Následující týden Potter a Weasley nebyli v kanceláři, protože je ministr Jorkins požádal, aby ho doprovázeli na státní návštěvě Ruska. Protože se jeho noví partneři měli vrátit až ve čtvrtek, využil Draco relativního klidu k poslední návštěvě Oddělení záhad.

Bylo tam chladněji a temněji, než se zdálo, když tam byl naposledy. Časová místnost byla prázdná, Puk si nejspíš někde zdřímnul. Lesklé nitky Času, které kdysi visely nad hlavou, byly pryč a nahradil je prázdný úsek černého stropu z dlaždic. Místnost se v jeho nepřítomnosti zdála mnohem menší.

Přešel ke skleněné vitríně v zadní části místnosti. Tam, kde kdysi stála prázdná, se nyní nacházel jediný předmět: malé zlaté přesýpací hodiny. Dracovi se na pohled nijak nezměnily, ale když se naklonil blíž, aby je pozoroval, zježily se mu chloupky na zátylku. Vzduch kolem něj se zlověstně třpytil.

Znovu zkontroloval zabezpečení místnosti a zrušil kouzlo, které omezovalo přístup pouze němu, Puckovi a Grangerové. Časová místnost teď byla méně bezpečná, ale celé Oddělení záhad bylo tak dobře chráněno před vetřelci, že na tom téměř nezáleželo.

Když se vrátil nahoru, udělal tu chybu, že Tonksové řekl, že se nudí a nemá co dělat. Napadlo ho, že by ho mohla pověřit samostatným úkolem, zatímco Potter a Weasleyovi budou pryč.

"To jsi právě přišel do mé kanceláře a chtěl jsi po mně papíry?"

"To jsem neřekl, Tonksová, a ty to dobře víš."

"Tak běž domů, než ti dám něco, kvůli čemu se budeš nudit."

Cítil se jako pokárané dítě a odešel. Neklid v tichu jeho bytu samozřejmě nepolevoval, takže považoval za osobní vítězství, že vydržel až do středy, než Grangerové poslal dopis.

Grangerová,

Vyvolala jsi v poslední době nějaké démony? Je mou profesní povinností jako bystrozrak se na to zeptat.

D.M.

Než se stačil rozmyslet, poslal to po Morgan a byl odměněn, když se po hodině vrátila s odpovědí.

Malfoyi,

Budeš rád, když ti řeknu, že to byla slepá ulička. Jak se ukázalo, Faust měl mladšího bratra, který žil ve Španělsku. Když se Faust rozplynul, ve skutečnosti jen použil velmi silné kouzlo Rozčarování a nepozorovaně se procházel po vesnici, zatímco jeho bratr předstíral, že je 2000 km daleko. Pak to zopakovali a - voilà - objevil se znovu. Trochu primitivní, ale přece jen se psala devadesátá léta 14. století.

Pořád si myslím, že vyvolával démony, ale to zřejmě nesouvisí.

A chtěla jsem napsat. S Molly Weasleyovou pořádáme tuto sobotu malou oslavu Harryho narozenin. Měli byste tam být, vzhledem k tomu, že jste teď parťáci, a mimochodem, slyšela jsem, že to šlo dobře. Máš čas? Dej mi vědět. Adresu Doupěte přikládám.

H.

Draco si připadal, jako by prožil mimotělní zážitek. Grangerová si opravdu nemohla myslet, že by se zúčastnil narozeninové oslavy Harryho Pottera v domě Weasleyových, to jistě ne. V hlavě se mu ozýval otcův hlas. "V mnoha ohledech, Draco, jsou zrádci krve, jako jsou Weasleyovi, horší než mudlovští šmejdi." Vzpomínku prudce zastrčil za železné dveře a otřásl se.

Byla to samozřejmě jeho vina. Nikdy jí neměl psát, nikdy jí neměl nabídnout, že může využívat jeho knihovnu. Tak dlouho přežil díky tomu, že si držel lidi od těla. Jak se Grangerová dostala tak blízko, tak rychle?

Nejjednodušší by bylo zalhat a říct, že má jiné plány, ale potřeboval jí dát najevo, že on nikdy nebude jedním z nich, a navíc by ho tam neměli chtít. Vždyť byl prakticky pořád jejich nepřítelem, a to se k Nebelvíru vůbec nehodí, aby si pozval nepřítele domů na večírek. Přinejmenším Grangerová měla být chytřejší.

Popadl brk s úmyslem to konečně ukončit, ale za očima mu vyvstala vzpomínka. Stála v jeho knihovně, s úctou se rozhlížela a on se cítil hrdý, že jí dokázal pomoci, udělat něco dobrého.

Draco zjistil, že není připraven tu iluzi rozbít, a tak odložil brk a po zbytek večera pečlivě mlčel.

