Draco líně poletoval nad stmívajícím se famfrpálovým hřištěm. Dole se právě dobře mířený potlouk dotkl nosu jeho odrážeče a výsledné křupnutí bylo slyšet i pro Draca z jeho pozice nad ostatními hráči. Sténání jeho spoluhráčů se vznášelo až k němu, když střelec soupeřova týmu opět skóroval.

"Hej! MALFOYI!" Nott zařval zespodu.

Draco se nenuceně posadil na koště a sepjal prsty za hlavou. "Ano?" zavolal zpátky.

"Jsem rád, že máš takovou p-prdel!" Nott se těsně vyhnul potlouku, který hledal svou další oběť, a pak ho mocným švihem pálky poslal na druhou stranu hřiště. "Krásný večer!" dokončil. "Neváhej se kdykoli připojit ke hře!"

Prožíval pohodový večer. Famfrpál býval všechno, jen ne. Když se poprvé připojil k Nottovu týmu, byl jediným terčem útoků z obou stran hřiště. Nott mu slíbil, že ho jeho vlastní tým přijme, jakmile uvidí, jak je dobrý, a nakonec ho přijal. Dokonce si našel přátele.

Ostatní týmy v jeho lize byly jiný příběh. Jakmile se rozkřiklo, že hraje Draco Malfoy, vypadalo to, že každý člen kouzelnického světa, který měl koště, v tom vidí příležitost hodit Smrtijedovi do obličeje potlouk.

Po čtyřech zlomených nosech se jim dokázal opravdu, ale opravdu dobře vyhnout.

V poslední době se však zdálo, že se situace uklidňuje. Potlouky si častěji nacházely vhodnější cíle. Nebylo to tak zábavné jako vyhrávat a přitom předvádět úchvatné úhybné manévry, ale rozhodně to bylo uvolněnější.

Draco si prohlížel chytače druhého týmu, stárnoucího prodavače z Mitchamu. Draco už z padesáti metrů viděl, jak muž svírá koště v bílých kloubech a úzkostlivě hledí do večerního šera. Šance druhého chytače na chycení zlatonky hodnotil někde pod "propastnou".

Další zaklení zdola ho vrátilo do přítomnosti. "Takhle je to napínavější, Notte! Jen si vzpomeň, jak se procvičíš!"

Katya Brooksová, střelkyně, která teprve nedávno absolvovala Bradavice a nyní pracovala na ministerstvu v oddělení záznamů, zastavila své koště mezi nimi. Tmavé copy jí vlály kolem obličeje, když se otočila k Dracovi. "Malfoyi, prosím tě. Udělej tomu konec." Z rány na bradě jí vytékala krev.

"Podívej se jí do tváře, Malfoyi! Musíme chránit mladé!" Nott křičel. "Já vím, že jsi ji viděl!"

Draco samozřejmě střelkyni viděl. Posledních deset minut strávil tím, že uraženě těkal kolem hlavy soupeřícího chytače a držel se těsně mimo jeho periferní vidění. Draco čekal, kdy si toho konečně všimne.

"Dooobbbře." Vytáhl to slovo a velkoryse se na oba usmál. "Já to zachráním."

Katya a Nott mu do zad vysypali salvu barvitých urážek, když se rozjížděl.

Chytač se k němu ve vzduchu otočil čelem a bělma očí se mu zvětšila, když se k němu Draco plnou rychlostí přiblížil. Draco na něj upřel oči, sklonil se nad koště a pobídl ho k rychlejšímu letu. Viděl, jak si muž v panice uvědomil, že Draco nehodlá zastavit ani uhnout. Když mezi nimi zbývaly necelé dva metry, muž s výkřikem uhnul doleva a jen o vlásek se vyhnul srážce.

Draco vytrhl zlatonku ze vzduchu z místa, kde se ještě před chvílí vznášela za chytačovým pravým spánkem.

"Ty hajzle!" vykřikl někdo zespodu. Mohlo to být z kteréhokoli týmu.

Vítězoslavně přistál na hřišti a otočil se ke svým spoluhráčům, kteří odkulhali ze hřiště. V tu chvíli ho přes zátylek přetáhl huňatý ocas koštěte. Přikrčil se a třel si hlavu. Nott stál za ním, koště zvednuté hrozivě jako zbraň. "Hospoda, teď. Platíš." Draco vyrazil přes hřiště a jen těsně se vyhnul další ráně.

