"Když o tom tak přemýšlím, možná ještě nejsi připraven na práci v terénu." Tonksová na něj přimhouřila oči, když stál následující pondělí v její kanceláři. "Vypadáš, jako by tě přejel Bradavický expres."

Draco polohlasně namítl, ale nakonec uznal, že je to pravda. Léčitelé ho propustili s přísným pokynem, aby se ještě nejméně týden šetřil. I když se těšil, až nebude mít klid na lůžku, ještě nebyl v soubojové formě.

Potter mu místo toho nabídl, že ho nechá vyslechnout nekromanta, kterého nedávno s Weasleym zatkli. Starší čaroděj zřejmě využíval armádu lidí pod kletbou Imperio, k údržbě velké zeleninové zahrady za svým domem. Jeho znepokojení sousedé zalarmovali kouzelnické strážce zákona. Když Potter a Weasley dorazili na místo, našli tucet oživlých mrtvol, které zalévaly pozemek s bramborami a prořezávaly několik obrovských rajčatových keřů.

"Takže jsi nikdy neovládal legilimenci, Pottere?"

"Uděláš to, nebo ne, Malfoyi?"

"Takže jsi to nezvládnul. Zajímavé."

"A ty?," zamumlal Weasley zpoza Harryho ramene.

"Nemusíš se ptát, jestli jsem Legilimens, Weasley."

Weasley řekl něco neslušného a nafoukl se ve snaze vypadat zastřešující, čímž Dracovi připomněl rozzuřeného lučištníka.

Potter se tvářil vyveden z míry, jako by si dělal iluze o tom, že spolu všichni tři přátelsky spolupracují, a právě se mu tyto představy rozplynuly.

"Neubližuj mu," varoval Draca. "Je prastarý. Je dost možné, že se trochu zbláznil" - "to neříkej," sborově se ozvali Draco a Weasley - "a nebyl schopen nám nic říct. Potřebujeme jen vědět, odkud vzal ta těla."

"Kde ho drží?"

Pokud by odpověď zněla Azkaban, musel by Draco prostě předstírat, že je jinak zaneprázdněný. Byl si jistý, že by to tam znovu nezvládl. V Azkabanu byl jen jednou, když mu bylo osmnáct, na návštěvě u otce. Bylo to pouhé dva týdny předtím, než byl jeho otec nalezen - Přestaň, poručil si.

"Zadržovací cela na desátém patře, zatímco čeká na soud." To se dalo zvládnout.

Potter s Weasleym odklusali otravovat někoho jiného, zatímco Draco se vydal do nejhlubšího patra ministerstva, mysl pečlivě prázdnou, když míjel příliš známé soudní síně.

O hodinu později se vrátil nahoru a zjistil, že jsou pro dnešek pryč. Sepsal rychlou zprávu: "Naprostý blázen. Vykopal mrtvoly z nedalekého hřbitova. Představuje vážnou hrozbu pro místní populaci zahradních škůdců." - a zamířil k Potterovu stolu, aby ji odevzdal.

Chvíli váhal, kde vzkaz nechat, aby se neztratil mezi hromadami spisů, novinových výstřižků a obalů od svačin.

"Bleh, Pottere," zamumlal Draco, když opatrně zvedl víko krabice od kotlíkového dortu a uviděl napůl snědenou sladkost uvnitř.

Rozhodl se, že židle bude nejbezpečnější variantou, položil zprávu na stůl a právě se otočil, aby odešel, když si všiml složeného pergamenu, který spadl na podlahu pod Potterovým stolem. Nenapadlo ho slídit, dokud nepoznal písmo na vnější straně lístku.

Zvedl ho.

Kdyby chtěl, mohl napsat.
Prosím, nepleť se do toho.
Myslím, že se chce jen posunout dál,
když už mě nemusí vídat každý den.
A taky mě Molly pozvala na neděli na oběd.
Dorazíte s Ginny?
xx Hermiona

Draco si to přečetl třikrát. Pak si ho strčil do kapsy.

