,,Takže není jisté zda jsem vlkodlak?" ptala se, stále ještě sedíc zachumlaná na posteli v peřině. Remus seděl na kraji její postele a vše jí vysvětloval. Měla tady zůstat pár dní aby se z toho vzpamatovala. Brzy ráno je navštívil ředitel a její rozčilení otec. Nemohl uvěřit tomu, co se stalo stejně jako ostatní nemohli uvěřit tomu jak moc svou dceru miluje. Ředitel jim v klidu vysvětlil že Victorie vlkodlakem být nemusí, nebo že se může proměnit jenom některý úplněk. Všichni si oddechli, ale i tak byli stále zaskočeni tím, co se stalo. O svou zvířecí podobu o které se nově dozvěděl i ředitel s její otcem nepřišla.

,,Přesně tak. Zůstaneš tu nanejvýš tři dny. Budu tu s tebou a bude tady i Molly s Tonksovou." řekl a ona přikývla. Nic si z onoho večera nepamatovala. Alespoň ne nic zásadního, ale kdykoli když se podívala na stále ještě otevřené rány, vybavili se jí některé věci. Hermiona s Dracem jí psali tak dlouho dokud jim neodepsala a na dopisy musela chvíli čekat. Podle toho, co četla poznala že jim dělalo problém jí odpovědět. Bylo to kostrbaté a ani dopis od Hermiony někde neměl hlavu ani patu.

,,Děkuji paní Weasleyová." usmála se na zrzavou ženu která jí k jejímu celodennímu čtení přinesla šálek teplého čaje. ,,Nemáš za co zlatíčko. Jak je ti?" zeptala se jí starostlivě a přisedla si k ní. Victorie si nejdříve zavřela knížku než ženě odpověděla: ,,Už je to lepší, nic si nepamatuju ale ty rány někdy bolí." svěřila se straší ženě. ,,Kdyby jsi cokoli potřebovala, přijď za mnou nebo za Remusem. Ať je den nebo noc, ano?" Victorie s úsměvem přikývla a vděčně se na paní Weasleyovou podívala.

,,Ginny se zmínila o tom že Ron se k tobě nechoval hezky." podotkla po chvíli trapného ticha. ,,No... ano ale myslím že je to už všechno v pořádku." řekla váhavě. ,,Co se mezi vámi stalo?" zajímala se s mateřským tónem. ,,Spřátelila jsem se s Dracem. Vím možná nebude souhlasit nikdo ale on je úplně jiný než si kdokoli z nás vůbec kdy myslel." vysvětlila a sledovala sledovala jak se starší žena chápavě usmála. ,,Máš ho ráda." řekla rozhodně a ona pomalu zakroutila hlavou. ,,Ne." řekla rázně a chtěla říct to, že má Nevilla, ale nevěděla ani jestli je to pravda. ,,Co je mezi tebou a Nevillem? Tady se nic neutají." řekla s úsměvem. ,,Vzal to stejně jako Ron, možná i hůř a Draco... možná k němu opravdu něco cítím." připustí nakonec. ,,Hlavně se řiď svým srdcem a pamatuj že ať budeš s kýmkoli, vždycky tu budeme pro tebe." pohladila jí po tvářích jako pravá starostlivá matka a nechala zamyšlenou dívku o samotě.

Čím víc nad tím přemýšlela, tím víc si byla jista že k Dracovi něco cítí. Vlastně... věděla to jistě. Otázkou bylo to, zda něco cítí i k Nevillovi. Tohle bylo opravdu těžké. Na knihu už ani nepomyslela. Seděla v křesle u zapáleného krbu s čajem který si dolévala a dekou kolem ramen. Seděla takhle dlouho do noci a ještě by tam takhle ještě seděla, kdyby k ní nepřišel starostlivý Remus.

,,Děje se něco?" zeptal se jí a ona s sebou trhla. Nevšimla si že si vedle ní vůbec někdo sedl. ,,Ne, jenom jsem zamyšlená." usmála se nevinně a zachumlala se do huňaté deky. ,,Co rána?" zajímal se. ,,Bolí ale ne moc a ne pořád." odpověděla a nahmatala obvaz který byl jemně nasáklý krví. Zamračila se nad tím, zda to takhle má být, ale nic neříkala. Remus se ale její grimasy všiml a nenechal to jen tak. ,,Proč jsi se tak zamračila?" zeptal se okamžitě a ona po něm střelila rychlým pohledem. ,,Má to být nasáklé krví?" zajímala se a Remus zpozorněl. ,,Ne moc." zašeptal a gestem jí neznačil ať mu obvaz ukáže. Opatrně si vyhrnula tričko tak, jak to bylo nezbytně nutné. ,,Kdyby to začalo bolet víc, okamžitě přijď." řekl a opět se posadil na své místo. Přikývla a znovu popadla svůj hrníček.

,,Půjdu si lehnout a ty kdyby si něco potřebovala neváhej a přijď." usmál se na ní a s přáním na dobrou noc odešel do druhého patra do pokoje který sdílel i s Tonksovou. Victorie ale nešla spát. Alespoň ne hned. Ještě chvíli koukala do ohně než se odebrala ke spánku. Vlastně... Nešla ani spát do pokoje, usnula rovnou v křesle.