~

O půl hodiny později se Nott, Draco a dva jejich střelci nahrnuli do přeplněné kouzelnické hospody.

Katya odvedla jejich zraněnou spoluhráčku domů, aby si odpočinula poté, co neochotně nechala chlapa z druhého týmu, povoláním léčitele, opravit dívce zlomený nos. Ženy po něm při odchodu střílely přes rameno stejnými oplzlými pohledy. Reagující záchvěv viny zmizel v Dracově mysli v kolonce dřív, než ho vůbec zaregistroval.

Koupil si rundu máslového ležáku a ignoroval výraz odporu, který se barmanovi objevil ve tváři, když Draca poznal, zatímco ostatní si našli stůl. Když k nim přinesl nápoje, zaslechl své jméno.

"-ale on ti to neřekne. Chová se k celé věci otravně tajnůstkářsky," říkal Nott.

Marlina, střelkyně po Nottově levici, se otočila k Dracovi, když se k ní přiblížil. "Chci vědět něco o tobě a Hermioně Grangerové. Všichni o tom mluví."

Začátkem měsíce byla na oslavě Dracových narozenin a znala Notta a Draca díky Astorii. Nepochyboval o tom, kdo přesně o tom mluvil. Přesto ho ta formulace podráždila. "Já a Hermiona Grangerová neexistujeme," odpověděl kysele.

Její oči se rozzářily nadšením. "Oooh. Pozor, to znělo skoro hořce."

Draco se podrážděně otočil na Notta. "Řekni své ženě, ať přestane šířit pomluvy. Prostě spolu pracujeme a ne, nemůžu ti říct, co dělá Tvůj maličký mozek by to stejně nejspíš nepochopil."

Ozval se čtvrtý člen jejich skupiny. "Mluví se o nich na ministerstvu. Dokonce i já jsem o tom slyšel, a to jsem až na druhém konci světa v Magické dopravě." Roger se podíval na svého kolegu pronásledovatele a v očích mu zajiskřilo. "Nevěřil bys, co mi minulý týden řekl můj kamarád z účtárny. Prý se ti dva pořádně pohádali na ministerském výtahu. Chudák Norola Wilkinsonová se ocitla přímo uprostřed toho všeho! Musela zatáhnout za nouzové zastavení, aby unikla!"

"To je kategorická lež," zalhal, zatímco skupina se rozplývala smíchy. Začínal se cítit nesvůj ze směru, kterým se tento rozhovor ubíral.

"No, slyšela jsem, že místo toho požádala o spolupráci s Harrym Potterem a Malfoy jí vyhrožoval, že ho promění v ropuchu!" dodala Marlina, když mohla znovu promluvit. "Takže to nemůže být úplně špatné."

Nott si pořádně lokl máslového piva a zašklebil se na Draca. "Ani trochu se ti nedivím, kamaráde. Rozhodně se z ní vyklubala sexy žena. Vím, že spolu nevycházíte, ale nenávist není opakem lásky, ne? Lhostejnost ano." Sugestivně svraštil obočí a Marlina se ušklíbla.

Mentální dveře se za Dracovými očima zabouchly a ušetřily ho jakýchkoli myšlenek, které v něm Nottova slova mohla vyvolat. Každý den se snažil dodržet slovo dané Grangerové, ale těmto lidem nic takového nesliboval.

Nott si toho všiml, ačkoli Roger a Marlina se stále ještě smáli sami pro sebe. Dracovi se zdálo, že vidí, jak se jeho přítel tváří zklamaně. Nic však neřekl, když Draco změnil téma.

~

Grangerová bys s každým dalším dnem stále roztržitější. Nejisté příměří, které uzavřeli po hádce na ministerstvu, je sice provedlo posledními dvěma týdny bez incidentů, ale Draco začínal mít pocit, že ona je ta, která opouští svou mysl. Stále déle trávila čas v Časové místnosti a tvářila se překvapeně, když ji přišel zkontrolovat, jako by zapomněla, že tam je. Mumlala si pro sebe, jako by tam nebyl, opakovala kroky kouzla pořád dokola a občas si inkoustem potřísněnými prsty zapisovala poznámky.