Tu noc se bezvládně procházel po bytě a v patách měl hromadu odhozených knih. Jeho pokusy zaměstnat mysl se mu dařily hůř než obvykle. Nakonec se zhroutil na pohovku a vytáhl Grangerové vzkaz.

Celý večer mu v hlavě utkvěla jedna věta, myšlenky se mu k ní vracely jako k modřině, na kterou nemohl přestat tlačit. "Myslím, že chce jít dál." Po celých deset let bylo jít dál jeho jediným cílem, jeho záchranným lanem. Měl by chtít jít dál. Tolik se snažil potlačit vzpomínky na minulost, vzpomínky, které Grangerová neustále nevědomky oživovala. A jemu se ulevilo, že se konečně zbavil její přítomnosti. Nebylo to tak?

Pomyslel na to, jak byla poslední týden vyčerpaná a jak se kvůli ministrovu absurdnímu marnivému projektu přetlačovala téměř na pokraji sil. Vzpomněl si na sliby, které jí dal, že kolem ní přestane okludovat a že bude u ní, aby ji chránil, až bude sesílat téměř nemožné kouzlo. Obojí porušil.

Musel se omluvit. Napíše jeden dopis a nechá to být. Tolik jí dlužil.

O osm vyřazených návrhů později vytvořil omluvu, která byla upřímná a zároveň dostatečně odtažitá, aby ji odradila od další konverzace. Ještě jednou si ji spokojeně prohlédl.

Grangerová,

vím, že mé jmenování tvým bystrozrakem během tvého působení na Oddělení záhad ti jen přidalo na obtížnosti, místo aby ti ji ulehčilo, jak by mělo.

Musím se omluvit za své chování, které způsobilo, že jsem byl při plnění svého úkolu neefektivní. Především bych si přál, abych byl přítomen dokončení tvého projektu, už jen proto, abych byl svědkem nepochybně působivých kouzel.

Blahopřeju k úspěchu a přeju hodně štěstí v další práci.

Draco Malfoy

Cítil se lépe než v posledních dnech, předal složený dopis svému černému výrovy a rozhodl se, že půjde brzy spát.

O dvě hodiny později Draco právě usínal, když ho probudil hluk. Vzpřímil se v posteli a hůlkou zamířil směrem, odkud zvuk vycházel. Sova na něj oknem mrkla.

Otřel si rukou obličej a snažil se rozptýlit náhlý nával adrenalinu. "Nemyslel jsem si, že se dnes večer vrátíš. Promiň, Morgan." Mávnutím hůlky otevřel okno, výr vlétl dovnitř a spočinul na prostěradle vedle něj. Pohladil ji prstem po hlavě a ona mu odpustila s tichým zahučením.

Pak se posunula, upravila si křídla a on uslyšel cinkání papíru. V tlumeném světle se na ni podíval blíž a uviděl dopis uvázaný kolem jedné z jejích velkých nohou s drápy.

"Neměla žádný posílat zpátky, víš?" zeptal se. Opatrně rozvázal provázek a rozložil dopis. Očekával, že Morgan odejde, když splnila svůj úkol, ale ona se na něj jen vyčkávavě podívala. "Chce odpověď? To snad nemyslíš vážně." Sova netrpělivě poskočila.

S povzdechem si posvítil do místnosti a začal číst.

Malfoyi,

Omluva přijata. Harry mi řekl, že jsi sám provedl několik působivých kouzel, ačkoli nemohu schvalovat takové bezohledné chování.

Četla jsem si něco o dračí kůži. Zkoušel jsi kouzlo Patronus? Něco naznačuje, že by to mohlo být účinné obranné kouzlo proti dračí kůži, i když nic přesvědčivého. Pokud bys měl zájem, ráda ti pošlu citace.

H.G.

Nechme na Grangerové, že se svým zážitkem blízké smrti zachází jako se zkouškovou otázkou. V boxerkách se odpotácel do své pracovny, aby vyhledal brk a pergamen. Zabořil se do křesla a napsal krátkou odpověď.