Druhý den psal:

Grangerová,

Byl jsem nucen pracovat s Potterem a Weasleym, stejně jako jsem byl nedávno nucen pracovat po tvém boku. To ale neznamená, že jsme přátelé. Nemám a nikdy nebudu mít zájem trávit s kýmkoli z vás čas mimo práci.

D.M.

Morgana na něj nesouhlasně zamrkala, ale vzala si dopis a odletěla. Odpovědi se nedočkal.

Druhý den se v jeho kóji objevil Weasley. "Ahoj, Malfoyi," pozdravil Draca uštěpačně.

"Už ses vrátil ze své důležité mise? Vím, že ministr spoléhal na to, že ho ochráníš před zlem boršče." Měl příšernou náladu a urážlivost mu zrovna nešla od ruky.

Weasley se zamračil. "Jen žárlíš, že tě nikdo nikam nepozval. Vlastně o tom jsem s tebou chtěl mluvit. Hermiona říkala, že máš přijít na Harryho narozeniny tento víkend -"

"V žádném případě."

"Hele, já tě tam taky nechci, ale ona na tom trvá. "

"Už jsem jí řekl, že to neudělám." Draco předstíral, že se dívá do spisu na stole, a přál si, aby Weasley pochopil narážku a nechal toho.

Weasley trochu zavrávoral. "Jo... to byla vlastně chyba. Měl jsi jí prostě říct, že ti umřela babička nebo tak něco. Tím, že jí řekneš ne, to jenom zhoršíš."

"Proč ji to zajímá?" Draco se snažil nevypadat, že by ho odpověď příliš zajímala.

"Zajímá mě to samé. Jediné, co ti můžu říct, je, že jsem se ze zkušenosti naučil, že nakonec obvykle dosáhne svého."

To byla ta nejméně překvapivá věc, kterou Draco za celý den slyšel. "Bude tam celá tvoje rodina?"

"Myslím, že většina ano."

"Tak to ne, díky. Raději bych nestrávil víkend v St. Mungovi poté, co mě jeden z tvých dvaceti sourozenců zakleje do zad. Je mi jedno, co si o tom myslí Grangerová."

Weasley se tvářil ještě nepříjemněji, pokud to bylo možné. "Ehm, to je další věc. Máma tě tam chce mít. Říká, že by se cítila líp, kdybychom spolu pracovali, kdyby se s tebou... znovu setkala. Myslí si, že mě a Harryho zabiješ. Nebo... to možná udělá schválně."

Dracova první reakce byla, že se cítil uražený. Otevřel ústa, aby něco ostře opáčil, a zjistil, že prostě... nemůže. Molly Weasleyová kvůli němu už jednoho syna ztratila. Jestli se bála, že by mohla přijít o druhého, byla to i jeho chyba.

Podíval se na své ruce a nenáviděl se. "Nejsem... Nechtěl bych..."

"Já vím!" Weasley se spěšně ohradil. "To jenom maminky, víš? Zkoušel jsem jí říct, že se chová směšně, ale ode mě to nechce slyšet."

Draco neměl co říct. Nechápal, jak by někdo, a už vůbec ne on, mohl Weasleyho matku přesvědčit, že není nebezpečný pro její děti.

"Hele, prostě se zastav, pozdrav Hermionu a ujisti mámu, že jste bystrozrak, a ne psychopat. Nebude to trvat ani půl hodiny. A Harry bude mít radost. Je přesvědčený, že nejsi vůbec špatný. Říká, že ses napravil." Weasley vykulil oči.

"Ale já nechci jít," řekl Draco slabě, protože mu došly skutečné argumenty.

Weasley pokrčil rameny, ale tvářil se trochu soucitně. "Uvidíme se v sobotu," řekl, když odcházel.

~

Draco dorazil před Doupě a zjistil, že večírek je v plném proudu. Z mnoha oken se na tmavnoucí dvůr, kde stál Draco, rozlévalo světlo. Zevnitř se ozývaly záchvaty bouřlivého smíchu, které prorážely živou změť hlasů, až nedokázal rozeznat jeden od druhého.

Několik minut stál a pozoroval dům. Ještě nebyl připraven kazit jim oslavu svou přítomností.

U nohy mu zakdákalo kuře a on se rychle vzdálil z dosahu jeho zobáku. Arthur Weasley, který v tu chvíli procházel kolem okna, zachytil pohyb a nahlédl do večerního šera. Spatřil Draca a přes rameno něco řekl do pokoje.

Draca napadlo, že kdyby měli tu možnost, nejspíš by ho raději viděli uvnitř, kde by na něj mohli dohlížet. Žádný Weasley by ho nevítal, kdyby se plížil ve tmě před jejich domem.