Když do novoluní zbývaly tři dny, dorazil Draco před její dům a našel ji, jak na něj čeká s náručí plnou knih. Vypadala vyčerpaně. Byla oblečená do pomačkaného trička a běžeckých kalhot, vlasy měla spletené do rozcuchaného copu. Draco zvedl obočí. "Jsi nemocná?"

Bojovala se zíváním a posunula si knihy, aby si je opřela o bok. "Nespala jsem."

Přistoupil k ní a vytrhl jí štos knih z rukou. "Proč ne?" dožadoval se a otevřel jednu obálku. "Relativistická kosmologie," přečetl nahlas. "Napínavé."

"Vlastně je. A já nemůžu spát, mám toho moc na práci. Zbývá tak málo času a já musím být připravená, kdyby se něco pokazilo."

"Grangerová, podívej se na mě." Udělala to a unaveně na něj zamrkala. "Připravila ses. Řekl bych, že jsi připravená až moc. Tohle si nechám. Můžeš jít zkontrolovat Časoměřič, ale potom se vrátíš a odpočineš si od toho svého hyperaktivního mozku."

S nečekanou silou vytrhla knihy zpět. "Potřebuju je."

"Nebereme je s sebou," odpálil ji.

"Fajn!" odsekla, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. O chvíli později se znovu objevila bez knih. "Připraven?"

Draco zakoulel očima, vzal ji za ruku a oba se vypařili.

Začal mít ve zvyku čekat před Časovou místností hlavně z touhy omezit své kontakty s Grangerovou. Přestože teď už dokázal téměř každý den přežít, aniž by ji chtěl uškrtit nebo pohřbít svou mysl v sobě, pokračoval v této praxi. Chtěl ji nechat, aby se soustředila, a kromě toho se mu z Časové místnosti začaly ježit chlupy na zátylku.

Z plovoucích vláken se stala hustá tkaná přikrývka, přes kterou Draco neviděl na strop. Žhnoucí látka se zlověstně kroutila kolem přesýpacích hodin, které se stále otáčely ve vlnící se bublině třpytivé tekutiny. Draco pocítil podivné nutkání natáhnout ruku a nechat ji klouzat po zářících vláknech. Zachvěl se a pak střelil pohledem po Grangerové, aby zjistil, jestli si toho všimla. Nevšimla. "Budu venku. Jen... buď opatrná."

Když odcházel, nepřítomně přikývla. O pětačtyřicet minut později byl stále na chodbě. Vyčerpal své znalosti o skřetích povstáních z osmnáctého století, jejichž události si přeříkával, aby se zabavil. Nuda zvítězila a on otevřel dveře. "Grang..."

Zastavil se. Grangerová seděla u stolu, hlavu položenou na složených rukou. Pod loktem měla přitisknutou otevřenou Relativistickou kosmologii. Spala.

Draco přistoupil k její lehce chrápající postavě a nevěděl, co má dělat. Jedna jeho část si myslela, že by ji měl nechat spát. Očividně to potřebovala.

Pak se jí ale nad hlavou zlověstně zakroutil Čas a on usoudil, že doma bude v bezpečí. Protože by se jí nejspíš nelíbilo, kdyby se probudila uprostřed Aparátu, jemně ji šťouchl do ramene. "Grangerová, vzbuď se." Když se nehýbala, zkusil to znovu. "Grangerová!" Překvapeně se probudila a zamrkala na něj skrz zlaté světlo. Když si to uvědomila, vyškrábala se na nohy.

"Ach! Omlouvám se, já..." Shodně se podívali na knihu a Grangerová zrudla. "Ehm."

"Kouzlo prodloužení?" zeptal se chladně.

"Jo." Pokrčila rameny a předstírala bezstarostnost.

Když o chvíli později dorazili k jejímu domu, Draco ji překvapil tím, že hůlkou odemkl dveře a vstoupil dovnitř. "Chci mluvit s tvou kočkou," řekl na vysvětlenou.

Slabě zaprotestovala, ale on ji ignoroval. "Kočko!" zavolal do temné chodby. Objevil se Křivonožka a tvářil se rozhořčeně. Draco přísně ukázal na Grangerovou. "Musí si odpočinout. Už nebude celou noc vzhůru a nebude si číst. Už žádné neustálé psaní poznámek. Ať se vyspí." Křivonožka jedovatě zasyčel a zavrtěl ocasem.

