"Jen nechápu, proč by to zrcadlo mělo stát za všechny ty problémy."

Grangerová chodila v neustálých kruzích po Narcissině salonu. Draco viděl matčino znepokojení nad kumulativním účinkem, který Grangerová na koberec vytváří, ale byla příliš zdvořilá, než aby něco řekla.

"Je docela cenný," řekla Narcissa poněkud strnule. "Patří Malfoyům už po několik generací."

Grangerová se otočila. "Ach!" nechtěla jsem naznačovat - kletba je jistě velmi působivá. Ale v současnosti se tu povalují tisíce prokletých předmětů. Proč by někdo riskoval návrat v čase, aby ukradl zrovna tenhle?"

Kletba na zrcadle vlastně zněla dost banálně. Narcisa vysvětlila, že každý, kdo se do něj podívá, nebude moci odvrátit zrak. Pomalu chřadli a dívali se do svého odrazu, dokud nakonec nezemřeli.

"Možná si myslí, že na něj mám nárok? Draco, v Malfoyově knihovně by měly být záznamy o jeho původu - nevíš, kde jsou?"

Zavrtěl hlavou. Nebylo to něco, co by si nechal. Grangerová pokračovala v chůzi.

Draco se zasekl na jiné otázce. "Pořád se mi nelíbí, že ho tam nechali jen tak, abychom ho našli. Člověk by si myslel, že ten kostel aspoň ochrání, nějakým kouzlem."

"Možná si jen příliš věřil?" Grangerová nezněla, jako by tomu věřila.

"Je tu ještě jedna věc, které nerozumím. Myslel jsem, že jsi říkala, že změny v minulosti se odrážejí v přítomnosti. Jak si může moje matka pamatovat, že ji viděla zničenou, když byla z minulosti odstraněna dřív, než k tomu vůbec došlo?"

Grangerová si otřela čelo a pomalu vydechla. "Ummm... možná Paradox předurčení?"

"Zkus si uvědomit, že všichni nejsme géniové, Grangerová." Koutkem oka zahlédl, jak po něm matka střelila chladným pohledem.

"Je to teorie - v podstatě to znamená, že nemůžeš změnit minulost. Nezáleží na tom, kolikrát se vrátíš zpátky a něco změníš, všechny ty změny už se pro ty z nás v budoucnosti staly. Takže z našeho pohledu se nikdy nic nezmění. Možná to, co si to stále pamatuje, znamená, že se vrátím v čase a nahradím to tak, aby to mohlo být zničeno."

Ještě chvíli o tom přemýšlela a pak zavrtěla hlavou. "Ale lidem se přece podařilo změnit minulost pomocí starých Obracečů času. Mělo to i naprosto strašné následky. Zmizely celé rodokmeny."

Posadila se do křesla. "Vím jen, že změny mohou mít kaskádovité reakce, jako efekt sněhové koule. Musím vrátit věci do původního stavu, jak jen to bude možné. Jinak by to mohlo způsobit nejrůznější problémy. Je třeba vrátit se o třináct let do minulosti."

Dracovi ztuhla páteř. "Grangerová," řekl opatrně, "snad neuvažuješ o tom, že bys k nahrazení zrcadla použilq Obraceč času? Prosím, řekni mi, že chápeš, jak šíleně to zní."

Nepodívala se mu do očí. "Myslím, že musím. Nevidím jiný způsob..."

"Ne." Narcissa promluvila první, čímž Draca překvapila. "Teď ho zničíme a zloděj ho nebude moci použít k jakémukoli účelu, který zamýšlel."

Draco s tímto plánem důrazně souhlasil, ale Grangerová jen zavrtěla hlavou. "Přesně to mám na mysli. Nikdy neměla existovat v přítomnosti. I kdybys ji zničil, nemáme tušení, k čemu by to mohlo vést. Čím déle tu zůstane, tím horší by mohly být poruchy. Potřebuji ji vrátit do doby co nejbližší době, ze které byla vzata." "Cože?" zeptal se.

"Jaký mělo proboha smysl vyrábět tuhle pitomost, když nedokážeš z minulosti vyjmout ani jeden prokletý předmět, aniž bys všechno narušil?"