Grangerová,

Bohužel nemohu potvrdit ani vyvrátit účinnost Patronus kouzla proti dračí kůži. Kupodivu mě to v tu chvíli ani nenapadlo. Určitě tvou teorii při nejbližší příležitosti vyzkouším.

Co budeš dělat dál, když už jsi ovládla Čas?

D.M.

Když Morgan odletěla, zkontroloval čas. 12:08. Dnes v noci mu nejspíš už neodepíše. Uvažoval, že se vrátí do postele, ale věděl, že neusne.

Místo toho se při čekání už poněkolikáté snažil zapnout svou mudlovskou televizi. Nakonec se mu podařilo přimět pevnou černou plochu, aby se změnila v šedivý statický obraz, a považoval to za solidní pokrok.

O pětačtyřicet minut později, když už se mu téměř podařilo přesvědčit sám sebe, že se sova nevrací, ji zaslechl u okna. Vyskočil z pohovky, pustil ji dovnitř a přijal dopis.

Není třeba, George Weasley má bundu z dračí kůže, kterou si můžu půjčit na zkoušku.

Co se týče mého dalšího projektu, už jsem začala pracovat na vyřešení problému přenosu na dálku. Myslím, že kouzlo, které jsem vymyslela, by se dalo upravit tak, aby se kromě času dalo použít i v prostoru. Jde vlastně jen o přiblížení dvou bodů k sobě.

H.G.

Přenos na dálku? Co bylo dál, řešení gravitace? Ta čarodějnice byla neuvěřitelná.

Omezení zjevení na dálku bylo pro Dracovu mysl prostě faktem života, nijak odlišným od toho, jak mudlové nemohou levitovat předměty nebo jak člověk potřebuje dýchat, aby přežil. Nepřemýšlel o tom, že by to byl problém, který by se dal vyřešit. Grangerová to samozřejmě věděla.

Načmáral odpověď a podal ji Morgan zpět.

Zatraceně, Grangerová. Myslel jsem, že řekneš, že jedeš na dovolenou nebo tak něco. Zpomalíš někdy?

Vlastně by se mi hodil tvůj velký mozek na jeden problém, který mám. Nemůžu zprovoznit svou mudlovskou krabičku s obrázky. Zkoušel jsem mačkat všechna tlačítka. Občas se to trochu rozostří, ale to je všechno.

D.M.

Čekal a počítal minuty do příchodu dalšího vzkazu. Když přišel, byl ale krátký.

Proč máš televizi? Nejspíš nebude fungovat, když je kolem tolik kouzel. Platíš si kabelovku?

H

O chvíli později Draco poslal zpátky:

Bylo to již v bytě, když jsem ho koupil. Co je to ten kabel?

Sova na něj mrkla, očividně naštvaně, a odletěla. Tentokrát nechal okno otevřené.

Bylo už velmi pozdě. Draco zavřel oči a myslel na ni.

Nejspíš byla v té své směšné provizorní knihovně, zabraná do obrovské učebnice, jako by to byly Cesty s upíry. Představil si její vlasy stočené na hlavě, které drží na místě její hůlka. Nepochybně by byla oblečená v nějakém absurdním mudlovském pyžamu, jednou rukou by roztržitě hladila Křivonožku, zatímco druhou by balancovala s knihou na klíně. Když došla na konec stránky, zvedla prst k roztaženým rtům a jemně svlažila špičku jemným růžovým jazykem...

Morgan mu přistála na koleni a drápy se mu zaryly do holé kůže. Draco se s bolestným výkřikem probudil.

Musel tomu učinit přítrž, a to hned. Podíval se dolů, aby si uvědomil, že už to zašlo příliš daleko, a položil si přes klín polštář, aby skryl své boxerky před odsuzujícím pohledem své sovy.

Přečetl si její dopis a tváře mu hořely.

Bydlíš v mudlovském bytě?