Grangerová si povzdechla, přistoupila k němu a vzala si kočku do náruče. "Ne, má pravdu." Zabořila obličej do oranžové srsti a zhluboka se nadechla.

Draco si odkašlal. "Já... já tam budu. Myslím v Časové místnosti. Vím, že se tajně bojíš, že jsi to zaneřádila a vesmír se začne hroutit, ale budu tam, abych se ujistil, že jsi nenapáchala žádné trvalé škody."

Grangerová se k němu otočila, překvapená a... zmatená? Nedokázal přečíst její výraz. "Ach, děkuji."

I on byl zmatený. Proč nabídl svou přítomnost, jako by to byla nějaká velká útěcha? Všechna ta jasnozřivost v její blízkosti z něj zřejmě dělala idiota. Určitě ho pořád nenáviděla a celá tahle věc skončí za dva dny a on se pak bude moci vrátit ke svému normálnímu životu a už nikdy na nic z toho nebude myslet.

V hrudi se mu nahromadila potřeba zmizet do své hlavy a otočil se k ní zády, než si toho všimne. "Musím jít," řekl a poslepu se natáhl ke dveřím. Zmizel, aniž by se ohlédl.

~

Druhý den ráno věnoval Draco cvičení více času a namáhal své svaly téměř k prasknutí. Po téměř měsíční službě u stolu měl tělo napjaté neuvolněnou energií. Jakmile dokončil poslední sérii, chvíli ležel na zádech a lapal po dechu, pak se vyhoupl na nohy. Sebral kámen z místa, kde ležel na nedalekém stole, a chtěl ho vrátit do kapsy svých šedých běžeckých kalhot, pak ho překvapeně upustil. Prsty ho brněly v místech, kde ho pálil.

Podíval se na hodiny. 8:17. Něco nebylo v pořádku. Byl to časový obraceč? Stalo se něco špatně? Popadl hůlku, nacpal si nohy do tenisek a přes holá ramena si přehodil plášť.

Čekala na něj venku, ruce úzkostlivě zkřížené.

"Aha, dobře. Málem jsem poslala sovu." Pustila ho dovnitř.

"Co je to? Co se stalo?" zeptal se rychle, oči ve střehu, zda se neobjeví nějaká známka nebezpečí.

"Všechno je v pořádku! Jsem jenom idiot. Zapomněla jsem ti říct, že jsme se dnes ráno měli sejít s ministrem. Chce znát aktuální informace o časovém obraceči, než zítra skončím." Pokrčila rameny do saka. Pod ním viděl průsvitnou bílou halenku zastrčenou do vypasované tmavě modré tužkové sukně. Zpod límce saka si vyhrnula vlasy, které jí nádherně kaskádovitě splývaly na záda. Nohy měla holé.

V hlavě se mu udělalo trochu mdlo. Pro tentokrát to nebylo kvůli okluzoru.

"Máme se sejít s Jorkinsem? Kdy?"

"V podstatě teď. Opravdu se omlouvám, obvykle jsem dost organizovaná. Tenhle týden byl... únavný." Předklonila se, aby si zapla zadní část jednoho podpatku, a zároveň do něj strčila jednu nohu. "Chce jen slyšet o bezpečnostních opatřeních a tak."

Draco tu poslední část vlastně ani neslyšel, protože když se předklonila, volná halenka se jí oddělila od těla a nabídla tak nerušený pohled na její výstřih, který byl... působivý. Přemýšlel o tom, jaké by to asi bylo, kdyby jí mezi ňadry sjel prstem.

Tenhle ne-objímající nesmysl se mu začínal vymykat z rukou. Sotva se mu podařilo odvrátit pohled, než ho přistihla, jak na ni zírá. Příliš pozdě na to, aby zabránil situaci, která by se v jeho běžeckých kalhotách rozrostla.

"Grangerová, teď se s ministrem nemůžu sejít. Vždyť nemám ani košili."

"Cože?" Málem se převrátila, když šlápla do druhé boty. Poprvé si prohlédla jeho zpocený obličej, šedé běžecké kalhoty nízko přehozené přes boky a ruku, která mu svírala plášť na holé hrudi. Tváře jí zrůžověly. "Panebože. Ty jsi...? Panebože!" Její oči se zastavily na odhaleném pruhu břicha, pak klesly dál a přistály pod jeho pasem, kde se nápadně rozšířily.

