Bezděčně se rozhlížela po Velké síni a koukala se, zda někde nezahlédne černou rozcuchanou kštici vlasů. Harry se neobjevil od té doby co ho viděli ve vlaku. Nikomu neřekla proč odešla se svým otcem a jediné co si přála bylo to, aby tu byl Harry. Vždy ji podržel a vždy ji pochopil, to on jediný jí vždy osvobodil od toho všeho trápení. Celá síň se na ní koukala jako na zjevení, včetně profesorů a duchů. Byla zoufalá, přátelé ji ignorovali, odmítala jim říct co se událo v ředitelně. Neměla na to dost sil, cítila se otupěle a stále jí jejich slova vrtala hlavou. Ona a Smrtijedka, to se nemůže stát. A Malfoy? Teď s ním bude muset vycházet, třeba se změnil. Ale na druhou stranu, tohle už tu jednou bylo. Polil ji studený pot když si uvědomila, že nemá na výběr.

,,Támhle je Harry!" vyhrkla když uviděla brýlatého chlapce. Kapesník nasáklý krví který měl přiložen k nosu byl do očí bijící. ,,Krev. Zase krev, proč je pořád zakrvácený?" zeptala se Ginny překvapeně. ,,Tentokrát je to jeho krev." podotkl Ron a uvolnil Harrymu místo.

,,Kde jsi byl?" zajímala se Victorie. ,,Potom vám to povím. O co jsem přišel?" optal se a snažil se ignorovat všechny. ,,Moudrý klobouk nás všechny vybízel ať jsme stateční a silní. Jemu se to řekne, je to klobouk!" řekl pobouřeně Ron a Victorie se ušklíbla. Typický Ron. Byl tvrdohlavý, ale také strašně milý a ochotný. Mezitím co si povídali a jí si nevšímali pohledem vyhledala jejího otce který ji sledoval a poté se hned otočil na Draca. Byl duchem nepřítomen, koukal se do desky stolu a všechny kolem sebe ignoroval. Nevěděla co si o blonďatém chlapci má v tuto chvíli myslet. Jenom čas rozhodne.

,,Vicky? Victorie!" uvědomila si že s ní Harry usilovně třese a ostatní jenom nečinně přihlíželi. ,,Co se děje?" zeptala se zvědavě. ,,Co se děje? Jsme tu skoro poslední co ještě neodešli, my se tě tu snažíme probrat a ty sleduješ Malfoye!" rozkřikl se Ron a mezitím co se ona překvapeně zvedala se na ní zbytek síně otočil. I jmenovaný. ,,Rone uklidni se, řveš tu jak na lesy!" sykla na něj výhružně a rychlím krokem se vydala do Nebelvírské věže. ,,Proč si pozorovala Malfoye?" zeptal se tiše Nevill. ,,Nesledovala jsem ho, to vy jste všichni paranoidní." ošila se a prošla portrétem. ,,Sledovala si ho a on tebe taky." řekla Hermiona. ,,Nesledoval mě." zavrčela a prudce se k nim otočila. Byli tam všichni. Harry, Ron, Hermiona, Ginny i Nevill. ,,Jak to víš?" ptala se Ginny a Victorie se v duchu plácla do čela. ,,Prostě to vím, jasné?" řekla a rozmáchla se pažemi. ,,Fajn! Nevím co vám přelétlo přes nos ale je na čase abyste mi o tom něco řekli." řekla a zkřížila ruce na prsou. ,,To ty nám nechceš nic říct." obvinil ji Ron a všichni všudy přítomní ji začali sledovat. ,,Už zase? Co o tom chcete vědět?" zeptala se šeptem a zúžila oči. ,,Proč nám to nechceš říct?" ptala se klidně Hermiona a všichni začali odcházet. ,,Chcete to vědět? Tak se usaďte, jelikož vám řeknu pohádku, ano? Jelikož jsem dcera Smrtijeda, Voldemort mě bude chtít vidět mezi jeho nejvěrnějšími a víte co to znamená? Že se budu muset stát Smrtijedem." řekla a mile se na ně usmála.

