku, s vykasaným rukávem na levém předloktí. Povzdechl si a pustil sovu na svobodu. Nepustil jí ven, ale pustil jí volně po domě. Stačilo mu to k tomu aby se proletěl a ač by to obávaný profesor nikdy nepřiznal, ve sklepě do kterého se sova snadno dostane se nějaká ta myš najde. Teď ale přešel ke své dceři a tu přikryl. Opatrně jí setřel slzy z tváří a pohladil jí po vlasech. ,,Ach Lily, kdyby jsi vědělo co se naší dceři stane, nikdy bys mi to neodpustila." zašeptal a po chvíli odešel z pokoje.