A myslím, že tvoje sova už začíná být unavená. Právě jsem ji nakrmila trochou sušenek a čaje. Mimochodem, jak se jmenuje?

"Poslední, slibuju," zašeptal Draco a napsal poslední vzkaz.

Jmenuje se Morgan. A myslím, že máš asi pravdu, před chvílí mě kousla. Stejně bych jí asi měl dát dobrou noc. Ráno mě čeká ještě spousta práce.

S pohledem, který mu prozradil, že uvažuje o tom, že ho hodí do Temže, přijala pergamen a odletěla.

~

Po neklidném týdnu, kdy si Draco dopřával klid, měl konečně povolení k první oficiální misi s Weasleym a Potterem. O deset hodin později leželi všichni tři bystrozraci vedle sebe v trávě na strmém svahu před hradem Kenilworth ve Warwickshiru.

Ze své skryté pozice pozorovali dvě čarodějky odpočívající na masivních kamenných schodech. Se starobylým hradem vypadaly ženy jako středověké vyobrazení temných čarodějnic. Dlouhé bílé vlasy jim visely ve spletených pramenech kolem rozevlátých černých šatů a Dracovi se zdálo, že na špičce jedné z nich vidí bradavici na dlouhém špičatém nose.

Zatímco se dívali, jedna z žen típla cigaretu o hradní zeď a obě zamířily zpátky dovnitř.

Blikající světla uvnitř hradu naznačovala, že je přítomno nejméně osmnáct dalších lidí. Problém byl, že hrad byl obrovský. Už hodinu se na kopci pokoušeli shromáždit dostatek informací, aby mohli sestavit plán vstupu, který by nikoho nezabil - což byl Potterův nápad.

Dracovi začínaly dřevěnět nohy. Záda se mu lepila potem od zapadajícího slunce, a to i přes veškerou snahu o ochlazovací kouzlo.

"Nebudou si pro nás postupně chodit ven, Pottere. Můžeme jít dovnitř."

Potter neodpověděl.

"Vlastně bych rád vyzkoušel jedno zajímavé kouzlo, které promění podlahu v lávu. Nejspíš by samozřejmě strašně trpěli, ale nemůže to být o moc horší než to, co zažíváme tady venku."

"Buď zticha. Přemýšlím. Některým z nás záleží na tom, aby tam neumřeli."

"V nejhorším případě můžu hrad vždycky zbourat. Místní vládě to určitě nebude moc vadit. Trochu skládka..."

"Malfoyi. Sklapni."

Po chvíli, která mu připadala jako věčnost, se otočil a podíval se na Weasleyho vedle sebe. "Deset galeonů o to, že je všechny omráčím do dvou minut."

Weasley se zatvářil zaujatě.

"Ty tam nepůjdeš, Malfoyi." To od Pottera, který nespouštěl oči z hradu.

"Počkej, Harry. Vyslechneme ho." Otočil se zpátky k Dracovi. "Pouze omračující prostředky a nesmíš se nechat ničím udeřit."

Draco zvážil, co ví o obyvatelích hradu. Jeden z nich, vůdce, byl v hledáčku ministerstva už léta, protože byl v mládí známým spolupracovníkem jedné domácí teroristické organizace. Za uplynulé půlstoletí se jí v tichosti podařilo vybudovat malou kabalu podobně smýšlejících aktivistů, především žen kolem šedesátky a sedmdesátky.

Po léta vyvolávaly drobné problémy: házely po úřednících ministerstva zkažená vejce, vypouštěly skřítky během zasedání místní rady a podobně. Dramaticky se to vystupňovalo, když se se svými stoupenci přestěhovala na hrad Kenilworth a vyhlásila se za nezávislý národ. To samo o sobě nikoho příliš netrápilo, dokud nezačali používat Imperiovu kletbu, aby si z turistů a místních obyvatel vytvořili další stoupence.

Dracovi to celé připadalo trochu sektářské, ale ne vysloveně nebezpečné.