Do tváře se mu nahrnula krev, když si uvědomil, co měla na mysli. "Ne!" vyděsil se. "Cvičil jsem." Od jeho posledního sexu uplynulo už šest měsíců, ne že by to potřebovala vědět. Ochranně si kolem sebe sevřel plášť a modlil se, aby si nevšimla jeho boule.

Podle toho, jak šlehla pohledem ke zdi nad jeho ramenem, si toho všimla.

"Dobře. Dobře. Tohle je v pořádku. " Její obličej měl nyní barvu granátového jablka. "Já jen... proměním to, co máš na sobě."

V žádném případě ji nenechal, aby na něm kouzlila, když se na něj ani nepodívala.

"Za dvě minuty jsem zpátky," řekl a odešel, než stačila něco namítnout.

Neměl čas na sprchu, a tak se co nejlépe ošlehal a hodil na sebe čistý aurorský hábit. Předek kalhot mu byl stále těsný a litoval, že nemá dost času s tím něco udělat.

Když se znovu objevil v Grangerově předsíni, málem zakopl o Křivonožku. Tvor ho švihl po kotníku jako jasné varování, aby se příliš neusazoval.

"Připravena?" zeptal se a uhýbal z cesty druhému útoku.

Zjevili se ve vstupní hale, kde zaměstnanec ministerstva s až příliš velkým zájmem sledoval Grangerovou, jak se podepisuje do návštěvní knihy. Prakticky slyšel myšlenky té ženy, jak si je radostně prohlížela. Počkejte, až všem řeknu, že jsem viděla Draca Malfoye a Hermionu Grangerovou, jak se hned po ránu spolu tváří rozrušeně. Draco si rozpačitě prohrábl vlasy a při odchodu věnoval čarodějce svůj nejhrozivější pohled.

"Proč se tváříš, jako bys právě snědla želé s příchutí ušního mazu?" "To je v pořádku," odpověděla mu. Spěchala, aby se vyrovnala jeho dlouhým krokům.

"Nevypadá." Zamračil se ještě víc. "A tihle pracovníci ministerstva. Neuvěřitelní drbny, všichni. Nemáš ani ponětí."

Ušklíbla se. "Ach, Harry mi to řekl. Prý se sázejí o to, kdo z nás prokleje toho druhého jako první."

"Budeš to samozřejmě ty. Mám sebeovládání jako svatý."

Nastoupili společně do výtahu a Draco předstíral, že si nevšiml, jak se ostatní cestující vyškrábali zpátky ven, než se dveře zasunuly.

~

Kancelář ministra kouzel se nacházela v krátké chodbě v prvním patře. Plyšový fialový koberec tlumil jejich kroky, když se blížili. Na dveřích před nimi byla mosazná jmenovka s jemným písmem vyrytým ministrovým jménem. Grangerová si stáhla sako, aby si ho urovnala, odhrnula si vlasy a zhluboka se nadechla. Vypadala, jako by se připravovala na bitvu. Sklopil oči a pevně zabušil klouby prstů do dveří.

Ty se okamžitě otevřely a odhalily ministra Stamforda Jorkinse sedícího za velkým mahagonovým stolem. Upřeně se na Draca podíval a pak na Grangerovou obrátil zářivý úsměv politika. Mávl směrem k dřevěným křeslům před sebou a hlasitě řekl: "Dobré ráno! Děkuji vám, že jste si udělala čas, slečno Grangerová. Zítra je ten velký den, co? Jak se na to cítíme?"

Draco se při její odpovědi rozhlédl po kanceláři. Za těch šest let, co naposledy seděl před ministrem Jorkinsem, se nic nezměnilo. Tehdy ho doprovázela Tonksová, která tam byla, aby ho obhájila pro přijetí do programu. Jorkins ho půl tuctukrát odmítl, než ustoupil, když bylo jasné, že Tonksova železná vůle je silnější než jeho vlastní.

Stanovil si však dvě podmínky: "Jak budou lidé bxstrozrakům věřit, když budou vědět, že je mezi nimi Smrtijed?" a Tonksová bude pravidelně podávat zprávy o jeho pokrocích. "Budeš sledován, Malfoyi," řekl výhružně.

