Hustě pršelo a ona se snažila dostat do hradu co nejrychleji. Měla chuť se proměnit na laň aby tam byla rychleji, ale teď bylo dost možné že by ji mohl někdo vidět. Ač byla noc, všichni ji očekávali a mohli na ní čekat u brány. Nečekal tam ale nikdo z profesorů, čekal tam Nevill. Když ho viděla, vesele se usmála a rozběhla se k němu. On zůstával bezcitný a ona se před ním zastavila. Stáli v dešti naproti sobě a dívali si vzájemně do očí. Victorie nevěděla co to má znamenat, ale Nevill moc dobře věděl co teď přijde.

,,Neville." usmála se na svého přítele. ,,Co se děje?" ptala se dál. ,,Ty to víš." řekl a přišel k ní blíž. Měl vážnou tvář a ona se zděsila. ,,Co vím?" zeptala se tiše. ,,Tohle není vztah." začal a ona pochopila kam tím směřuje. Nechala ho ale domluvit. ,,Musíme to skončit, ty trávíš čas s Malfoyem a mě si nevšímáš." tohle ale byla poslední kapka. ,,Já že si nevšímám tebe? Neville podívej se na své chování, vždyť mě s Ronem naprosto ignorujete!" zvýšila pohoršeně hlas. ,,I kdyby, nejde to. Podívej se na sebe a podívej se na mě." řekl a začal od ní odstupovat. Nevěděla co na to říct. Teď jí ale všechno začalo docházet. Nechtěl kvůli tomu, kým je. Bál se jejího otce i kamaráda. Možná se bál i jí...Cítila bolest větší, než si dokázala uvědomit. Věděla že teď když je z části vlkodlak budou její emoce budou silnější. ,,Neville ty se mě bojíš..." zašeptala a on zakroutil hlavou. Otočil se a nechal jí tam. Nevěděla jestli má truchlit nebo rovnou brečet. Kolena jí zradila a ona po první kroku spadla do bahna.

V pěstích sevřela mokrou trávu a nechala těch pár slz přetéct n své tváře, ve kterých se ztratili. Bolest jí sužovala a ona se nedokázala postavit na nohy. Tak přece jenom k němu něco cítila, proto to tak moc bolelo. Pokusila se vstát, ale povedlo se jí to až po nějaké době. Hluboce se nadechla a opuchlýma očima se podívala na měsíc, který během pár dní doroste. Pomalým a vratkým krokem se vydala do hradu. Stačilo aby zašla za jeden roh a už ležela na zemi.

,,Můžete mi vys... Victorie?" řekl zaskočeně její otec jenž si myslel že je to jeden z drzých žáků potulujíc se po tmavých chodbách. ,,Tati." zašeptala na oplátku a nechala si pomoct aby se dokázala postavit na nohy. ,,Co se ti stalo? Profesorka McGonagallová a tebou každou chvíli půjde do společenské místnosti." řekl a ona zaúpěla. ,,Radši bych se těm zvídavým otázkám vyhnula." svěřila se a uhnula před zvídavým pohledem svého otce. ,,Pošlu zprávu profesorce i řediteli a pokud budeš chtít, můžeš přespat u mě." nabídl a ona nadšeně přijala. ,,Tak pojď." zašeptal a vydal se se svou dcerou do svých komnat. Vrtalo mu hlavou co se jí mohlo stát. Oči měla rudé od pláče a oblečení za prvé mokré což bylo kvůli počasí, a za druhé od bláta. To už nepochopil ale nechtěl jí teď zatěžovat.

Po dlouhé koupeli si zalezla do vyhřátého křesla u krbu s hrnkem čaje v rukou. Vlasy měla mokré a rozčepýřené. To je ale trápilo že všeho nejméně. Ani si pořádně neuvědomila proč jí to tak zasáhlo. Věděla že jejich vztah nemá budoucnost.

,,Myslela jsem že máš dozor." vzhlédla k jejímu otci kteří si sedl do vedlejšího křesla. ,,Minerva se nabídla že ho za mě vezme." vysvětlil. ,,Vicky co se stalo?" zeptal se když nějakou chvíli studoval její zadumanou tvář. ,,Na tom nezáleží." zašeptala a dál zkoumala oheň. ,,Victorie." lehce zvýšil hlas a ona se na něj podívala. ,,Nevill ukončil náš vztah. Netuším proč mě to tak vzalo. Věděla jsem že to dřív či později skončí." vysvětlí a o tom, že v jejím srdci je teď před Nevillem přednější Draco se nezmínila. A Severus? Nevěděl co na to říct. Měl chuť toho Nebelvírského na místě proklít nebo mu alespoň do dýňového džusu nalít nějaký jed, ale zároveň byl ale i rád že se to stalo. Trhalo mu srdce vidět jak se kvůli němu jeho dcera trápí. Tahle bolest jednoho dne skončí. Chytil jí za ruku kterou měla položenou na opěrce křesla a povzbudivě se na ní usmál když se na něj podívala.

,,Teď už není chyba pochybovat o chytrosti pana Longbotoma když pustí k vodě tak nadanou a krásnou dívku jako jsi ty." řekl vážně a ona se usmála. Tváře jí rázem nabrali odstínu a v očích se jí objevili veselé jiskřičky. ,,Mimochodem pan Malfoy se o tebe hodně strachoval." zmínil se o jeho oblíbené studentovi a ona zrudla ve tvářích. ,,Vážně?" na její otázku pouze přikývl a dál to nekomentoval.