Ucukla, oči upřené na koberec. "To jsem neměla dělat! Nikdy jsem to neměla dělat, to vím. Neměl by vůbec existovat, ale existuje, takže musím ten nepořádek uklidit, než se stane něco horšího."

"Řekl bych, že podstatně víc by to narušilo, kdyby ses vrátila v čase a nechala se zabít, Grangerová."

Jeho matka mu skočila do řeči. "Slečno Grangerová, můj syn se vám snaží říct, že nedokážete pochopit, jakému nebezpečí byste se vystavila. Malfoy Manor by pro vás nikdy nebyl bezpečný, ale před třinácti lety by to byla sebevražda."

Grangerová se na ni chladně podíval. "Velmi dobře si pamatuji, jak to v té době na Malfoy Manor vypadalo." Narcissa káravě sklopila oči k podlaze.

Draco si to pamatoval také a při tom pomyšlení měl chuť Grangerovou zamknout ve svém bytě, dokud se toho směšného nápadu nevzdá. "Proč se prostě nevrátit o dvacet let zpátky? O padesát? Nevíme, z jakého roku to bylo pořízeno. Vyber si bezpečnější dobu."

"To mě napadlo," řekl Grangerová. "Co kdybych se vrátila o dvacet let zpátky a to zrcadlo tam pořád bylo? Kromě toho v dopise stálo 'v době okupace Temného pána'. Myslím, že tehdy bylo ukradeno. Pokud zrcadlo zmizelo v říjnu 1997 a já ho teď vrátím, jsou to jen dva měsíce, kdy nebylo v minulosti. "

Narcissa chtěla vědět, proč ho prostě nemohla vrátit do října 1997, když ho tehdy někdo vzal, a Grangerová jí podal velmi složité vysvětlení, jak funguje obraceč času, které mu teď, když ho slyšel dvakrát, dávalo jen nepatrně větší smysl.

Zdálo se však, že jeho matka to chápe, protože řekla: "Takže kdybys se přenesla hned teď, dorazila bys tam 24. prosince 1997 v 17:07." "To je pravda," odpověděla Grangerová.

"Nebo 1996, nebo 1400, nebo jakýkoli jiný rok. Ale ano, přesně."

Draco už toho slyšel dost. Vystřelil na nohy. "To je šílenství, Grangerová! Vždyť ani nevíš, jestli ten obraceč času bude fungovat!"

Klidně se na něj podívala. "Vím, že bude fungovat. Vyzkoušela jsem ho. Kromě toho to zjevně fungovalo i u někoho jiného."

"Cože? Kdy?"

"Hned poté, co jsem to dokončila, když jsi byl u Sv. Munga. Vrátia jsem se o tři roky zpátky, jen na pět minut. Celou dobu jsem byla pod Harryho neviditelným pláštěm. Bylo to naprosto bezpečné."

Vyprskl. "No... Ty se tam nevrátíš. Já-já to zakazuji!"

Obě ženy na něj překvapeně zíraly. Grangerová byla pobouřená, zatímco jeho matka se tvářila trochu zmateně.

"Grangerová," řekl tišeji. "Poznal by to hned, jak bys vkročila do domu. I kdybys byla zkušená nitrozpyt - což nejsi, že ne?" Neochotně zavrtěla hlavou. "Na tom by nezáleželo, i kdybys byla. Věděl by to a pak by tě našel."

Vypadala poraženě a on si s úlevou povzdechl.

Pak se ozvala Narcissa. "Ale ne - ne, kdyby tam nebyl."

Draco po ní střelil pohledem. "Vždycky tam byl."

Zavrtěla hlavou a řekla: "Ne. Ne vždycky. Na Štědrý den odešel, protože" - omluvně se podívala na Grangerovou - "vás viděli, tebe a Harryho Pottera. V Godrikově dolině. Vím to, protože jsme slavili Vánoce, když byl pryč." K Dracovi dodala: "Ty si to nepamatuješ?"

Ze všech sil bojoval s nutkáním okludovat. "Co to děláš?" vyhrkl. "Myslel jsem, že jsi souhlasila s tím, že to bude sebevražedné."

"Ona přesně ví, do čeho jde, a já nemám právo pokoušet se jí v tom zabránit." Narcissa se na něj tvrdě podívala. "Ale souhlasím... Zdá se to jako nemožný úkol pro někoho, kdo nezná panství, zvlášť pro mudlovského rodáka. Bylo by pro ni neuvěřitelně nebezpečné, kdyby šla sama."