Dveře se otevřely a objevila se Ginny Potterová. Draco bojoval s nutkáním sevřít hůlku. Když předešlou noc ležel bezesný v posteli, nedokázal se rozhodnout, který Weasley by mohl mít největší důvod ho nenávidět. Ginny byla rozhodně silným kandidátem na tento titul.

Ale když se k němu rozběhla, její tvář nebyla plná strachu ani hněvu. Spíš se tvářila trochu rozpačitě.

"V pořádku, Malfoyi?" Odhrnula si vlasy z obličeje a bez přestávky pokračovala. "Myslela jsem, že tě seznámím se situací, než půjdeš dovnitř."

"Cože?" Dracovi vyschlo v ústech.

Začala kráčet k domu a on se přistihl, že ji následuje. "Vím, že pro nováčka mohou být trochu matoucí. Ale předpokládám, že ty nejsi tak úplně nováček. Tak jsou tady moji rodiče - už jste se oficiálně seznámili? Stejně vás představím. George je tu se svou ženou Angelinou a jejich dětmi. Angelina Johnsonová - pamatuješ si ji z Bradavic? Pak je tu Ron a jeho snoubenka Parvati Patilová, já s Harrym a samozřejmě Hermiona, Charlie je zpátky v Rumunsku, Bill a Fleur jsou na návštěvě u její rodiny ve Francii a Percy pracuje do noci. Jako obvykle."

Došli ke vchodovým dveřím. Ginny se k němu otočila, mírně zadýchaná. Od chvíle, kdy začala mluvit, se téměř nezastavila nadechnout. "Vypadáš nervózně. Nebuď. Harrymu se podařilo všechny přesvědčit, že to tu nejspíš nevyhodíš do povětří. Mají se chovat co nejlépe."

"Proč?"

"Proč, co?"

Měl příliš mnoho otázek, a tak si vybral jednu náhodnou. "Proč se chováš... hezky?"

"Zníš podezřele."

"To proto, že jsem."

Povzdechla si. "Vím, že je to pro nás všechny trochu... nepříjemné."

"To je slabé slovo."

Ignorovala ho. "Ale Harry si vzal do hlavy, že jsi, no já nevím, dospěl a že bychom se měli všichni posunout dál. Věříme v jeho úsudek."

Draco při těch slovech trochu ucukl. Proč si všichni mysleli, že jít dál znamená, že se musí spřátelit s Weasleyovými?

"Dost zdržování. No tak, Malfoyi. " Otevřela dveře a postrčila ho dovnitř.

Jak očekával, jeho příchod zalil večírek jako kbelík studené vody. Všechny tváře se otočily jeho směrem a rychlý průzkum mu prozradil, že ne všichni tak úplně věří Potterovu úsudku.

Zvláště jedna osoba mu padla do oka. George Weasley zíral z druhého konce místnosti a jeho tvář byla maskou neskrývané nenávisti. Když ho Draco pozoroval, otočil se a zašeptal své ženě do ucha. Angelina si Draca prohlédla, jako by jí nestál za čas, a odvrátila se.

"Správně. Takže všichni znáte Draca Malfoye. Malfoyi, tohle jsou všichni."

Nikdo neodpověděl. Nakonec se Arthur Weasley přesunul a postavil se před Draca. Cítil, jak je Ginny po jeho boku napjatá a čeká.

Arthur k ní natáhl ruku. "Pane Malfoyi, vítejte." Jeho výraz nebyl přátelský, ale Draco za jeho očima neviděl ani žádnou nenávist.

Draco se zhluboka nadechl a podal mu ruku. Přinutil se setkat se s Arthurovými očima a nechal svou mysl naplnit každou myšlenkou, kterou by nikdy neměl odvahu vyslovit, a přál si, aby ho ten druhý muž pochopil. Je mi to tak líto. Nevím, proč jsem ještě tady. To já jsem měl zemřít, ne Fred.

Pak ty myšlenky vrátil do své schránky a pustil ruku Arthura Weasleyho. "Děkuji vám, pane Weasley. A Draco je v pořádku."

Potter se objevil za Arthurem a usmíval se nad Dracovým zjevným nepohodlím. Obtočil ruku kolem pasu své ženy a přitáhl si ji k sobě. "Díky, že jsi přišel, Malfoyi. Překvapuje mě, že jsi to zvládl, pokud mám být upřímný."

"Jo, no, Grangerová na tom trvala. Myslel jsem, že když se neukážu, dostanu výprask." Zalovil v kapse a vytáhl malou lahvičku portského vyrobeného elfy a podal ji se zamumlaným: "Všechno nejlepší k narozeninám."

Ginny se usmála. "To je její kouzlo na zvětšení? Donutili jsme ji, aby nám ho dala prakticky na všechny šaty, které máme. Je to zatraceně užitečné a nikdo jinýto neumí tak dobře."

