,,To je úžasné." řekla nadšeně a rudovlasá dvojčata jí její nadšení oplatila. ,,Jsme rádi, že se ti tu líbí." řeklo jedno z dvojčat. Snad to mohl být Fred, nikdy je od sebe nedokázala rozpoznat. ,,A jelikož jsi náš nejlepší společník ze všech," ,,rozhodli jsme se že si můžeš vzít jednu věc," ,,zcela zdarma." řekli nakonec na stejno a ona se vesele usmála. ,,Páni, díky kluci, moc si toho vážím." to bylo to jediné, na co se zmohla. ,,Nemáš zač a užij si zbytek dne." popřáli jí a dřív než stihla jenom mrknout zmizeli.

S úsměvem sebíhala schody když najednou dole do někoho vrazila a dotyčný ji rychle zachytil aby nespadla. Když se podívala na toho komu vděčí za pomoc, znovu jí to vykouzlilo úsměv na tváři. Po tom krátkém avšak veselém šoku skočila svému příteli kolem krku a ten strnul.

,,Neville, tak moc jsi mi chyběl! Proč jsi mi nenapsal?" zeptala se nadšeně když ho pustila. ,,Já, promiň Vicky, nevěděl jsem co ti napsat." řekl váhavě a vyhýbal se očnímu kontaktu. Okamžitě jí došlo o co jde. Nevill měl už od jakživa strach z obávaného profesora Severuse Snapea a nedávno se dozvěděl, že jeho přítelkyně je jeho dcerou. ,,Neville, jde o to, kdo je mým otcem?" zeptala se a on, ač váhavě, přikývl. ,,Zlato, prosím tě neber to tak." řekla zoufale a položila mu ruce na ramena. ,,Promluvíme si? Venku jsem viděl nějakou lavičku." navrhl a ona okamžitě přikývla. ,,Jasně, ale počkej prosím chvilku." řekne a když její společník přikývne, rozběhne se za dvojčaty.

,,Frede, Georgi, musím se s vámi rozloučit, ale moc ráda jsem vás znova viděla." řekla krapet udýchaně. ,,Tak brzy? Noc je ještě mladá." ušklíblo se jedno z dvojčat ale i tak jí na rozloučenou obejme. ,,Souhlasím s Fredem, je škoda že už odcházíš. Ještě otázka: Vybrala sis něco?" optal se pro změnu George a ona zakroutila hlavou. ,,Mysleli jsme si to." podívají se na sebe a Fred jí hodí krabičku s papírkem přilepeným na víčku. ,,Vzhledem k tomu, že jsi nově objevená dcera obávaného profesora, mysleli jsme si, že by se ti mohlo hodit něco za zmizení." ,,Zkrátka je to prášek na zneviditelnění, dali jsme ti toho větší množství s návodem. Tenhle rok by jsi to mohla hodně využít." vysvětlili, bratři na její nechápavý pohled. ,,Díky kluci, moc si toho vážím. Co jsem dlužna?" zeptala se a dala krabičku do kapsy. ,,Ty a dlužna?" ušklíbl se George. ,,Blbý vtip, nejsi nic dlužna." usmál se na ní pobaveně Fred. ,,Tak děkuji a ahoj." naposledy je objala a vydala se za Nevillem. ,,Můžeme." řekla a vyšli společně před krámek.

,,Vicky promiň že jsem ti nenapsal. Nevěděl jsem co. Naprosto mě ohromilo to, že Snape je tvůj otec a asi jsem dostal i strach. Babi mi říkala ať ti napíšu, že se chovám jako hlupák ale já nemohl." snažil se to vysvětlit a používal k tomu i různá gesta. Pečlivě ho poslouchala a sledovala ho mezitím co on se díval do šeré uličky a vysvětloval. ,,Musíš si myslet, že jsem idiot. Promiň mi to." povzdechl si a k jeho překvapení ho Victorie okamžitě objala. ,,Ty hlupáčku, nemyslím si to. Vlastně tě docela i chápu. Neumím si představit to, jak si se cítil. Jsem dcera muže kterého se bojíš ze všeho nejvíc." usmála se na něj a pustila ho. ,,Jsem moc rád že to takhle bereš." usmál se na ní mile a políbil jí na tvář.