"Jsi na řadě," uzavřel.

"V žádném případě," zasyčel Potter. "Sám tě omráčím, jestli se jenom..."

"Kde je tvůj smysl pro vzrušení, Pottere? Nemůžeme tu přece zůstat celou noc. Kromě toho mě nemůžeš omráčit. Znáš jen Expelliarmus."

Draco už formuloval svůj plán útoku. Opravdovou výzvou by bylo zvládnout projít celý hrad za dvě minuty. Ani při sprintu by je všechny v časovém limitu nemusel stihnout.

"Myslím, že bychom ho měli nechat," vložil se do hovoru Weasley. "Už se stmívá a já jsem unavený. Nejsme o nic blíž tomu, abychom se tam dostali bezpečně, než když jsme sem přišli. Co je na tom špatného?"

"Nevíme, co nás čeká, a on se tam nemůže jen tak vrhnout sám. To je doslova opak toho, co mu máme ukázat..."

"Jasně. To je ono, jdu dovnitř." Draco se vymrštil na kolena a otřel si z dlaní trávu.

"Malfoyi, myslím to vážně, omráčím tě..."

Draco byl rychlejší. "Accio koště!" Potterovo koště vystřelilo z kouzlem očarované kapsy v jeho plášti, Draco ho chytil a plynulým pohybem se na něj vyhoupl. Potterův omračující úder se rozletěl.

Draco letěl v těsném kruhu nad jejich hlavami a šklebil se. "Weasley," zavolal. "Spusť stopky!" Pak vystřelil ke vchodu do hradu.

O minutu a čtyřicet devět vteřin později vyšel Draco pěšky a triumfoval. Zastavil se na venkovním odpočívadle a zamával ve vzduchu Potterovým koštětem. "Teď už můžete bezpečně dovnitř, chlapci!"

Weasleyho smích se odrážel od okolních kopců.

~

Dracova dobrá nálada vydržela až do večera. Potterova výtka byla spíš podrážděná než skutečně rozzlobená a na Weasleyho udělala patřičný dojem. Poté, co zařídil převoz omráčených čarodějek místními kouzelnickými strážci zákona, se Weasley rozloučil pokývnutím hlavy, které se dalo považovat téměř za přátelské.

A co víc, pozdě večer se vrátil domů a vedle malé hromádky sovího trusu ležel dopis od Grangerové. Nenapsala mu od té první noci, kdy se jí omluvil, ale jak si nesčetněkrát připomněl, nečekal, že se mu ještě někdy ozve.

Poté, co si otevřel sáček chipsů - ubohá výmluva na večeři, to ano, ale on se nenaučil ovládat žádné z mudlovských vynálezů v jeho moderní kuchyni -, usedl ke čtení.

Malfoy,

vystudoval jsi alchymii, že? Napadlo mě, jestli nevíš něco o alchymistovi Johannu Georgu Faustovi. Snažím se najít překlad jeho díla, pokud vůbec existuje. Myslím, že by to mohlo být důležité pro něco, na čem pracuji.

Hermiona

Krátce se zamyslel, jak se dozvěděla o jeho studiích, ale zdálo se, že je to zbytečný dotaz. Prostě věděla všechno.

Draco zamířil do knihovny a přemýšlel. Pokud se nemýlil, Malfoyova knihovna, jejíž velkou část nyní vlastnil, obsahovala právě ten překlad, který hledala. Prohledal své knihy o alchymii, vytáhl několik textů, které by ho mohly zajímat, a pak si jí všiml. Byl to přikrčený svazek v ruční vazbě s vodou potřísněnými stránkami od nějakého nedbalého Malfoyova předka. Ze svých studií si toho o Faustovi moc nevybavoval, ale na druhou stranu Němci se v oboru alchymie nikdy příliš neprosadili, protože byli daleko ve stínu svých flanderských sousedů.

