,,Kde jsi včera byla tak dlouho?" zeptal se cestou do Velké síně Nevill a ona pocítila nutkání nad tím jeho kontrolování protočit oči. ,,U otce s Dracem." odpověděla po pravdě. Už nemělo smysl zapírat, stejně by jí ti dva vyslýchali tak dlouho dokud by jim pravdu neřekla. ,,S Malfoyem?" zeptal se překvapeně Nevill. ,,Už zas? Trávíš s ním spousty času, to není normální!" vykřikl pohoršeně Ron ve chvíli kdy vstoupili do síně a všichni se na ně otočili. ,,Ronalde alespoň se ztiš." sykl na něj Harry. ,,Hele kluci já to chápu. Vicky je Nevillovo přítelkyně a tvá je to kamarádka, ale je to čistě její věc s kým se přátelí a s kým ne." řekla jim naštvaně Hermiona. Ani jeden z chlapců jí na to nic neřekli. ,,Díky Mio, Harry. Půjdu si sednout k Dracovi, jestli vám to nevadí." oba dva zakroutili hlavou a vzápětí ji silně objali. ,,Vždycky budeme při tobě." usmál se Harry a Victorie mu úsměv oplatila. ,,Zatím lidi, ještě se uvidíme." mávla jim na rozloučení a otočila se směrem k Dracovi.

,,Mohu si přisednout?" usmála se na všechny Zmijozelské a ti nadšeně přikývli. Draco nebyl výjimkou a posunul se aby se mohla posadit. ,,Jak se ti daří?" zeptala se jí Pansy. ,,No, ujde to." nervózně se na ní usmála. Na tohle jednání nebyla připravená a už vůbec na to nebyla zvyklá. Proto se otočila na Draca který ji nabízel čokoládový puding s ovocem. Nadšeně snídani přijala a neodpustila si vřelý úsměv a poděkování.

,,Co budeme dělat?" zeptala se zvědavě když dojídala snídani. ,,Řekla jsi mi už dvě svá tajemství." zašeptal a jí zaskočila jahoda kterou právě žvýkala. Prudce se rozkašlala a Draco ji udeřil do zad. ,,Tak jsem to nemyslel." usmál se na ní. ,,Taky ti chci něco říct. A ukázat." dodal a ona přikývla. ,,Promiň." zamumlala a napila se dýňového džusu. ,,Nic se nestalo. Řekni, až budeme moct vyrazit." řekl jí a vzápětí jeho pohled padl na obrovskou sovu která se k nim snesla. Byla to sova rodiny Malfoyových a doručila Dracovi dopis. Ten jej ani neotevřel a rovnou ho strčil do kapsy. Victorie ho zaraženě sledovala a polkla poslední sousto. ,,Budeme moct jít." řekla s očima stále upřenýma na obrovské sově která odlétala. Draco na to kývl a pomalu se zvedl.

,,Proč sem jdeme? Sem se přeci chodit nemá!" říkala když zdolávala asi páté schodiště. ,,Právě proto. Všechno ti vysvětlím, ale ty mi musíš věřit." otočil se k ní a probodával jí bouřkovými oči. Pod tím pohledem znervózněla a téměř okamžitě kývla a vydala se za svým společníkem. Draco jí přidržel dveře a ona vstoupila do tmavé místnosti, ba dokonce síně kde byli všemožné předměty které v životě ani nespatřila. Draco ji ale vedl k předmětu skrytém pod pokrývkou.

,,Co je to?" zeptala se a její hlas se ještě chvíli ozýval. ,,Něco, co musím udělat pro Pána zla. otočil se k ní a jí se vybavil rozhovor s jejím otcem a panem ředitelem. Zatvářila se však nechápavě. ,,Stejně jako ty, i já mám rodiče Smrtijedy, jak jistě víš. A stejně jako tebe i mě Pán zla chce vidět mezi svými stoupenci. Mně dal ale úkol." vysvětlil a prudkým pohybem stáhl sněhově bílou pokrývku. Objevila se před nimi černá skříň. ,,Jaký úkol?" zeptala se opatrně. ,,Zabít Brumbála." šeptl a ona se stejně jako tehdy zajíkla. I když už to slyšela, stále to bylo jako kdyby ji někdo udeřil do tváře. ,,Prosím, uklidni se. Já nechci, vážně nechci, ale musím. Pán zla mi věří, je to můj úkol. Tvůj otec mi chce pomoct jak jen to jde." řekl a když se Victorie uklidnila, otevřel skříň. ,,K čemu ta skříň slouží?" ptala se dál. ,,Je to portál mezi dvěma místy. Mezi Bradavicemi a Malfoy Manor, mým domovem. Až budu muset vykonat ten úkol, přijdou sem." vysvětlil a jí stekla slza. Nemusela hrát smutnou, nechápavou nebo zdrcenou. Ona taková v tuto chvíli opravdu byla. ,,Vicky prosím, já to musím udělat." když si všiml že jí tečou slzy, zabouchl skříň, došel k ní a položil jí ruce na ramena. ,,Ty to uděláš?" zeptala se tiše a on přikývl. Neměla daleko k pláči, už tak jí po rudých tvářích stékali slzy. Opatrně si jí přitáhl do objetí a ona obtočila své paže kolem jeho trupu.

,,Slib mi, že to nikomu nepovíš." říkal jí když spolu přikrývali skříň. ,,Máš mé slovo. Nikdo se to nedoví." přislíbila se a on se pousmál. ,,Teď, když jsme si to všechno vyříkali, bychom se mohli jít projít, nemyslíš?" opřel se o skříň a podíval se na ní. ,,Řekni kam." založila si ruce na prsou a podívala se mu do očí. ,,K jezeru?" navrhl a ona se šibalsky usmála. ,,Kdo tam bude první!" vykřikla a s nadšením rovnajícím se tomu dětskému se rozběhla. Draco běžel hned za ní a cestou se za nimi všichni koukali. Duchové, profesoři i studenti se divili co má tohle znamenat, ale nikdo se nad tím nepozastavoval dlouho a poté, již s úsměvem na tváři, pokračovali v cestě.

Byli už na pozemku. Cestou si oba dva přivolali teplé oblečení aby  venku neumrzly. Victorie běžela co nejrychleji to šlo a Draco jí pomalu a jistě ztrácel. Victorie byla rychlá, možná proto že byla Zvěromág a možná proto, že milovala pohyb. Síly ji ale postupně zrazovali a toho Draco využil aby jí strhl k sobě na zem. Když ucítila, jak jí popadá kolem pasu a padá s ní na zem, vyděšeně vykřikla. Následoval ale její smích podobný zvonění drobných zvonků a i smích chladného Draca Malfoye. Ty dva páry očích které je pozorovali s Astronomické věže žasli nad tím co dokázala udělat dívka jako je Victoie Snapeová s chlapcem jako byl právě Draco Malfoy.