"Možná jsem ten nápad dostal z Potterových kapes, ano." Podíval se na Pottera, jehož tvář se při vzpomínce na Dracovu krádež košťat zatvářila kysele. Ginny si přečetla manželův výraz a zakuckala se.

"Kde vlastně je?" Potter natáhl krk, aby se rozhlédl po místnosti. Draco si s úlevou všiml, že se kolem nich znovu rozproudila konverzace. Arthura Weasleyho odváděla malá ruka jedné z Georgových pihovatých dcer.

"Myslím, že v kuchyni s mámou. Aha, tady jsou." Kývla ke dveřím v zadní části přeplněné místnosti. Draco se otočil a ztuhl.

Grangerová stála v měkkém světle, vlasy jí volně vlály kolem ramen. Dívala se na něj, rty zkřivené do malého, spokojeného úsměvu. Přes jemné bílé šaty, které jí plandaly kolem stehen, měla na sobě lehký modrý svetřík. Jeho oči se zastavily na holé kůži její klíční kosti. Viděl ji někdy v šatech? Nemožné; pamatoval by si to.

Odtrhl pohled od Grangerové a přistál na Parvati Patilové, která teď seděla na pohovce a v náručí držela nemluvně - pravděpodobně další Georgovo dítě. Sledovala ho s očima vytřeštěnýma překvapením. Tvář se mu rozhořela studem.

Cokoli, co by mohl říct, aby zakryl své rozpaky, přerušil příchod Molly Weasleyové. Ať už očekával, že k němu přistoupí jakkoli - s podezřením nebo přímo hněvem -, mýlil se. S úsměvem se představila a spustila nepřetržitý proud dialogu, který mu silně připomněl Ginny. Přiletěl na koštěti, nebo se přenesl? A jak se mu líbilo počasí, které tu měli? Slyšela, že byl v nemocnici - cítí se lépe? Měl podezření, že jeho stručné odpovědi jsou sice ceněné, ale ne tak docela potřebné.

Než si stačil uvědomit, co se děje, už seděl na místě, kde byl vmáčknut na povislém růžovém křesle mezi Pottera a jeho ženu. Molly, která stále mluvila, se posadila naproti nim. Diskrétně se rozhlédl po místnosti a spatřil Grangerovou, jak hovoří s Ronem a Angelinou. Rozhovor vypadal napjatě. Grangerová stáhla obočí do jedné přímky a Draco sledoval, jak zlostně otevírá ústa, aby něco řekla.

"Draco, drahý, baví tě pracovat s Harrym a Ronem?" "Ano, baví." Mollyin hlas ho vrátil do přítomného rozhovoru. Příliš pozdě si uvědomil, že všechno její prázdné tlachání vedlo k tomuto okamžiku.

"Mami, víš, že o práci mluvit nemůže," vložila se do hovoru Ginny. Draco pocítil vůči nejmladší Weasleyové příval uznání. Byl to zvláštní pocit.

"Ale pšššt, Ginny, já jsem se neptala na žádné přísně tajné informace." Ginny se zasmála. Molly Weasleyová na dceru mávla rukou, aby ji umlčela. "Jen mě zajímalo, jak se mu daří najít nové partnerství?"

Koutkem oka viděl, jak Potterovi pobaveně cukly rty. Očividně neměl v plánu tento výslech nijak odbýt.

"Ehm, jde to... dobře. Myslím?" Potterovi se teď třásla ramena. Draco sebral tolik důstojnosti, kolik jen dokázal, zatímco byl napůl rozvalený u milostného křesla, a zkusil to znovu. "Paní Weasleyová, ujišťuji vás, že svou práci beru velmi vážně. Po dobu našeho partnerství budu dbát na to, aby váš syn a Potter byli v co největším bezpečí. Dávám vám své slovo." Věděl, že slovo Malfoye pro ni nemá žádnou cenu, ale myslel to vážně.

"Už je ti lépe, mami?" Ginny na matku upřela pohled.

"Vskutku ano, drahá. Děkuji ti. A říkej mi Molly." Vřele se na Draca usmála a on ucítil, jak z něj trochu opadlo napětí.

"Já vlastně taky." Potter se na něj usmál. "To bylo přímo srdečné."

"Skoro až hřejivé, Malfoyi. Nevěděl jsem, že to v sobě máš." Za nimi se objevil Ron. "Každopádně, jestli jste vy čtyři skončili s výrobou náramků přátelství, napadlo nás, že bychom si mohli připít? Hermiona přinesla bublinky."