Draco na matku nevěřícně zíral. Pak klesl zpátky do křesla a zabořil obličej do dlaní. "KURVA!"

Grangerová, která byla od zmínky o Godrikově díře ztracená v myšlenkách, se lekla. "Co se děje?"

"Zdá se, že jdu s tebou," zamumlal skrz ruce.

Teď byla řada na Grangerové, aby se mu to pokusila rozmluvit. "Myslím, že to není dobrý nápad," řekla.

"Samozřejmě. Ale v čem je to horší nápad, než kdybys šla sama?" Sledoval, jak po Narcisse vrhla nepříjemný pohled a zaváhala. "Prostě to vyklop, Grangerová." Dracovi už bylo jedno, co si o něm matka myslí.

"Bojím se, že by ti to mohlo připadat příliš... obtížné. Není to tvoje vina!" Spěchala, aby ho uklidnila. "Ale teprve nedávno ses začal vyrovnávat se svou minulostí. Vrhnout se do ní znovu... myslím, že by to mohlo být zdrcující."

"Myslíš si, že dostanu další záchvat paniky a zabiju nás?" Draco se ani nezlobil. Dal jí všechny důvody, aby tomu věřila.

"Co se stalo?" Jeho matka zněla znepokojeně. Oba ji ignorovali.

"Myslím, že je to možné," připustil Grangerová.

"Tak to mi budeš muset věřit. Vím, co žádám - vím, že je to nemožné, abys mi věřila. Ale Grangerová, přísahám, že nedopustím, aby se ti něco stalo. Dostanu tě bezpečně domů." Jeho pohled se vpíjel do jejího a chtěl, aby mu uvěřila.

Nakonec přikývla. "Dobře. Musíme si pospíšit. Je po páté a..." Podívala se na Narcisu. "V kolik hodin Voldemort odešel?"

Draco a jeho matka se shodně zavrtěli. "Nevyslovuj to jméno, když jsi tam!" Narcissa zasyčela. "Je to tabu. Myslím, že kolem osmé hodiny by to mělo být bezpečné. Možná v půl deváté? Už si nevzpomínám. Ale byl pryč aspoň pár hodin, takže bys měla mít dost času."

Tak brzy. Minulost, před kterou celý svůj dospělý život utíkal, ho konečně dostihla a on měl na přípravu jen tři krátké hodiny.

~

Grangerová odešela přes krb, aby si dala dohromady nějaké věci. "Nevracej se s hromadou knih," varoval ji Draco a ona po něm střelila zlým pohledem, když mizela v plamenech.

Když odešla, poslal Tonksové patrona. Ta byla předvídatelně naštvaná, že jí někdo přerušil štědrovečerní večeři, a začala Dracovi nadávat ještě dřív, než vydupala z Narcissina krbu.

"A ten tvůj velký zatracený patron, ve tvaru draka, vyděsil Teddyho. Proč je vlastně tak velký? Doufám, že máš zatraceně dobrý důvod, abys mě odtáhl od mé rodiny, Malfoyi." "Cože?" zeptal se. Zatímco mluvila, obklopili ji domácí skřítci ve snaze oprášit jí saze z bot. Draco si však byl docela jistý, že špína je předpotopní, protože se ani nepohnula.

Odpoutala se od domácích skřítků a chladně pohlédla na Narcissu, která se sotva skrývaným ohrnutím rtů opustila místnost. Pak se Tonksová otočila zpátky k Dracovi. "Tak co? "

Přinutil ji, aby se posadila, zatímco jí znovu vysvětloval události dne, které vedly k objevení Obraceče času. Ústa se jí otevřela. "Ty jsi ho našel? Kde je?" Rozhlédla se kolem.

"U Grangerová. Vydrž, je toho víc." Než dokončil vysvětlování jejich plánu, jak vrátit zrcadlo do minulosti, žvýkala roztržitě sušenku z tácu, který před ni Mipsy postavila.

"Tohle je... strašně hloupé, Malfoyi."

Znovu zasténal do dlaní. "Já vím. Můžeš jí to zkusit rozmluvit, jestli si myslíš, že to zabere."

