Večer se konala oslava na to, jak Ron a další noví hráči dokázala dobře hrát. Středem celé oslavy byl ale Ron. Nikomu to moc nevadilo, ale Ron byl nadšený. Nikdy nebyl v čele tolika lidí. Celého Nebelvíru, muselo to pro něj být úžasné. Už jenom to, jak se tvářil. Vítězně a krapet arogantně. Nemohl se tomu nabažit a Victorie se nad tím nepozastavovala. Celá společenská místnosti se změnila. Všichni oslavovali, na hlavy jim padali okvětní lístky z květin a na stěnách byli vyvěšené vlajky s Nebelvírským znakem. Victorie byla vedle Harryho který Rona pobaveně pozoroval. Brzy se k nim připojila i Hermiona.

,,Neměl jsi to dělat." řekla když chvíli pozorovala nadšeného Rona. ,,Nevím o čem mluvíš." zakroutil Harry hlavou a vážně se na ní podíval. ,,O Nápoji štěstí." řekla Victorie pochybovačně. Buď to na ně bratr hrál nebo byl nemocný. Dávala přednost tomu prvnímu. A nemýlila se. Harry z náprsní kapsy vyndal ampulku s průzračnou tekutinou. ,,Ty jsi mu to nedal." vydechla Hermiona a Harry s přikývnutím ampulku znovu vrátil do kapsy. ,,Takže Ron si to jenom myslel." podotkla Victorie obdivně a Harry znovu nadšeně přikývl. V duchu žasla nad jeho vychytralostí. ,,Ty nejsi jelen ty jsi liška." ušklíbla se tiše a on pokrčil rameny. Byl svou sestrou pobaven a ona zase jím.

Když se podívala na Rona, překvapeně zamrkala. Kolem krku mu visela Levandule Brownová, její nejméně oblíbená spolužačka co se týče jejích spolužáků z Nebelvíru, a darovala mu vroucný polibek který Ron bez sebemenšího bránění oplácel. Po tom krátkém šoku se vesele usmála a krátce zatleskala. Upoutal jí ale Harry který utekl za Hermionou. Podívala se s tázavým výrazem v obličeji na Ginny která pokrčila rameny a dál si povídala se svými přáteli. Victorie se ale rychle vydala za Harrym a Hermionou. Netušila kde mohou být, ale chtěla je najít.

Našla je jednoduše, podle Hermioniných tichých vzlyků. Harry se jí snažil uchlácholit, ale moc mu to nešlo. Potichu sešla točité schody  a její kroky se chvílemi ozývali ještě chvíli potom, co sešla na další schod. Našla Hermionu vzlykajíc v Harryho náruči. Sedla si vedle Hermiony a oplatila Harrymu ustaraný pohled. Chytila Hermionu za druhou ruku a ta jí ruku vděčně stiskla. Pomalu se narovnala a věnovala jim uslzený pohled.

,,Jaký je to pocit? Když vidíš Ginny s Deanem, Harry? Vím to, vidím jak se na ní díváš." řekla a Victorii vyvedl z míry její ztrápený tón hlasu. Harry na to nic nedokázal říct, ale když už to vypadalo že Harry skutečně něco řekne, přerušil je hlasitý a nepříjemný smích který se blížil, vtrhl jim tam Ron s rozesmátou Levandulí.

,,Jejda. Tady už je obsazeno." řekla sladce a usmála se na Rona. ,,Tak si najdeme něco jiného." zvonivě se zasmála a bez Rona který tu s nimi zůstal odběhla pryč. ,,Co to je za ptáky?" zeptal se omámeně pohledem upřeným na létající ptáčky nad jejich hlavami. Hermiona se jim v tu chvíli vytrhla a stoupla si. V její tváři se dal vyčíst čirý vztek a pohoršení. ,,Opugno!" zvolala a všichni drobní ptáčci zamířili na Rona který se jim jen tak tak vyhnul. Ti se rozbili příčinou nárazu o dřevěné dveře. Ron se stejně vzteklým výrazem který měla Hermiona odešel a ona si k nim znovu se vzlykotem přisedla. Oba dva ji chlácholivě objali a snažili se jí uklidnit. Seděli tam takhle ještě nějakou tu minutu a na Victorii přišla náhlá únava.

,,Mio, Harry ráda bych tu s vámi ještě zůstala ale jsem strašně unavená z dnešního utkání. Snad vám nebude vadit když si půjdu lehnout." řekla opatrně a Hermiona s Harrym přikývli. Victorie vstávala, když jí Hermiona chytila za ruku a ona se na ní otočila. ,,Děkuju že při mně stojíš Vicky." řekla s vážným výrazem a její kamarádka se na ní usmála. ,,Vy jste vždy stáli při mně a já vždy budu stát při vás." řekla a po krátkém rozloučení se vydala znovu na schody nahoru. Prodrat se tím davem ve společenské místnosti, již bez Rona líbajíc se s Levandulí byl skoro nadlidský úkol, ale zvládla to a v pokoji byla sama.

Sundala ze sebe košili pod kterou měla ještě černé tílko. Košili hodila přes židli na kterou poté přistál Nate. ,,Co pak? Ty už nepoletíš ven?" zeptala se ho s úsměvem a zavřela okno. Natea se ale rozhodla nechat volně. Padla s roztaženými pažemi na postel a následně s výkřikem znovu vyskočila na nohy. Když se otočila po tom, co jí tam nepříjemně dloublo do páteře, zjistila že je to sametová, červeno zlatá krabička. Překvapeně jí vzala do rukou a i s ní si znovu sedla na postel. Nate přiletěl k ní a sedl si jí na rameno. Značně ho vyděsilo, když jeho paní vykřikla bolestí a vyskočila z postele. Pomalu krabičku otevřela a vyndala z ní náhrdelník. Byl z pravého stříbra. Byl to drobný medailonek který měl uprostřed vložený smaragd. Brzy si všimla že se dá otevírat. Pomalu ten medailonek otevřela a vyndala z něj papírek.

,,Všechno nejlepší k vítězství Vicky, DM." přečetla nahlas a nemohla tomu uvěřit. Draco jí poslal tento medailonek se zprávou. Ještě chvíli na to koukala jako opařená než se i s Nateem a medailonkem rozeběhla ke stolku, kde na kus pergamenu napsala poděkování a dala to Nateovi. ,,Dej to Dracovi." zašeptala a otevřela mu okno. Nechala ho otevřené, aby se její sova mohla vrátit a mezitím přešla k zrcadlu a připnula si medailonek na krk.