,,Budu už muset jít." řekl po půl hodině kdy seděli společně na lavičce a sledovali odcházející děti s různými krabičkami a usměvavými tvářemi. Jistě byli nadšení až své nové objevy vyzkouší na rodičích či dokonce profesorech. ,,Ahoj, těším se na tebe." věnovala mu krátký polibek než se na rozloučenou naposledy objali a on odešel. Chtěla si znovu sednout než narazí na Remuse který jí slíbil že jí tu vyzvedne, její domluvu ale překazil blonďatý chlapec s pár jeho příbuznými a známými. ,,Malfoy...?" zašeptala se rozmýšlela se co tu dělá. Sotva si šli něco koupit k dvojčatům a nejvíc ji překvapilo jak se snažili být nenápadný. Veškerá touha po nebezpečí a zvědavost jí nakonec přemohla natolik, že se za nimi s hůlkou v ruce pomalu vydala. Hlasy se přibližovali a ona už pomalu slyšela o čem se to baví, když ji najednou odhodilo kouzlo a ona se hlavou praštila o roh domu.

,,Ale, Snapeová šmíruje? To tě tvůj otec nenaučil slušnosti?" vyprskla na ní Bellatrix Lestrangeová a v ruce držela její hůlku. ,,Dej mi mou hůlku." zasyčela Victorie a pokusila se postavit. Marně. Náraz byl zřejmě silnější než předpokládala a proto se znovu svalila na zem. ,,Co pak? Tvůj tatíček tě tu neochrání." řekla posměšně a ona jako ve zpomaleném filmu viděla, jak se chystá její hůlku zlomit. Sevřel se jí žaludek a srdce vynechalo jeden úder jaký dostala strach.

,,Není od tebe hezké dovolovat si na mladší čarodějku." ozval se nad ní známí hlas a jí spad kámen ze srdce. Remus jí v tu chvíli připomněl jejího otce. ,,Lupin, že? Jsi stejně ubohý jako tví kamarádíčkové." utrousila lenivě a hodila před Victorii hůlku, kterou si dívka pohotově vzala. ,,A ty se měj na pozoru. To, že jsi odmítla přidat se na naši stranu byla chyba. Tvůj otec k nám patří a ty k nám budeš patřit také." zasyčela na Victorii než se otočila a rychle odkráčela pryč. Ona už jenom cítila, jak jí Remus dostal lehce na nohy a pro jistotu ji přidržel aby nespadla.

,,Vicky, co blbneš? Ani nevíš jak jsem se bál když jsem tě nenašel před krámem." řekl vyděšeně a stejně vyděšeně si jí i prohlížel. ,,Promiň mi to, zvědavost mi nedala." řekla a opřela se o něj. Ostrá bolest hlavy zesilovala. ,,Jste s Harrym úplně stejný, máte to v genech. Máš štěstí, že se ti nestalo nic horšího." řekl otcovským, káravým tónem hlasu ale ona moc dobře poznala že mu to tak nevadí. A jeho koutky které mírně vystřelily nahoru tomu byli jasným důkazem. Chvíli si jí zamyšleně prohlížel než si jí vzal i přes všechny její protesty do náruče a nesl jí směrem ke krámku. ,,Remusi, polož mě na zem." zaškemrala. ,,Motáš se jak v kocovině takže se tvé naléhání zamítá a pokud narážíš na tvojí váhu, s jistotou ti musím říct že nikoho lehčího jsem dlouho nenesl." řekl s úsměvem a ona se na něj překvapeně podívala. ,,Jak si tím můžeš být tak jistý?" optala se zvědavě aniž by přestala mírně protestovat. Nikdy o své postavě netvrdila, že je hrozná, nikdy od ní ale nikdo neslyšel že by byla naopak dokonalá. ,,Poznám to." odpověděl jednoduše než se s ní svět znovu zatočil a oni se objevili před Doupětem.