Nevěděl, jestli ministr ještě dostává zprávy o jeho počínání, ale podle jízlivého ohrnutí Jorkinsových rtů, když se na Draca podíval, usoudil, že nejspíš ano. Vím o tobě všechno a nejsem ohromen, říkal mu ten pohled.

Grangerová dokončila shrnutí svého pokroku v Časové místnosti za poslední měsíc a pustila se do podrobného vysvětlování efektu časové dilatace speciální teorie relativity. Jorkins celou minutu předstíral, že ji sleduje, než ji přerušil s oslnivým úsměvem. "Jako obvykle nejlepší hodnocení, slečno Grangerová. Nemohu vám dostatečně poděkovat za vaši ochotu ujmout se této důležité práce. Je nesmírně důležité, aby se ministerstvo znovu vyzbrojilo vším, co jsme během války ztratili." Střelil temným pohledem po Dracovi, který se kousl do vnitřní strany tváře. Neoklamal ho.

"Pane ministře, jak už jsem řekl, tohle není zbraň. Zůstávám důrazně proti používání obracečů času. Rizika jsou příliš velká." Tvrdě se na něj podívala. "Dohodli jsme se, že se to nebude používat."

"Samozřejmě," odpověděl konejšivě. Ten uklidňující tón a Jorkinsův předpoklad, že Grangerovou je třeba uklidnit, způsobily, že Dracovi zatnula čelist. "Bude bezpečně uzamčen na Oddělení záhad, to vás ujišťuji. Kromě toho, jak vždycky říkám, ministerstvo hledí do budoucnosti, ne do minulosti. Takže pokud...?" Jorkins se na ni s nadějí podíval.

Grangerová prudce zavrtěla hlavou. "Žádný časový obraceč nemůže jít do budoucnosti, pane ministře. Tak to nefunguje. Mohlo by to mít... katastrofální následky. To nepřipadá v úvahu."

Zvedl obě ruce v uklidňujícím gestu. Draco zúžil oči. "Dobře, dobře. Takže předpokládám, že se dostáváme k bezpečnostním opatřením. Malfoyi, chápu to tak, že v tomto ohledu povedete úsilí? "

Draco krátce popsal stav hlídek před vchodem do Časové místnosti a pak rychle vyjmenoval kouzla, která použil k zabezpečení místnosti. Když vysvětlil, jak použil předměty své, Grangerové a Archibalda Pucka, aby vytvořil bariéru, přes kterou mohli projít jen oni, Grangerová se na židli posadila rovněji, očividně ohromená.

"Tu odstraním, jakmile bude Obraceč času hotový. Jinak by se sem žádný z budoucích Nevyřčených nedostal. Popravdě řečeno, pane ministře," odmlčel se, protože si byl jistý, že Jorkinson neocení, co se chystá říct, "největší riziko pro bezpečnost Obraceče času představuje ten Nevyjádřitelný, Puk. Žádné kouzlo mu nezabrání, aby nechal skříňku odemčenou nebo někomu omylem prozradil, co je uvnitř. Nejsem si jistý, jestli vůbec chápe, že je to tajemství."

Jorkins si povzdechl a něco si zapsal na kus pergamenu. "Ano, máte samozřejmě pravdu. Brzy se o to postarám." Rozzářil se a podíval se na Grangerovou. "Možná bys měl o tu práci zájem?"

Její rty se stiskly v nesouhlasu. "Ne, děkuji."

Ministr lehce pokrčil rameny. "Aha, no, jednou vás dostaneme na výplatní listinu natrvalo." Vstal a naznačil, že schůzka skončila. "Bylo mi potěšením jako vždy. Zítra hodně štěstí! Těším se na oslavu vašeho úspěchu."

Draco mlčky odešel, zatímco Grangerová se s ministrem loučila.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, otočil se k ní čelem. "Jak dlouho už pracuješ na Obraceči času?"

"Myslím... skoro rok? Vlastně to byl lektvar, který trval nejdéle. Původně jsem se snažila..."

"Takže jsi celý rok vyráběla něco, co se nikdy nepoužije? A na co? Abys pohladila jeho ego, aby měl něco, co nikdo jiný nemá?" "Ne," odpověděla jsem.

"Já - on mě o to požádal. Nejdřív jsem jen chtěla zjistit, jestli je to možné, a když jsem zjistila, že ano, napadlo mě..."

