,,Říkáte že se Potter z ničeho nic zlepšil v Lektvarech a je lepší než Grangeová?" opakoval po nich profesor Snape a Victorie s Dracem přikývli. ,,Udělal dokonalý lektvar Doušek živé smrti." řekl Draco. ,,Neříkám že byl Harry nejhorší ze třídy, vždy se mu to nějak povedlo, ale aby byl tak dobrý, z ničeho nic?" zakroutí nad tím Victorie hlavou. ,,Myslíš, že za to mohla ta učebnice?" přemýšlel nahlas Draco a Victorii zaskočila voda kterou právě pila. Stačilo jí udeřit do zad a ona, celá rudá přestala kašlat. ,,Stalo se něco?" zajímal se profesor a starostlivě si jí prohlížel. ,,Nic, jenom jsem si na něco vzpomněla." zasýpala a znovu se napila. Tentokrát už úspěšně. Věděla že s tím ta učebnice bude mít něco společné, ale nejen že byl Harry její bratr, byl to její nejlepší přítel od té doby co se poprvé střetly. Nechtěla na něj žalovat, napřed si to musí sama ověřit.

,,Proč myslíš právě učebnici, Draco?" zeptal se profesor zamyšleně a nepřestával pozorovat svou zamyšlenou dceru. ,,Viděl jsem jak si nějakou knížku schovává rychle do tašky a když Weasley vracel tu svou, nebyla tam ta druhá co si půjčil Potter." vysvětlil. ,,Navíc, dělal skoro vše jinak." dodal po chvíli přemýšlení. ,,Jaké změny například?" zeptal se jejich profesor tiše. ,,Místo šťávu z 12 denivek tak dal šťávu z..." ,,13 denivek." dokončil jí otec a kamarádi se na sebe zmateně podívali. ,,Jak to víte?" zeptal se Draco. ,,Musíte mi slíbit že to nikomu neřeknete, oba dva." řekl vážně a podíval se na ně pohledem po kterém jim přejel mráz po zádech. Proto oba dva prkenně přikývli.

,,Byl jsem v šestém ročníku stejně jako vy a přicházel jsem na nové věci ohledně lektvarů i kouzel. Všechno jsem to zapisoval do učebnice Lektvarů." řekl a v tmavých očích se mu objevil záblesk. ,,Byli tam informace ohledně vylepšených lektvarů, jak zastavit otravu... Byla tam i mnou vymyšlená kouzla zasahujíc do Černé magie." řekl vyrovnaným hlasem a Victorie zbledla. ,,Chceš tím říct, že Harry teď možná čte nějaké kouzlo jenž by nás dokázalo zabít?" zeptala se Victorie která tomu nemohla uvěřit. Její otec ale přikývl a ona se zajíkla. ,,Co budeme dělat?" zeptal se Draco. ,,Teda jestli něco udělat vůbec můžeme." řekl když se na něj dva páry očí přilepily. ,,Jistěže můžete." přikývl profesor. ,,Nejde o to že učebnici má Harry, že ne?" zeptala se Victorie a profesor zakroutil hlavou. ,,I kdyby jsi ji měla ty trval bych na tom, aby jsi mi jí odevzdala." řekl vážně a povzdechl si.

,,Vicky, musíš se nějak dozvědět co je v té učebnici pokud poznáš že bude má, vezmi mu ji." podíval se na ní profesor a Vicky protočila oči. ,,Harry není mentálně zaostalý, pokud se o tu učebnici budu zajímat, bude mu to divný, doposud jsem se o ni nezajímala." vysvětlila svou reakci. ,,Zkus se alespoň dozvědět komu patřila a pokud mu ji nedokážeš vzít, postarej se o to, aby nikdo nepřišel k úrazu." řekl nakonec a znovu se otáčel k Dracovi. Jeho dcera mu to ale nedovolila. ,,Fajn ale upřímně si myslím že kdyby si přečetl že patří Severusi Snapeovi, tu knihu by buď zahodil nebo by ti to dal dost jasně najevo že má něco tvého." pohled na otce s dcerou byl v tu chvíli k popukání a Draco si to užíval. Mezitím co Victorie stále přemýšlela, její otec na ní hleděl a vyděl sám sebe. ,,Jsem tam podepsán jako Princ dvojí krve." řekl po chvíli ticha. ,,To ti vysvětlím jindy." řekl když viděl jak se brunetka nadechovala k otázce. ,,Draco, snaž se Potterovi vyhýbat. Sám moc dobře víš, jak na tom vy dva jste." řekl a když blonďák přikývl, otočil se ke své dceři. ,,Klidně kdykoli přijď, pomohu ti jak jen budu moct." koutky se mu lehce zvlnili a Victorie mu úsměv oplatila. ,,O tobě to platí také." obrátil se k Dracovi a když přikývl že rozumí, vyprovodil je před kabinet.

,,Mějte se na pozoru." připomenul jim před tím, než zavřel dveře a oni na chodbě osaměli. Podívali se na sebe a oba dva se usmáli. Stávali se z nich nejlepší přátelé. Poznávali se a už pomalu věděli, jací doopravdy jsou. Jaký je ten druhý.

,,Vůbec se mi k nim nechce." povzdechla si Victorie v půli jejich cesty. ,,Jak to?" zajímal se okamžitě co to dořekla. ,,Nerozumím si s nimi Draco. Nevill mě ignoruje a jediný s kým si rozumím jsi ty, Harry a Mia. Ron je proti mě a někdy jsou s ním i všichni ostatní, nemohli pochopit mou náladu ani když jsem jim řekla to, že mi Brumbál řekl že mě Voldemort bude chtít mít mezi Smrtijedy." rozpovídala se a nevšímala si toho, jak na ní její společník kouká. Až když si všimla že na ní kouká s pusou do kořán přikryla si ústa rukou a zajíkla se. ,,Sakra, další tajemství je venku." uchechtla se a snažila se situaci odlehčit. Nějak se jí to ale nevedlo, bylo jí na omdlení. ,,Pán zla tě chce do svých služeb?" zeptal se šeptem a pobídl ji k pokračování cesty. ,,Dá se to tak říct." zamumlala a doufala, že jí slyšel. ,,Nikomu to nepovím." slíbil jí když si všiml jejího zmučeného a její tvář se rázem rozzářila. ,,Díky Draco." podívala se na něj svýma zelenýma očima. Bylo tak zvláštní oslovovat ho jménem, vždy se oslovovali příjmením.

,,Tak dobrou, slečno Snapeová" ušklíbl se a ona se rozesmála. ,,Dobrou pane Malfoyi." mrkla na něj a on se usmál. ,,Zítra je Sobota, tak se můžeme projít." navrhl a ona radostně přikývla. ,,Uvidíme se na snídani, dobrou." zamávala mu a s otočením se pomalu vydala svou cestou k Buclaté dámě.