Napsal:

Grangerová,

Děsím se představy, jakou spoušť bys napáchala jako alchymista. Jsem si jistý, že ministr by byl v současné době hrdým majitelem Kamene mudrců, kdybys někdy projevila zájem o jeho vytvoření. Jistě tě potěší, že mám v držení překlad a jsem ochoten ti ho půjčit, pokud slíbíš, že se o to nebudeš pokoušet.

Je tu však jeden problém. Morgan se na mě stále zlobí a já se neodvažuji chtít po ní, aby nesla těžkou knihu až k tobě. Můžeš si ji vyzvednout pomocí krbu, nebo ji v pondělí nechám u Pottera. Mám rozsáhlou alchymistickou sekci, takže mi dej vědět, co ještě hledáš, a já se postarám, aby se k tobě dostala.

Draco

Otevřel domovní dveře a prohlédl si temnou ulici. Spatřil svůj cíl, přivolal dovnitř malý hmyz a levitoval s ním před sebou, zatímco šel hledat Morgan.

Důstojně přijala nabídku a dovolila mu, aby jí připevnil dopis na nohu.

Draco se osprchoval a čekal, až se sova vrátí. Jakmile byl čistý, natáhl si košili s dlouhým rukávem a běžecké kalhoty a vrátil se do kuchyně právě včas, aby viděl, že přišla odpověď.

Malfoyi,

neměla bych se divit, že máš absurdně vzácnou knihu, kterou jsem se právě poslední dva týdny neúspěšně pokoušela vypátrat, a přesto jsme tady.

Ráda bych se na tuto rozsáhlou sbírku podívala, pokud ti to nevadí. Je příliš pozdě na to, abych se dnes večer zastavila?

Hermiona

P.S. Jak je na tom tvůj mudlovský byt s letaxovou sítí? Myslela jsem, že je téměř nemožné získat licenci na spojení s mudlovským Londýnem.

Chtěla se dnes večer zastavit? To bylo... nečekané. Draco zkontroloval čas - 11:36 - a napsal rychlou odpověď.

Jsem vzhůru. Přijď kdykoli.

Co se týče letaxu, pomáhá být obscénně bohatý.

Čekal s napětím a najednou nevěděl, co má dělat s rukama. Uplynulo pětadvacet mučivých minut a pak jeho krb vzplál zelenými plameny.

Grangerová jím prošela na jemný vlněný koberec. Nejdřív ho neviděla a on sledoval, jak si prohlíží tmavé dlaždičky na stěnách, masivní okna s výhledem na Highgate Road, pohodlné kožené pohovky obklopující krb a obloukovou lampu v rohu, která vrhala na celou místnost světlo.

Pak na něj padl její pohled a ona nadskočila.

Zvedl obočí. "Jsi překvapená, že mě vidíš?"

Pohrávala si s lemem volného trička. Měla ho oblečené přes mudlovské sportovní legíny a on se snažil nedívat se příliš zblízka na to, jak jí obkreslují křivky nohou.

"Ne, já jen... nikdy jsem tě neviděla takhle ležérně oblečeného." Prohlížela si jeho mokré vlasy a bosé nohy.

"Bohužel ano."

"Aha! Správně." Zuřivě se začervenala, zřejmě myslela na to, jak se u ní doma objevil bez trička. Najednou mu bylo teplo, když si na to setkání také vzpomněl. "No, tvůj byt je moc hezký. Je-roztomilejší, než jsem čekala."

"Myslíš, že to není žalář?" Draco krátce uvažoval, že jí nabídne prohlídku, ale to by znamenalo nechat Grangerovou, aby si prohlédla všechny jeho věci, a ukázat jí ložnici. Ne, to absolutně nepřipadalo v úvahu.

"Vlastně jsem si představovala jeskyni," odpálila ho a trapné napětí bylo prolomeno.

"Nemůžeme přece všichni bydlet v laboratoři na lektvary. No tak, vím, že se mi tu chceš jenom prohrabovat v knihách." Zavedl ji do knihovny a ustoupil stranou, aby mohla vstoupit.