Draco se otočil a dupal chodbou. Následovala ho, ústa pootevřená rozhořčením.

"Proč tě to zajímá? Tebe se to vůbec netýká! Zítra oba skončíme a ty se můžeš vrátit k tomu, co jsi dělala předtím..."

"Záleží mi na tom, protože... protože..."

Nevěděl, proč mu na tom záleží, proč je najednou tak rozzuřený při pomyšlení, že celý rok - rok! - věnuje svou značnou genialitu něčemu, co bude zavřené ve vitríně na trofeje v hlubinách ministerstva a už nikdy se o tom nedozví. Samozřejmě neměl zájem vracet se v čase, ale myslel si, že ho alespoň využije k něčemu působivému, co zachrání svět. Přišlo mu to jako takové plýtvání, ne časomírou, ale jí samotnou.

"Máš pravdu, tohle se mě vůbec netýká," dokončil chladně. Neovlivňuje, ty idiote, řekl si. Dojeli k výtahu a Draco stiskl tlačítko pro deváté patro.

Granger na něj zíral, jako by se snažil přijít na to, o čem se hádají. "Proč se proboha zlobíš? Stalo se něco mezi tebou a ministrem? Zdá se, že tě nemá moc rád."

"Nikdo ho nemá rád," řekl Draco trpce. Neměl v úmyslu to říct, ale od té doby, co se v její blízkosti přestal okluzovat, mu myšlenky seděly mnohem blíž ke špičce jazyka.

"Promiň?" vyprskla. "Proč ne?"

Nedůvěřivě se na ni podíval. "Asi ze stejného důvodu jako ty." Alespoň se to nesnažila popřít.

Celou cestu do Časové místnosti je provázelo ticho. Draco beze slova zaujal své místo za dveřmi. Jeho mysl byla přeplněná, dusivá. V hrudi ho pálily emoce, příliš četné a příliš cizí, než aby je dokázal přečíst.

Bez okluzoru mu myšlenky rejdily v mozku a žadonily o pozornost. Nechtěl myslet na dnešní ráno ani na to, proč reagoval téměř ochranitelsky, když se k ní ministr povýšeně choval. Nechtěl přemýšlet o tom, proč má Grangerová celoživotní důvod mu nedůvěřovat. Nechtěl přemýšlet o tom, že ona je na druhé straně dveří a nenávidí ho, zatímco on je tady venku a nenávidí se ještě víc. Ale nemohl na tyhle věci nemyslet, protože jí slíbil - proč jí to slíbil -.

To, co mu celý měsíc připadalo skoro až příliš, najednou bylo příliš těžké vydržet. Po zádech mu vyrazil pot. Odhrnoval si límec svého obleku a hltal vzduch, jeho zadýchaný dech se odrážel v tiché tmě místnosti.

Nedokázal do sebe nasát dost kyslíku, aby mohl jasně přemýšlet. Nebo ho možná bylo až příliš, protože mu hlava plavala a puls mu v hrudi tloukl nerovnoměrné staccato.

Topil se v záplavě emocí. Věci, které nedokázal pojmenovat, vzpomínky, které pohřbíval celá léta. Stahovaly ho pod hladinu.

O několik minut později vyšela Grangerová z Časové místnosti a našla ho ohnutého téměř napůl, rukou si svíral hruď a přerývaně dýchal.

"Malfoyi! Co se stalo?" Nečekala na odpověď, vytáhla hůlku a seslala na něj diagnostické kouzlo. Chladnými prsty se dotkla horké kůže na jeho krku a nahmatala puls.

"Jsem v pořádku!" zalapal po dechu a trhl sebou. Hrudí mu při tom pohybu projela bolest. Mohl by dostat infarkt? Jaký mudlovský způsob smrti.

"Já... myslím, že nejsi," řekla pomalu a zkoumala diagnostické údaje. Ve vzduchu mezi nimi něco rudě zazářilo. "Myslím, že máš záchvat paniky. Půjdu najít léčitele."

Draco zasténal. "Nepotřebuju léčitele, potřebuju jen..." Jeho vůle se konečně zlomila a on se ztratil ve své mysli. Jako by se protrhla přehrada, jeho vířící myšlenky se v obrovské vlně vyprázdnily z jeho mysli. Část jeho osobnosti, myšlenky, vzpomínky a pocity ustupovaly, až z něj nezbylo nic.