Skupina se zvedla a Draco ji následoval a držel se zpátky, zatímco se všichni tlačili v kuchyni. Grangerová stála u kuchyňského stolu a s úsměvem nalévala šampaňské do různých skleněných pohárů, skleniček na víno a hrnků. Arthur Weasley otevřel druhou láhev a se zálibným úsměvem jí ji podal. Dracovi se prudce sevřela hruď, když poznal emoce v Arthurově tváři. Takhle se na dítě díval otec. Ne jeho otec. Ale tohle byla rodina, které na sobě skutečně záleží, a bylo to tak cizí, že pohled na to bolel. Draco se odmlčel, dával přednost absenci citů před tím plíživým smutkem.

Někdo mu podal oprýskaný šálek čaje a on ho nepřítomně přijal, zatímco se díval do dveří.

Artur teď mluvil a děkoval všem, že přišli. Pak se odmlčel a zamračil se.

"Kde je George?"

Molly se k němu naklonila a zašeptala mu do ucha. Arthur na okamžik přelétl očima k Dracovi, ale ten pochopil. George ho tam nechtěl, a tak, přehlasován, odešel.

Artur se hladce vzpamatoval a pozvedl sklenku. "Byly doby, kdy jsem si myslel, že tenhle den možná nikdy nepřijde. Před třinácti lety, téměř na den přesně, jsme právě v tomto domě slavili svatbu Billa a Fleur. Byla to na dlouhou dobu poslední oslava. Myslela jsem si, že už možná nikdy nebude žádná další. Pro některé nebyla."

Molly sklopila zrak a ztěžka zamrkala. Arthur ji chytil za ruku a pokračoval.

"Ale měli jsme Harryho! To nám dalo naději. A díky němu jsme o třináct let později v téhle kuchyni oslavili nespočet dalších milníků. Jsem si jistá, že jich ještě mnoho přijde."

Padla další slova, ale Draco je neslyšel. Byl tím, před čím je Potter chránil. Proč to nemohli vidět?

Draco udělal krok vzad a pak ještě jeden. Vzpomněl si na Georgovu nepřítomnost. Sotva pět minut po vstupu do Doupěte už Draco vytvořil rozkol. Byl jako nemoc, něco nakažlivého. Potřeboval se dostat ven, než se to rozšíří.

Když skupina pozvedla sklenky k přípitku, proklouzl vstupními dveřmi do tmy.

~

O dvě hodiny později měl Draco za sebou čtyři skleničky a necítil se o nic lépe. Zvedl ze židle láhev brandy na bok a opatrně si dolil.

Rozhodně byl mrzutý, ale po několika skleničkách bylo podstatně těžší udržet myšlenky na uzdě. To byl důvod, proč vůbec málokdy pil.

Podíval se na svou sovu, která dorazila domů z lovu a našla ho, jak nesmyslně cvaká tlačítky na televizním ovladači. Nezdálo se, že by to na ni udělalo dojem. "Aspoň že mám tebe, co?"

Otevřeným oknem odletěla.

"Ano, to je fér. Taky bych nechtěl být v mé blízkosti." Mluvit s prázdnou místností pro něj bylo nové dno, a tak se vyhrabal na nohy a šel ke krbu.

Hodil do plamenů hrst letaxového prášku a strčil hlavu do zelených plamenů. Když se kouř rozptýlil, díval se do majestátního salonu. "NOTTE!" vyhrkl.

Do výhledu vstoupil domácí skřítek. "Dobrý večer, pane Malfoyi," vypískla.

"Ahoj, Binny. Je tu Nott?"

"Moment, prosím." Vyšla z místnosti a Nott vešel o chvíli později.

"Copak nevíš, že křičet na člověka v jeho vlastním domě není slušné?"

"Toho si nevšímej. Máš nějaké plány?"

"Cože, hned teď?" Nott si ho podezřívavě prohlížel. "K tomuhle tě navedl Blaise?"

"Ne, já... počkej, co? Je tady?"

"Právě odešel. Před pár dny jsem se mu zmínil, že Astoria jede o víkendu na návštěvu ke své sestře. Dělá kampaň na noc ve městě. Řekl jsem mu, že ne."

"Aha." Dracovi se trochu zamlžila hlava. "No, to je trapné. Taky jsem se přišel zeptat na totéž."

Nott si ho pozorně prohlédl skrz plameny. "V té zeleni se to trochu těžko poznává, ale mýlím se, nebo už jsi opilý?" "Ano," řekl.

"Nejsem."

"S kým jsi?"

"Se sebou." Draco se snažil neznít nafoukaně.

"Ty piješ sám? Ach, bože."

"Nebyl jsem. Byla tu Morgan."

Nott se zasmál. "To je ubohé. Nemůžu se dívat, jak se člověk opíjí a společnost mu dělá jen sova. Ale nikam nepůjdeme, slíbil jsem Astorii, že budu rozumný. Přijdu k tobě. Pohni hlavou."