Neobtěžovala se na to reagovat. "Musíš být opravdu opatrný. Jestli se někomu z vás něco stane..." I když ho do toho prohlášení nejspíš zahrnula jen proto, aby byla dobročinná, dotkl se ho upřímný tón obav v jejím hlase. "Jak se vůbec dostaneš do Malfoyova sídla?"

"To je ta snadnější část. Podle Grangerové se objevíme v minulosti tam, kde jsme byli v přítomnosti. Takže dnes večer odcestujeme do panství a odtud se vrátíme zpátky." "Cože?" zeptala se.

Z vlasů jí pomalu vyprchávala barva, jak zamyšleně hleděla do stropu. Nakonec řekla: "Potter s tebou nemůže jít."

"Já jsem ho o to nežádal."

"Ne, ale půjde. Bude zuřit, když mu to nedovolíš. Ale - jestli je tu někdo, kdo se nemůže vrátit do té doby, tak je to on. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdyby ho chytili. Nežádoucí číslo jedna, pamatuješ?"

Draco si vzpomněl. "Grangerová si šla půjčit jeho Plášť, takže už to ví. Postarám se o to, aby nepřišel."

Tonksová si povzdechla, sebrala několik dalších sušenek a ve stoje si je strčila do kapes. "Kdy se vrátíš?"

"Dáváme si jednu hodinu. V půl desáté."

"Přijďte za mnou hned, jak se vrátíte. Vlastně jdi rovnou na ministerstvo. Ministr bude chtít kompletní zprávu."

Něco ho napadlo. "Jen pro případ, že by se něco stalo - vězeň, který mi dal tip, Gerard Ronaldo. Slíbil jsem mu výměnou za tu informaci nižší trest."

Přikývla. "Postarám se o to. Ale Malfoyi? Ať se nic nestane." Řekla to tak přísně, že se málem usmál.

~

Grangerová se vrátila v sedm hodin oblečená v tmavých džínách, černé mikině a teniskách. Vlasy si svázala do hustého copu na zádech. Nebyla sama.

Harry Potter vylezl z krbu za ní a nesl si neviditelný plášť. "Vážně, Malfoyi?" pozdravil ho "Tohle je ten nejhorší plán, jaký jsi mohl vymyslet, vzít ji na nejnebezpečnější místo a dobu na světě, aby..."

"Jak už jsem ti říkal, Harry, nikam mě nevezme! Souhlasila jsem, že půjde se mnou, protože v Malfoyově sídle se nejspíš nedokážu dotknout ani kliky, aniž bych neuhořela zaživa!"

Potter ji ignoroval. "Proč tě nenapadlo ji omráčit a odnést si Obraceč času? Měl bys mou plnou podporu."

"To mě napadlo, ale v určitém okamžiku by se probudila a zavraždila mě." Draco začínal být otrávený z Potterova nedostatku uznání pro jeho nadcházející hrdinství. "Proč jsi tady?"

Grangerová odpověděla za Pottera. "Protože je to hajzl, který si nenechá říct ne! Už jsem mu řekla, že v žádném případě nepůjde..."

"Má pravdu, nepůjdeš. Kromě toho mi Tonksová řekla, že tě vyhodí, jestli to zkusíš," zalhal Draco.

Potter si odfrkl. "Já nejsem idiot. My tři se pod můj plášť nevejdeme a ty potřebuješ nenápadnost, ne počet. Jsem tu jen proto, abych tě poučil o tom, jak ji udržet v bezpečí. Potom chci slyšet tvou strategii. Možná ti můžu pomoct."

"Přeskočme k plánování, protože máme trochu málo času. Přednášku můžeš udělat, až se vrátíme."

Grangerová se odpotácela za Narcissou a dost nepříjemným tónem si mumlala něco o mužích.

O pět minut později už seděli kolem jídelního stolu a sledovali, jak Narcissa zpaměti kreslí úhlednou mapu Malfoyova panství.

Příchod Harryho Pottera přivedl domácí skřítky do stavu euforie, a tak se nedali odradit od servírování náročné vánoční večeře v rodinném stylu. Draco se v ní šťoural, příliš nervózní, než aby se pustil do jídla, a viděl, že Grangerová dělá totéž.

