Vítr si pohrával s jejími kaštanovými vlasy a v jejích očích se odráželo slunce které již bylo na obzoru. Brzy se schová za vrcholky majestátních hor. Na Astronomické věži trávila poslední dobou spousty času. Nikdo jí tu nehledal a ona si tu mohla uspořádat myšlenky. A to byl ten největší problém. Poslední dobou byla jak na trní a nemohla se na nic soustředit. Měla pocit jako by věděla co statní cítí a uzavírala se před ostatními.

Ze snění ji probraly kroky. Otočila se tím směrem a čekala, koho na schodech uvidí. Vlastně měla i docela strach. Hned jak ale uviděla bledého chlapce s platinovými vlasy, strach opadl a ona se usmála. Úsměv jí bez zpoždění oplatil a došel až vedle jí.

,,Ty jsi se bála?" zajímal se zvědavě. ,,Jak to říct..." řekla váhavě a její společník se už na nic nevyptával. Moc dobře věděl že se blíží úplněk a ona bude v tomto období vždy nesvá. Litoval jí ale nikdy jí to neřekl. Victorie měla svou hrdost a neměla ráda když jí lidi moc litovali. Ale lítost teď byla na místě a on jí místo slov objal a přitáhl si jí k sobě. Stáli vedle sebe a hleděli do té nekonečné dálky. Mohli takhle být dlouho, slunce bylo jasně oranžové až červené a třpytilo se v jezeru. Svítilo jim do tváří ale jim to bylo jedno. Bylo to jako v pohádce, vítr jim čechral vlasy a krapet studený vítr jim přivedl červeň do tváří.

,,Musím ti něco říct." řekla Victorie a zároveň s ní i Draco. Oba dva se na sebe podívali a Victorie krátce zasmála. ,,Říkej." pobídla ho a on znejistěl. Pozorně ho pozorovala, ale on se díval na hory stejně jako ona před tím, než přišel. Položila mu ruku na tu jeho a povzbudivě se na něj usmála.

,,Víš, nikdy jsem k nikomu nic necítil. Ale vždycky když jsem s tebou, můžu se uvolnit a nebát se ukázat svou pravou tvář." odmlčel se a otočil se k ní čelem. Teď znervózněla zase ona. Dívala se mu do bouřkových očí a ani se nevšimla jak se blonďák naproti ní jemně nahnul a byl k ní o to blíž. Pohled jí oplácel a přemýšlel. ,,Nikdy bych neřekl že tohle vyslovím." řekl a ona pohlédla na jeho ruce které se přesunula na její ramena a poté jemně zaklonila hlavu aby mu mohla pohlédnout do očí. Byl o něco vyšší než ona. ,,Miluju tě." zašeptal a jemně se k ní sklonil. Nespojil však jejich rty. Došla mu odvaha a Victorie to vyřešila za něj. Přerušila tu milimetrovou vzdálenost a přiložila své hebké rty na ty jeho.

Přitiskla se k němu a jednou rukou mu zajela do vlasů, stejně jako on jí. Její druhá ruka spočívala mezi jeho lopatkami. Oplácela mu polibky a jejich rty se o sebe něžně otírali. Jejich postavy osvěcovalo slunce jehož paprsky měli v tuto chvíli obrovskou sílu. Vítr si pohrával s jejich oblečením i vlasy. Byla to scéna jako z filmu a jim bylo jedno jestli je někdo uvidí nebo ne. Teď byli jenom oni dva v celém světě.

Jemně se od něj odtáhla když jí docházel dech a on si opřel své čelo o to její. Nosy se o sebe dotýkali a ona se pousmála. ,,Miluji tě, Draco Malfoy." zašeptala a on se usmál. Políbil ji na špičku nosu a ona se na něj vesele podívala. Byla šťastná. Všechno napětí, všechna bolest i všechen smutek byli rázem pryč a ona na ty chmurné myšlenky zapomněla.

Stmívalo se a ona seděli na vykouzlené lavičce, přitisklý k sobě. Victorie měla Dracovo sako kolem ramen a položenou hlavu na jeho rameni. Dívala se na měsíc který byl zahalen mraky a na hvězdy které se postupně začali objevovat.

,,Umíš vykouzlit patrona?" zeptal se Draco a ona zamrkala. ,,Chceš ho naučit?" zeptala se rovnou a on bez váhání přikývl. Stoupla si a položila sako na lavičku. Vytáhla hůlku a Draco ji napodobil. ,,Kouzelná formule zní Expecto Patronum. Musíš se soustředit na jednu šťastnou vzpomínku. Musí být šťastná a musíš na ní pořád myslet." vysvětlila a Draco váhavě přikývl. Opakoval kouzelnou formuli a snažil se. Trvalo mu to ale jenom chvíli než k konce jeho hůlky vyskočil majestátní lev.

,,A heleme se! Zmijozel má za patrona lva." zasmála se Victorie a pozvedla svou hůlku. ,,Expecto Patronum." zašeptala a čekala, že z její hůlky vyskočí překrásná laň. Laně se ale nedočkala. Na místo toho se před ní objevila lvice, jenž přiběhla k lvovi a společně běhali kolem svých pánů. ,,Mým patronem byla laň." vysvětlila Dracovi když se na ní vyděšeně podíval a usmála se. Zalekl se jejího pohledu, ale na pochopení přikývl. Došla až k němu a chytila ho za ruku. Jejich prsty se propletly a v jejich očích se odrážela záře jejich patronů, kteří se k sobě tulili.