Draco to udělal a Nott se za chvíli objevil v jeho obývacím pokoji. "Právě mě napadl jeden problém," řekl na pozdrav. "Jestli Zabini zjistí, že jsem tu byl poté, co jsem ho poslal pryč, jeho maminka řekne mojí mamince, že jsem na něj byl zlý."

Draco čekal, až se problém projeví. "A? "

"Můžeme ho pozvat k tobě? Jen abych o tom později nemusel slyšet?" Nott se na něj bezelstně usmál jako malé dítě, které prosí o přespání. Draco ustoupil jako neochotný rodič.

"Dobře, ale tu svou ženu si s sebou nevezme."

Nott se zářivým úsměvem zmizel v plamenech. O pět minut později se znovu objevil, těsně následován Pansy a Zabinim.

Nott pokrčil rameny a řekl: "Zkusil jsem to."

O hodinu později Draco ztratil přehled o množství vypité brandy. Pansy na něj mluvila něco o své novopečené kamarádce.

Podíval se na Notta. "Jako by teď Astoria byla v místnosti s námi. Kdo by to byl řekl, že můj status svobodného se po třicítce stane takovým důvodem k obavám."

"Astoria si s tím dělá starosti už léta," zasmál se Nott. "Myslí si, že jsi osamělý. Vlastně ji to trápí nejvíc."

Draco se cítil podivně dojatý, ale podařilo se mu vyloudit poměrně přesvědčivý úšklebek.

"Nefunguje to, protože se ho pořád snaží dávat dohromady se sekretářkami, zaměstnanci ministerstva a podobně," vložila se do toho Pansy. "Snažím se ho pořádně seznámit."

Nott se ušklíbl. "Klidně to zkus. Astoria to vzdala, říká, že je vždycky buď šokujícím způsobem hrubý, nebo se s nimi vyspí a už s nimi nikdy nepromluví."

"Já nikdy..." Draco se odmlčel, chvíli přemýšlel a pak to opravil. "To sotva. Stejně jsem si žádnou z nich nechtěl vzít, tak jaký má smysl je vodit za nos?"

Zachránil ho Zabini. "Nedělej to, kamaráde. Nejhorší rozhodnutí mého života." Mrkl na svou ženu, která ho na oplátku praštila polštářem.

"Myslím to vážně!" Pansy vykřikla. "Potřebuješ se s někým seznámit v těch správných kruzích, a to se ti nepodaří, pokud se skutečně nezúčastníš těch správných akcí a nepotkáš ty správné lidi. Astoriiny kamarádky - bez urážky, Theo, víš, že mám pravdu - se s nimi nemohou ani zdaleka měřit. Máš povinnost vůči své rodině..."

Draco vzal další polštář a položil si ho na obličej. "Prosím tě, přestaň." Na zadní straně víček mu vyvstal obraz: Hermiona Grangerová v krátkých šatech a vlnitých vlasech, které by si nejraději omotal kolem prstů, stála před ním jen o několik hodin dříve. Pokusil se okludovat, ale její obraz mu odolal a stydlivě se usmíval, když se vyhýbal mentálnímu políčku. Zasraný alkohol.

Nott se zřejmě za ten týden, co ho Draco viděl naposledy, naučil Legilimenci, protože zřejmě přesně věděl, kdo ho pronásleduje.

"Jak ti jde práce s Grangerovou?"

"Je po všem," zasténal do polštáře a pak si přál, aby to mohl vzít zpátky. Když už ne ta slova, tak prostoduchý tón, kterým je pronesl. Znělo to spíš, jako by oznamoval rozpad manželství než krátkého, katastrofálního profesního partnerství.

Nott mu vytrhl polštář z nekoordinovaných rukou. "Myslel jsem, že tě to potěší." V nepřítomnosti své ženy si zjevně vzal za úkol zkontrolovat Dracovu citovou stránku. Naneštěstí pro Notta Draco žádnou neměl.

"Nechci se kurva bavit o Hermioně Grangerové. Nechci slyšet její jméno, nechci ji vidět, nechci na ni myslet. Ty máš být moje rozptýlení. Buď mě rozptýlíš, nebo odejdeš." Setkaly se s ním tři páry šokovaných očí a on si uvědomil, že toho prozradil příliš mnoho. V Nottových se skrýval vědoucí soucit, který by z nich nejraději vypíchl. Pansy a Zabini se tvářili, jako by právě vyvrhl spíš slimáky než slova. Zavřel oči, aby je zablokoval.

"Něco, na čem se shodneme," řekla nakonec Pansy a v hlase jí zazněla panovačná libozvučnost. "Nemluvme o ní. Zkazilo by to večer."

Draco vyskočil na nohy a krátce se zapotácel. Pokud nedokázal ovládnout své mentální zábrany, musel opustit místnost dřív, než z jeho úst bez jeho souhlasu vyjdou další informace. Vydal se do kuchyně a ignoroval mručení, které ho následovalo.