Naproti němu u stolu se Potter věnoval napjatému souboji v zírání s Luciusovým portrétem. Ten si všiml, že ho Draco pozoruje, a zrudl.

Draco se usmál. "To je v pořádku. To dělám pokaždé, když jsem tady."

Když byla mapa hotová, odsunuli talíře a naklonili se, aby si ji prohlédli. Narcissa ukázala na jednu z místností. "Zrcadlo bylo uloženo tady, v malé pracovně poblíž mé ložnice. Zůstalo ve skříni."

"Vzpomínám si," řekl Draco tiše. "Jako dítě jsem tam nesměl. Bylo to příliš nebezpečné."

"Ano, do té místnosti by nemělo být těžké se dostat, myslím. Ale na tu zbrojnici... budeš potřebovat kapku krve. Od čistokrevného čaroděje." Podívala se na Grangerovou. "Omlouvám se. Přála bych si..."

"Na tom nezáleží," řekl Granger úsečně. "Znamená to, že ten zloděj je čistokrevný?"

"Ne nutně... mohl někoho pomocí Imeria dostat do domu." Draco se podíval na matku. "Odkud myslíš, že bychom měli vstoupit? Napadá mě kuchyně. "

Narcisa se zamračila na mapu. "Ano, to by mělo fungovat. Z kuchyně se vydej po těchto schodech, a pak už je to jen kousek touto chodbou. Pokud se budeš skrývat, neměla bys mít žádné..." zarazila se.

"Co je to?"

"Zapomněla jsem na strážce . Jeden je schovaný v pracovně."

Potter tiše zaklel. "Malfoyi, nemusí tě odhalit jako hrozbu, zvlášť když okluduješ. Ale Hermiono... nemůžeš tam jít, dokud ho Malfoy nezničí." Hermiona se usmála.

"Tak tam půjdu sám. Grangerová může počkat před místností."

"Ale..."

"Má pravdu, Hermiono. Jestli to bouchne... Nemůžeš to riskovat."

Draco se naposledy podíval na mapu a vstal. "Je čas jít."

Společně došli ke krbu. Potter mu podal neviditelný plášť a pevně mu potřásl rukou. Pak Grangerovou pevně objal.

"Neříkej to Ronovi, dokud se nevrátím. Nechci, aby si dělal starosti," zašeptala mu do ucha.

Potter přikývl. "Budeme na tebe čekat na ministerstvu." S posledním kývnutím na Draca hodil hrst letaxového prášku do krbu a zmizel.

Narcissa, která až do této chvíle zachovávala neutrální rysy, se nyní na Draca podívala se strachem v očích. "Draco, poslouchej mě." Chytila ho za ruce a otočila ho čelem k sobě. "Drž se dál od své tety. Ať uděláš cokoli, nedovol jí vidět Hermionu. A chraň si mysl." Natáhla se k němu a položila mu jednu ruku na tvář. "Jsem na tebe pyšná."

Podařilo se mu nepatrně usmát. "Budu v pořádku, matko. Pošlu ti zprávu, jakmile se vrátíme."

Narcissa se strnule otočila ke Grangerové, která starší ženu překvapila tím, že ji objala. "Děkuji vám za pomoc."

Draco si odkašlal. "Už nemáme čas. Pojďme."

Grangerová neodpověděla, jen ho následovala do plamenů, které je měly dovést na Malfoy Manor.

~

"Lumos."

Ze špičky Dracovy hůlky vyšlehlo světlo. Za sebou slyšel, jak Grangerová udělala totéž. Přesto to nestačilo k tomu, aby osvětlilo černočernou jeskynní kamennou místnost. Na záda se jim tlačily stíny, až Dracovi naskakovala husí kůže.

"Tudy." Vycházelo to jako šepot, přestože tam nikdo nebyl. Panství stálo prázdné jak od obyvatel, tak od věcí, zatímco čekalo na prodej. Připadal si jako přízrak Dracovy minulosti.

Začal ji vést ke kuchyni, ale zastavil se, když ho nenásledovala.

"Grangerová?" Přistoupil blíž a zvedl hůlku, aby jí osvítil obličej. Zamrkala ve světle a zhluboka, roztřeseně se nadechla.