,,Cože?" vyhrkli sborově. ,,Slyšeli jste správně. S největší pravděpodobností budu Smrtijedka a proto vás prosím o slitování jelikož na dlouhé rozhovory vážně náladu nemám." řekla a zapískala. S zatřepotáním křídel na jejím rameni přistál Tony, její sova. ,,A proč jsi nám to neřekla?" zeptal se prázdným hlasem Harry a nepřestával ji pozorovat. ,,Protože jsem přesně věděla, jak budete reagovat." řekla a rozhlédla se. Moc lidí tu nebylo, ale těch pár co tu bylo teď koukali na partu nejlepších přátel. ,,Půjdu se projít." povzdechla si a odešla se svou sovou na rameni z místnosti. Ještě než odešla si přivolala bundu kterou si oblékla.

,,Běž se proletět Tony, nechám ti otevřené okno, do večerky je času dost." pobídla svou sovu která se s ní rozloučila jemným klovnutím do ucha a odletěla. Jeho směr byl k Zapovězenému lesu a ona tam také mířila. Dlouho se neproběhla po čtyřech a rozhodla se to napravit. Doběhla na kraj Zapovězeného lesa a po ujištění, že není nikým pozorována se proměnila. Cítila škubání ve svalech, jaký to byl nezvyk, ale nebolelo to. Remus se Siriusem měli pravdu.

Zastřihala ušima a s výskokem se rozeběhla kolem lesa. Když probíhala kolem Hagridovo hájenky, uslyšela psí štěkot. Tesák, toho obřího a uslintaného psa měla ráda. Byl stejný jako jeho pán. Na první pohled děsivý, ale na ten druhý byl k nezaplacení. Z přemýšlení ji vytrhl tvrdý náraz. Podívala se nahoru a s děsem v očích zjistila, kdo to byl.

,,Victorie Snapeová." usmál se Malfoy a zabránil jí v útěku. ,,Poznat tě je tak jednoduché." přisedl si k ní a stále ji držel v úrovni lopatek. Chtěla se mu vytrhnout, ale neměla proti němu sílu ani v lidské podobě, natož ve zvířecí. Tázavě pozvedl obočí a ona se proměnila. Neskryl ten úžas v jeho bouřkových očích. ,,Jak jsi na to přišel?" zeptala se ho aniž by setřásla jeho ruce. ,,Že jsi to ty? Málo zvířat mají takovou barvu očí a tu tvou si pamatuju víc než si myslíš. A tvá srst. Přesně v těch odstínech jako máš ty vlasy." vysvětlil a konečně ji pustil. Nevěděla co na to říct. Ani nepočítala s tím, že by jí to takto vysvětlil a proto jenom přikývla a podívala se na temnu oblohu.

,,Co měl znamenat ten Weasleyho výstup po večeři?" obávala se, že se na to zeptá. ,,Nemám nejmenší tušení, co to mělo znamenat." zašeptala upřímně a i když to vůbec neplánovala, nechala tu jednu zbloudilou slzu přetéct a dopadnout na svůj hřbet ruky kde se rýsovala rudá jizva. ,,Nevím proč se s nimi zahazuješ." řekl a lehl si do trávy. ,,Jak to myslíš?" zeptala se zaraženě a lehla si vedle něj. ,,Nestojí ti za to. Weasley určitě ne. Tupec jeden žárlivý." vydechl zadržované nadávky. ,,Budeš je pořád nenávidět?" zajímala se a sledovala první hvězdy. ,,Nevím. A taky nevím, proč Longbotom?" podíval se na ní a ona mu pohled oplatila. ,,Neznáš ho. Ani Hermionu, Harryho, Rona nebo i Ginny. Neznáš ani mě." povzdechla si a odvrátila se. ,,Znám tě." řekl a ona s úsměvem zakroutila hlavou. ,,Jsi milá, přátelská dívka plná ochoty a se srdcem na správném místě. Myslíš dopředu a pomohla by si i nepříteli." zašeptal a jí ta slova zůstala v hlavě. Nedokázala na to nic říct, jenom se na něj překvapeně podívala a jemně ucukla rukou když ucítila jak jí chce chytit. Podruhé ale neucukla a nechala ho aby sevřel její ruku v té jeho.