Sedla si k oknu a vzala Hermioně, jenž seděla naproti ní, knížku z rukou. Ta se ošila, ale nic zásadního nenamítala. Možná proto, že se k nim připojili i Harry s Ronem a nově i s Nevillem který si sedl vedle své přítelkyně.

,,Lektvary?" prohodila s protočením pár stránek a vzhlédla. ,,Možná bych otci mohla říct aby tě přestal urážet, že dobrovolně čteš učebnici jeho předmětu." všichni se rozesmáli, i Nevillovi zacukaly koutky. Ovšem Hermiona zrudla. Stále si nezvykla na tuto srandu ale jen co jí to došlo, tak se přidala smíchem k ostatním. Stejně jako teď.

,,Dělám si srandu." řekla Victorie když se uklidnila a hodila Hermioně knížku. ,,Už jsme si zvykli že neděláš nic jiného než že čteš." usmála se na ní Victorie a Hermiona se uvolnila. Věděla, že to jejím kamarádům nevadí, ale v hloubi duše tam byl stále ten osten strachu kterého se asi jen tak nezbaví.

,,Myslíte, že nás Snape začne vnímat jinak?" zeptal se z nenadání Ron po chvíli ticha které protrhovalo jenom otáčení stránek. ,,Určitě. Nevadí mu, že jste mí přátelé." řekla Victorie když zjistila že jsou na ní přilepené všechny pohledy. ,,A změní se jeho chování?" zeptal se rozklepaně Nevill. ,,Ne. Je to špeh pro Brumbála, i když je Smrtijed. Kvůli Zmijozelským musí dělat takového jaký je. Přes prázdniny jsem ho skutečně poznala." zašeptala kdyby je nějaký slídil odposlouchával. ,,Umíte si představit Snapea u sporáku?" zeptal se Ron a rozesmál se společně s ostatními. Victorie se smíchu zdržela. Založila si ruce na prsou a podívala se z okna ven. ,,A k čemu jsou asi domácí skřítci?" zavrčela a všichni zmlkli. ,,Omluvte mne. Je to divný, nic takového jsem ještě nepocítila." omluvila se a pokusila se uklidnit. ,,To je normální. Máš pocit zlosti že ti někdo urazil člena rodiny, dokonce tvého otce." řekla všeznalecky Hermiona a Victorie jenom pokrčila rameny a opřela se o Nevilla.

,,Neville? Já tě nechci vyhazovat, ale chtěl bych něco probrat s Vicky, Ronem a Miou." řekl po chvíli dusna Harry váhavým a naprosto chraplavým hlasem. ,,Harry, co blbneš? Nevill je náš kamarád." řekl překvapeně Ron ale Victorie rázně vstala. ,,Já bych řekla, že je to v pořádku, nebo ne?" utrousila Vicky a společně s překvapeným a na druhý pohled i smutným Nevillem se zvedla a odešla. Ranilo ho, že Harry nechtěl aby slyšel to, co mohli slyšet přátelé když on mezi ně patřil také. I když je i chápal. Byli to nejlepší přátelé už od prvního ročníku.

,,Hele! Snapeová a Longbottom! Co ti řekl tatínek na to, že chodíš s tímhle nemehlem, co? Nikdy jsme o tobě nepochybovali, ani teď ale hodil by se k tobě někdo váženější." přerušil jejich cestu křiklavý hlas Zmijozelské studentky šestého ročníku Pansy Parkinsonové. Někteří se domnívali, že je to polovička slavného Draca Malfoye, ale ona viděla jak moc jí blonďatý chlapec opovrhuje. Jenom hlupák by si mohl myslet něco jiného, ale hlupáků tu bylo čím dál víc.

,,Nech toho, Pansy! Myslím, že je moje věc s kým chodím a s kým ne." zavrčela Victorie a dívka naproti ní se na chvíli zarazila. ,,Jak myslíš. Ale pamatuj si, že k tobě by se stejně hodil někdo váženější." řekla před tím než je pustila a oni urychleně odešli. Victorie netušila co to má znamenat. Chovali se k ní jinak. Váženěji, až na Draca. Choval se jinak, podivněji než u něj bylo kdykoli jindy zvykem. Byl zamlklý, pobledlý a myšlenkami mimo. Musela uznat, že se přes ty dva měsíce změnil.

,,Jsou divný." povzdechla si Victorie a zavřela za nimi dveře. ,,Stydíš se za mě?" zeptal se. ,,Neville, zlato, jak tě to mohlo napadnout? Nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo že bych se za tebe musela stydět." usmála se a objala ho kolem krku. Doslova cítila jak se usmál a potvrdilo se to když se na ní podíval a lehce jí políbil.

Zbytek cesty probíhal poklidně, povídali si a společně se smáli, než za nimi přišel Harry a oni utichli. Oba dva se na něj dívali a čekali co řekne, či udělá. Vlastně se i báli. Báli se toho, že s nimi nebude chtít nic mít.

,,Neville, Vicky už se nezlobte, prosím. Já to tak nemyslel, ve škole vám všechno řeknu." slíbil a zavřel za sebou dveře. Ovšem se ale neposadil a čekal na jejich odpověď. Victorie čekala zase na Nevilla který byl nervózní. ,,Nic se nestalo Harry." pípnul tiše a Vicky mu položila ruku na tu jeho. Kývla na souhlas s Nevillem když se Harry tázavě podíval na ní. ,,Dobře. Jsem rád že jsme zase v pohodě." usmál se a otevřel dveře, připraven k odchodu. ,,Ty tu nebudeš?" zastavila ho a on zakroutil hlavou. ,,Musím se za někým podívat, uvidíme se ve škole." usmál se na ně a zavřel za sebou dveře.

,,Chová se divně." řekla a posadila se. ,,Už to neřeš." odpověděl jí a s úsměvem ji objal. Neodpověděla mu a jenom se k němu přitulila. Snažila se na to nemyslet, ale vyhnat brouka z hlavy bylo těžké. Bylo jí jasné, že tohle bude těžké.