Na snídani přišla až později. Uběhl týden od toho, co navštívila Křiklanův klub a od té doby jí nebylo moc dobře. A dnes k tomu všemu bylo Famfrpálové utkání. Na sobě měla už úbor. Vlasy měla svázané ve vysokém culíku. Ráno se ani neobtěžovala si vlasy nějak pečlivě česat a proto byli samá lokna. Draco jí slíbil že na zápas přijde aby ji podpořil, ale na snídani se neobjevil. Musel vymyslet způsob jak urychlit jeho úkol. Bylo pro ní strašné nad tím takhle přemýšlet, ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc si uvědomovala že jí možná také potká podobná situace. Hluboce se nadechla a vydala se ke svým přátelům.

,,Co se stalo?" zeptala se místo pozdravu a přisedla si k nim. Viděla tu napjatou atmosféru která mezi přáteli panovala. ,,Harry se rozhodl podvádět a nalil Ronovi do pití tekuté štěstí." řekla naštvaně Hermiona. ,,Už zase jdeš proti řádu?" pozvedla obočí a ukousla si kus sladkého jablka. ,,Nevím o čem to mluví." zakroutil Harry hlavou a podíval se na Rona kterému zářili oči. Vypadal jako pod nějakou návykovou látkou, krom toho že neměl rozšířené zorničky. Ponechala to bez komentáře a napila se dýňového džusu. V tuto chvíli nevěděla komu má moc věřit a proto se ještě na tu chvíli dala do rozhovoru s Ginny. Jejich rozhovor směřoval k Famfrpálu a Hermiona protočila nepříjemně panenky když zjistila že i její dvě kamarádky se už baví o Famfrpálu. Co ale mohla čekat, když byli obě dvě přijaty do týmu? Proto se raději dala do poklidného rozhovoru o Bylinkářství s Nevillem který svou přítelkyni ignoroval. Potom ale nastal čas vyrazit a všichni co museli nastoupit na Famfrpálové hřiště se sborově zvedli. ,,Vítězství je naše." řekl s úsměvem Harry a plácl si s Ronem který vypadal naprosto omámeně.

Kráčeli chodbami a všichni je propalovali pohledy. Hráli se Zmijozelem a nikdo nemohl s jistotou říct, zda vyhraje Nebelvír nebo Zmijozel. Tento rok byla obě dvě družstva velmi vyrovnaná. Cestou si nadšeně povídali o jejich oblíbeném tématu a to tedy jak jinak než o Famfrpálu. Poslední dobou se nebavili o ničem snad o ničem jiném.

,,Nezapomeňte že musíme hrát čestně. To Zmijozel neumí, neumí přiznat chybu a proto nad nimi můžeme zvítězit. Rone, měj se na pozoru. Vicky, Ginny a ostatní vy se snažte. Pomáhejte si a spoléhejte na odrážeče že se nemusíte ničeho bát, jasné?" říkal Harry když vycházeli a oni přikývli. Na tribunách se ozval nadšený pokřik a ona znervózněla. Dostala strach, který musela překonat. Stejně jako ostatní nasedla na koště a odrazila se. Rozestavili se tak jako byli zvyklí a poslouchali madam Hoochovou. Teprve když pískla a vyhodila Camrál do vzduchu hra začala.

Jako první se Camrálu chopil Zmijozel ale nevedl dlouho. Brzy se Camrálu zmocnila Victorie která po chvíli přihrála Ginny. Hned potom se rychle vyhnula Potlouku který ji prolétl kolem hlavy a rozletěla se za Zmijozelským hráčem jenž se zmocnil Camrálu. Společně s Ginny ho dostaly ven ze hry a Victorie prohodila Camrál obručí. Na tribunách se dav zvedl a začal jásat. Victorie se nadšeně usmála a prudce se otočila. Milovala tuhle volnost, cítit vítr ve vlasech. Rychle se rozletěla za svými spoluhráči a jen co se jí Camrál dostal do rukou, přihrála ho Jonathanovi který byl nejblíže u Zmijozelských obručí a ten Camrál prohodil jednou ze tří vysokých obručí. Zmijozelský ještě ani jednou neprohodili Camrál jejich obručemi. Ron to nedovolil a ona přemýšlela zda to Harry opravdu udělal.

,,Pozor Vicky!" zakřičela Ginny a ona se jenom tak tak vyhnula Potlouku který mířil přímo na její hrudník. Vyděšeně se za ním otočila a poté se rozletěla znovu za Camrálem. Pár jejich hráčů už bylo malátných nebo vypadlo. A ona čekala kdy na řadu přijde ona. Všechno to bylo až příliš jednoduché a to nikdy neznamenalo nic dobrého. A měla pravdu. Její protihráč jí stáhl koště dozadu a ona přepadla dopředu. Stačila jenom vyděšeně vykřiknout a zachytit se jednou rukou za koště. Davem na tribunách to zašumělo a ona se snažila chytit i druhou rukou. Povedlo se jí to až potom, co jí pomohla madam Hoochová která si všimla nesportovního chování a Victorie začínala hrát s Camrálem bez zbytečného praní. Na první pokus prohodila Camrál obručí a dav zajásal. Obletěla obruče a když to udělala, viděla, jak Nebelvírský chytač sevřel v prstech Zlatonku. To znamenalo jejich vítězství. Nadšeně zajásala stejně jako Nebelvírští studenti a většina profesorů. Nadšeně přiletěla ke svým spoluhráčům a vychutnávala si ten pocit vítězství.