Objala svého kamaráda který se za ní rozeběhl hned jak jí spatřil. I ten týden a pár dní pro ně byl neskutečně dlouhý. Usmála se když si tohle uvědomila a poté ho pustila.

,,Jsi v pořádku? Profesor Snape mi říkal co se stalo." řekl a s rukami položených na jejích ramenech si jí starostlivě prohlížel. ,,Pokud narážíš na to, co se stalo o Vánocích, tak jsem se s tím nějak smířila, ale nevím, zda ty víš o tom, co se stalo včera." řekla váhavě a on se na ní zmateně podíval. ,,Pojď do Komnaty nejvyšší potřeby." navrhl a když přikývla, společně se vydali do druhého patra.

,,Tak co se stalo?" zeptal se když seděli vedle sebe před krbem a hleděli do ohně. ,,Včera mě Nevill... odkopl." vyplivla to poslední slovo a zamyslela se. ,,Nečekala bych že mě to takhle vezme, věděla jsem že náš vztah skončí ať je to dřív či později, ale ten šok..." nechala větu nedokončenou a podívala se na Draca vedle ní. Nejradši by toho hlupáka proklel, ale to nemohl udělat.

,,Je to hlupák. Tohle ti udělat." řekl a otočil se k ní čelem. ,,Vicky nemysli na něj. Promiň mi že ti to říkám, ale on si tě stejně ani nezaslouží." řekl a ona se na něj zářivě usmála. ,,Věř mi." řekl s úsměvem a ona ho se smíchem objala. Neváhal s tím aby jí objal nazpět. Hned se ale odtáhl překvapeně se na ní podíval. Ona mu pohled oplatila se strachem v očích. V hlavě se jí míhaly ty nejhorší scénáře jaké teď mohli nastat. On se ale usmál a jí se na tváři objevila nechápavá grimasa.

,,Máš můj parfém." řekl nadšeně a ona si oddechla. ,,Takhle mě děsit." zasmála se. ,,Jistěže ho mám. Jak jsi věděl že miluji takové vůně?" zeptala se. ,,To ne já ale má matka. Divila se když jsem jí poprosil o pomoc, stejně jako otec ale byli zároveň nadšení. Matka hned začala básnit a otec to nedal moc najevo. Říkala že většina dívek mají rády ty květinové jemné vůně." vysvětlil a ona se usmála. ,,Děkuji." řekla s rudnoucími tvářemi. ,,To já děkuji za Hermese. Jak jsi věděl že sovy které používám jsou ze sovince?" zajímal se a ona si vzpomněla na přidrzlého výra. ,,Viděla jsem je v sovinci, hodně jsem tam chodila." vysvětila a on přikývl. Nechal jí sedět v jeho objetí a díval se do plamínků.

Jeho prázdniny trávil zavřen v pokoji s myšlenkami jinde. Někdy přemýšlel proč se to jen narodil v této rodině. Měl rád své rodiče, jiné nikdy mít nebude, ale jeho otec se jako otec nechoval. Jako malý se díval jak se choval ke své ženě, k jeho matce. Málokdy se choval jako pravý otec a manžel. Moc dobře věděl že až Pán zla ho takhle změnil. Chtěl ho změnit, ale na to už bylo příliš pozdě.

,,Jak daleko jsi s tvým úkolem?" zeptala se. ,,Už vím jak to udělat. Nevím kdy, ale jednou přijde noc kdy se sem přes skříň dostanou Smrtijedi a já... budu ho muset zabít." špitl. ,,Nechceš to udělat." odtušila a on přikývl. Měla pravdu, ale neměl na výběr. Levé předloktí mu již zdobilo znamení zla. ,,Ne, ale musím." řekl. ,,Proč? Proč tě do toho tvůj otec nutí?" posadil se a podívala se mu do očí. ,,Jinak by mě vydědil. Neumí si představit že jeho jediný syn by nebyl Smrtijed." řekl v klidu. Nevěděla co mu na tohle má říct, proto jenom přikývla.

,,Jak si myslíš že to bude příští rok? Leccos se změní." zeptal se nakonec Draco. ,,Tohle je temná doba a bude ještě temnější. Nastávají temné časy. Časy zla... Věštba Harrymu řekla, že ani jeden nesmí být živ, pokud ten druhý zůstává. Jeden z nich bude muset zemřít a proto bude válka." řekla a podívala se na něj. Celou dobu jí zamyšleně pozoroval. ,,Myslíš, že skončíme dobře nebo špatně?" ptal se dál. ,,Doufám, že dobře." přiznala se a opřela si hlavu o jeho rameno. Tenhle rozhovor byl těžší než si myslela. Mluvit o jejich budouctnosti jako o jedné a té samé, stejně jako o tak temné budouctnosti.