Tváří přitisknutou ke stěně svého poháru se znovu pokusil pročistit mysl. Opět zjistil, že to nejde.

"Malfoyi." Ve dveřích se objevila Nottova hlava. "V pořádku?"

Ani v nejmenším. "Ano. Jdi pryč."

"Co se to s tebou děje?" Nott neochotně popíchl tónem, který znamenal, že o tom taky nechci mluvit, ale moje žena by mě zabila, kdybych se nezeptal.

"Špatná noc."

"Myslíš předtím? Nebo od té doby, co jsem přivedl lorda a lady Čistokrevné? Mimochodem, za to se omlouvám. Pokaždé, když je vidím, jsou horší."

Draco nechal hlavu klesnout na stůl. "Ano, za to ti moc děkuji. Ale ne, bylo to na hovno, než sem přišli. Nemluvme o tom."

"Ty nikdy nechceš o ničem mluvit." Nott zkřížil ruce, jako by zvažoval, jestli Astoria schválí, že z Draca vytlouká informace.

"Aha?" Draco zvedl hlavu a pokusil se o úšklebek, ale zarazil se, když málem spadl ze stoličky. "Kdy se z tebe stala taková otevřená kniha? Opravdová studnice citů?" Odpověď znal dřív, než Nott otevřel ústa, aby odpověděl.

"Astoria ráda diskutuje o tom, jak se cítíme." Nepohodlně se zavrtěl. "Mohl bys to zkusit. Říká, že není zdravé držet to všechno v sobě. Říká, že se to projevuje nečekanými a strašnými způsoby."

Draco si vzpomněl na svůj nečekaný a strašlivý záchvat paniky před Časovým pokojem. "Nech toho, Notte. Nemám žádné emoce, o kterých bychom měli mluvit." Nott si poraženecky povzdechl. "Jsem si toho dobře vědom. Když už mluvíme o té-která-nesmí- být-jmenována, máš u dveří návštěvu." Nott se usmál.

"Jak to myslíš, že mám za dveřmi návštěvu? K těm zasraným dveřím se nikdo nedostane. Mudlové je ani nevidí."

Pokrčil rameny. "A přesto na dveře někdo zaklepal. Pokusím se ty fanatiky rozptýlit."

Draco zůstal stát a byl zmatený. Jeho byt byl prakticky neotevřený, jakkoli byl silně hlídaný. Nikdy neměl nezvanou návštěvu.

Zamířil k nepoužívanému vchodu a u vchodových dveří se zastavil, aby vytáhl hůlku. Pak si vzpomněl na malé mudlovské kukátko a sklonil se, aby jím nahlédl.

Byla to Grangerová. Bylo to, jako by ji vytrhl ze své mysli a odložil ji na prahu. Měla na sobě stejné šaty, v jakých ji viděl, a Merlin, jaké to byly šaty. Vlasy, o kterých snil, že se jich dotkne, si nervózně obtáčela kolem jednoho jemného prstu. Překvapeně sledoval, jak si kouše spodní ret.

Pak si vzpomněl na zbytek večera a na to, jak odešel. Nemluvě o tom, že ty idiote, vůbec nemáš co na ni zírat.

Vypáčil dveře. Grangerová překvapeně o krok ustoupila.

"Proč jsi tady?"

"No... myslela jsem, že bys mohl ignorovat mou sovu."

Měl už dost toho, jak překračuje jeho hranice a myslí si, že ví všechno nejlíp. A jak se jí podařilo prolomit jeho strážce? "Měla jsi pravdu. Musíš odejít, Grangerová."

"Ne, to neudělám! Ne, dokud si o tom nepromluvíme." Takže se taky zlobila. To je dobře. Tím to bylo mnohem jednodušší.

Vyšel ven a zavřel za sebou dveře. "Přišla jsi si pro mou omluvu? Mám se omlouvat za to, že jsem odešel z večírku, na kterém mě nikdo nechtěl? Kromě tebe, protože ty máš nějaký zvrácený spasitelský komplex, na kterém bys měla vážně zapracovat."

"Všichni se báli! A ne, vlastně jsem se přišela podívat, jestli jsi v pořádku." Podívala se na něj s naprostým opovržením. "Očividně nejsi."

Síla Dracova hněvu ho nechala vydechnout, jak jím projela. "Jestli nejsem v pořádku, je to výhradně tvoje vina! Byl jsem v pořádku. Byl jsem v pořádku. To ty jsi mě donutila, abych tam dnes večer šel. To ty se neustále hrabeš v minulosti, když víš, jak jsem..." přerušil ji, neschopen větu dokončit.