"Omlouvám se. Nebyla jsem tu od té doby. Zapomněla jsem, jaké to tu bylo." Měla strach. Nemusel jí vidět do tváře, aby to poznal. Cítil, jak se jí valí z ramen jako kouř.

Draco se cítil zbytečný, aby ji pomohl. Na tuhle omluvu neměli čas a stejně by to nepomohlo. Nic nemohlo smazat skvrnu té noci.

"Ne-nebudeme se ubírat touto cestou." Ne směrem k té místnosti. Ne směrem k té noční můře, kdy ji před ním mučili na podlaze obývacího pokoje a on nedělal nic jiného, než že se na to díval v němém zděšení. Od té doby do té místnosti ani nevkročil.

Tohle už nebude takové, slíbil si. Tentokrát ji ochrání. "Pojď. Kuchyně je tady dole." Natáhl se po její paži a jemně ji táhl ke schodišti. Její nohy se pohybovaly pomalu, neochotně, ale nechala se jím vést. Společně sestupovali do tmy.

Když dorazili do kuchyně, Draco hodil nad hlavu světelnou kouli, aby místnost osvětlil. Prohledali prázdný prostor a hledali vhodný úkryt, nakonec se rozhodli pro malou spíž, která byla pro ně dva tak akorát velká.

Grangerová se rozhlédla. "Musíme jen doufat, že tu nebudou žádní domácí skřítci, až dorazíme."

Draco jim přes ramena přehodil neviditelný plášť. Byl sotva tak velký, aby je zakryl. Museli se k sobě přitisknout, ramena a boky přitisknuté k sobě.

"Dřív jsme se sem vešli tři," povzdechla si Grangerová. "Jsi tak vysoký." Otočila se, aby se na něj podívala. "Počkej, právě mě něco napadlo. Tvoje roucho."

Podíval se na sebe. "Co je s nimi?"

"Když nás chytí..."

"My se nechystáme..."

Zastavila ho. "Ne, poslouchej mě. Kdyby se něco stalo, odejdi z domu a najdi si bezpečné místo, kde počkáš. Obraceč času nás za hodinu stáhne zpátky na tohle místo, ať už budeme kdekoli. Můžeš předstírat, že jsi to ty, ten starý, ale nesmí tě vidět, že to máš na sobě."

"Já tě neopustím, Grangerová. Jestli si myslíš..."

"Na hodinu mi to bude stačit. Budou mě chtít udržet naživu. Ale jestli uvidí druhého Draca Malfoye... Mohli by tě zabít."

Kriticky si prohlédla jeho roucho a pak na něj poklepala hůlkou. Proměnil se v černý oblek, úzce střižený na jeho těle. Světlo jeho hůlky se odráželo od stříbrných manžetových knoflíčků zdobených kroutícími se hady. Prohlédla si jeho širokou hruď a tvář jí trochu poklesla. "Předpokládám, že si tě nikdo nesplete s teenagerem. Vyrostl jsi..."

Draco si přál, aby měl náladu reagovat na to s humorem. Sáhl rukou do kapsy svých nových kalhot a zjistil, že prodlužovací kouzlo je neporušené. Jeho prsty se sevřely kolem látky zakrývající zrcátko.

"Velmi chytré," zamumlal. "A je to jedno, protože tě tu nenechám. Můžeme se o tom pohádat, až se vrátíme."

Trochu se usmála. "Jsem ráda, že jdeš se mnou."

"Já taky."

Její ruka vklouzla do jeho teplé dlaně. "Je mi líto, že se tam musíš vrátit. Vím, že to nebude snadné."

"To nedělej. Pro tebe to bude horší."

"Myslím, že to zbytečně protahujeme," přiznala tichým hlasem.

"Chceš, abych to udělal?"

"Ne, to je v pořádku." Vytáhla přesýpací hodiny z malé taštičky, která jí visela u boku, a položila je na prázdnou dřevěnou polici před nimi. "Připraven?"

Zmohl se jen na přikývnutí.

Jednou hůlkou poklepala na obraceč času a svět kolem nich se rozplynul.

~
Začínáme se dostávat konečně do nějaké akce.
Jaký to bude mít psychický dopad na Draca a jaký na Hermionu?
Zvládnou to, nebo se něco pokazí?

Budu moc ráda za všechny komentáře a hvězdičky

Vaše Darky
3262 slov