Chvíli mlčky stála a pak řekla: "Ale... je obrovská! Jak se ti podařilo vměstnat celou knihovnu do bytu? Myslela jsem, že to bude nanejvýš pár polic."

"Zřejmě kouzla. Upřímně, Grangerová, na někoho tak chytrého..." Ukázal na hromádku knih na nedalekém stole. "Ty jsem vytáhl kvůli tobě. Můžeš se ale podívat na zbytek, jestli jsem něco zajímavého nevynechal. Stejně nevím, co studuješ."

Přešla k malé hromádce a vzala do ruky Höllenzwang a související díla alchymisty J. G. Fausta, přeložená do češtiny ctihodným čarodějem Jubilatem Ilnusem.

"No... doufejme, že Jubilát byl slušný překladatel." Přitiskla si knihu k hrudi, téměř ochranitelsky, a obrátila pozornost ke zbytku stohu. "Malfoyi, tyhle jsou opravdu vzácné!" Ohlédla se na něj s vytřeštěnýma očima. Než stačil odpovědět, vzala stoh a zmizela z dohledu.

Draco ještě chvíli nejistě postával u dveří. "Grangerová?" zavolal. "Tak já tě tu nechám..."

"Dobře," ozvala se její roztěkaná odpověď zevnitř regálů.

Představa, že by se Grangerová po půlnoci potulovala bez doprovodu po jeho domě, byla příliš velká. Draco odešel dělat kliky.

O hodinu později se konečně vynořila a pod bradou svírala vznosný štos knih, tváře zrůžovělé. "Moc se omlouvám, nechala jsem se trochu unést. Ta knihovna je neuvěřitelná! Polovina knih jsou první vydání. Jak se ti proboha podařilo je všechny nashromáždit?"

Rozpačitě si odkašlal. "Je to... knihovna rodiny Malfoyů. Tedy její část." Ta ne úplně zlá část.

"Aha, ale... proč je to tady? A ne v..."

"Prodávám panství," řekl stroze a doufal, že se nebude dál vyptávat. Ale tohle byl Grangerová, takže se to zdálo nepravděpodobné.

Musela však správně vyčíst jeho výraz, protože řekla jen: "Chápu." "Aha," řekl.

Změnil téma. "Co je na Faustovi tak zvláštního?"

"Můžu si je vzít?" Na jeho přikývnutí šmátrala, aby otevřela malou taštičku, a pak v ní zmizela. "No, ještě si nejsem jistá. Je to jen teorie. V patnáctém století byl mezi mudly docela známý, učil v jejich školách. Podle všeho hrozný člověk. Ale mezi kouzelnickými komunitami byl skutečně považován za velmi zdatného démonologa. Každopádně používal kouzlo - mudlové tomu říkali magický trik -, kdy zmizel z jedné země a objevil se na druhém konci Evropy. Mám podezření, že možná používal démony." Pokrčila rameny. "Už chápeš, proč mě to zajímá."

Dracovi se trochu zatočila hlava. "Grangerová. Prosím, prosím, řekni mi, že se nepokusíš vyvolat démona pro přenos na dálku."

"Samozřejmě že ne! Nemá to žádné praktické využití. Lidé přece nemohou používat černou magii pokaždé, když chtějí jet na dovolenou. Chci jen vědět, jak to dokázal."

"Myslím, že bych tě musel zatknout, kdybys řekla ano."

Koutky rtů jí zacukaly, když se přikrčila, aby vstoupila do jeho krbu. "No... děkuji. Za ty knihy. A za to, že jsem dnes večer mohla přijít. Vím, že je pozdě, ale nemohla jsem čekat do pondělí."

"Jsem rád, že jsem mohl pomoct," řekl a myslel to vážně.

Vůně citrusů ho pronásledovala, dokud konečně neusnul.

Co říkáte na dnešní kapitolu?
Budu moc ráda za všechny hvězdičky a komentáře.

Vaše Darky

3510 slov