Přistoupila blíž, oči jí plály. "Ano, byla jsem svědkem tvých metod, jak se s tím vyrovnat, Malfoyi. Velmi účinné. Kdybys jen otevřel oči a viděl, že lidé kolem tebe ti chtějí pomoci..."

"Jdi do prdele, Grangerová." Dýchal přerývaně. Emoce v něm bobtnaly a on se marně snažil vrátit je na správné místo. "Nic o mně nevíš."

Bezelstně se zasmála. "Neznáš ani sám sebe. Kdy jsi si naposledy skutečně dovolil prožívat vlastní pocity?"

"Proč? Proč, Grangerová? Abych měla to potěšení zažít, jak uboze smutný podle tebe jsem? Abych mohl naplno ocenit, jak i ti nejhorší z nejhorších zločinců vědí, že jsou lepší než já, protože aspoň nejsou Smrtijedi? Jestli sis namlouvala, že moje hlava je příjemné místo, tak to je tvůj problém, ne můj."

"Ale ty ses změnil! Změnil ses a všichni ostatní to vidí, jen ty ne! A prostě není důvod, abys to dělal sám sobě..."

"Proč tě to zajímá?" Byla to upřímná otázka, která ho trápila už několik týdnů. Proč s ním mluvit? Proč se na něj usmívat? Proč ho zve s sebou, jako by někdy mohli být přáteli?

"Protože si to nezasloužíš, Malfoyi." Její oči opět změkly tou zatracenou lítostí. To bylo to nejhorší, co mohla udělat.

Vybuchl. "ZASLOUŽÍM! Přesně takový jsem, Grangerová! Měla bys mě nenávidět! A jestli jsi příliš velký idiot, abys to pochopila, dovol mi, abych ti pomohl. Odejdi!"

Grangerová založila ruce a ani se nepohnula k odchodu, tak to zkusil znovu.

"Já nejsem jeden z tvých malých projektů. Nemůžeš mě napravit. Nemáš právo zasahovat do mého života a Weasleyovi mě ve svém životě nechtějí, to tě můžu ujistit." Grangerová vytřeštila oči a on si uvědomil, že se nad ní sklání, pár centimetrů od jejího obličeje. Přinutil se nadechnout a o krok ustoupit. "Prostě jdi. Už jsem ti říkal, že tohle nezvládnu. Měla jsi mě tehdy poslechnout."

Draco byl velmi, velmi unavený a potřeboval ji dostat ze svého prahu a ze svého života dřív, než udělá něco, čeho bude litovat. Bylo mu zle z toho, že ji viděl, když v noci zavíral oči. Její tvář, její vlasy, ach bože, její vůně; bylo to neúprosné.

Než stačila zareagovat, ozvaly se za ním na chodbě hlasy. Dveře se s praskotem otevřely a on i Grangerová se otočili, aby spatřili, jak se v úzkém prostoru objevuje Pansyina snědá tvář.

"Ach!" Otevřela dveře víc a zavolala přes rameno. "Neuhodneš, kdo je tady!" Pak se otočila zpátky a vrhla na Grangerovou pohled, ze kterého se Dracovi zkroutilo břicho hrůzou. "Hermiono Grangerová! Ztratila ses?"

Granger vypadal otřeseně. "Ehm..." podařilo se jí a ohlédla se na Draca.

"Už chápu, jak tě to mohlo zmást," pokračovala Pansy. "Tohle je přece mudlovský Londýn. Nikdo z nás neví, co tu dělá." Pansy ukázala na jih, pryč od drahých domů, které lemovaly ulici. "Být tebou, zkusila bych to tím směrem."

"To stačí, Pansy," upozornil ji Draco. Vstoupil do dveří a svým tělem jí bránil ve výhledu.

Grangerová si pevněji objala ruce kolem těla a nehty se jí zaryly do loktů. "Tak to je tedy všechno. Prostě se budeš poflakovat kolem svých příšerných zmijozelských kamarádů a předstírat, že se ti nikdy nic nestalo."

"Nic se mu nestalo, ty mrcho! Nedělej, jako bys něco věděla, nemůžeš mu přece rozumět!" Pansy se ze všech sil snažila obejít Draca a Zabiniho, který se objevil na chodbě, aby odtáhl svou ženu ode dveří.

"Já ti nerozumím, ale oni ano. Chápu to správně?" Grangerová se podíval přímo na Draca, obočí zvednuté ve výzvě.

"Ano." Prostě se na mě vykašli, Grangerová.

Pomalu zavrtěla hlavou, jako by slyšela, co neřekl. Viděl však, že z ní boj nakonec vyprchal, a otočila se k odchodu. Draco sledoval, jak vyšla na ulici a zmizela. Neohlédla se.

Lehké drama a Draco si již něco přiznává 🫣
Budu moc ráda za všechny komentáře a hvězdičky.

Vaše Darky

4958 slov