Byl úplně prázdný. Připadal si jako... smrt.

Uplynuly chvíle nebo hodiny, jak se nesmyslně vznášel v prázdnotě své mysli. Po nějaké době jeho klid něco narušilo, jako vlnky na rybníku. Vzdáleně ucítil ruku, která se dotkla jeho tváře. Měl ještě tělo?

Pomalu, tak pomalu se vrátil na hladinu. Když konečně znovu otevřel oči, stála před ním v tlumeně osvětlené místnosti krásná žena. Její oči byly nepochopitelně smutné, když hledaly jeho tvář. Čelo se mu svraštilo. Co ji učinilo tak nešťastnou? Chtěl se jí zeptat, aby ji mohl ochránit před tím, co to bylo. Natáhl nejistou ruku k její tváři a jemně se jí otřel o bok čelisti. Visel tam volný pramen vlasů a on ho jemně a udiveně odhrnul.

Ženiny rty se roztáhly. Fascinovaně je pozoroval. "Malfoyi," zašeptala.

Vědomí do něj vrazilo. Ucukl a trhl rukou zpět, jako by se popálil. "Já-já se omlouvám. Nevím, co se stalo." Vyšlo to z něj jako skřehotání.

Granger se na něj dlouho díval. "To je v pořádku," řekla nakonec. "Můžeš se postavit? Potřebuješ jít domů a odpočinout si."

Zavrtěl hlavou. "Ještě je brzy. Mám ještě práci." Začala protestovat, ale on ji přerušil. "Prosím, Grangerová, nechci o tom mluvit. Nech mě, abych tě přenesl domů."

Před domem to zkusila znovu. "Půjdeš dovnitř na čaj? Opravdu si myslím, že by sis měla vzít na zbytek dne volno."

"To není třeba," řekl v naději, že ji předejde štítivostí. "Měla bys jít dovnitř. Zítra je velký den."

Ještě chvíli na sebe hleděli. Dracova mysl byla stále příliš utlumená, než aby dokázala pochopit její výraz. "Dobře, chci pro jistotu počkat, až vyjde měsíc. Ozvu se ti zítra večer kolem deváté. Vyhovuje to?"

Přikývl a příliš dlouho se zdržel na prahu, než se přemístil.

~

Na ministerstvu Draco vešel do Tonksové kanceláře a nedbal na to, že Potter a Weasley už jsou v místnosti. "Odveďte mě od stolu," žádal a nevšímal si jich.

Tonksová vzhlédla od mapy, kterou si prohlížela. Vypadala jako plán londýnského řadového domu. "Příjemné jako vždy. Chtěl ses zeptat formou otázky?" "Ano," odpověděl.

"Ten projekt s Grangerovou je skoro u konce. Dejte mi nějakou opravdovou práci."

Očekávaně čekala. Koutkem oka Draco zahlédl, jak si Potter s Weasleyovou vyměnili pohled.

Zatnul zuby a pak neochotně řekl: "Mohli byste mě... odvolat ze služby u stolu."

Tonksová se vlčácky usmála. "Krásné! A taky skvěle načasované, protože tihle dva se chystají provést zátah a právě mě požádali o posilu."

"Ne, ne, my to zvládneme..." vpadl jí Weasley spěšně do řeči.

"Aha? Přísahal bych, že jsi sem před necelými třiceti vteřinami přišel a řekl: 'Prosím, šéfe, nutně potřebujeme dalšího bystrozraka pro naši důležitou misi. Nemáte vůbec někoho, kdo by se k nám mohl přidat?"

Weasley zrudl víc než obvykle.

"Já to udělám." Draco byl zoufalý. Po dnešním ránu se bál okludovat a bál se toho, co by se stalo, kdyby to neudělal. Vzpomněl si na tu děsivou prázdnotu, ze které se málem nevytáhl, a na ohromující hřeben emocí, který tomu předcházel. Obě možnosti byly špatné. Potřeboval jiné východisko.

"Váš šťastný den, chlapci." Tonksová se na ně tři usmála. "A teď vypadněte z mé kanceláře."

Potter, který vypadal, že je to všechno možné, se ztěžka zvedl ze židle a strhl Tonksové ze stolu výkres. "No tak, Malfoyi. Zasvětím tě."

Draco vroucně doufal, že jde o něco nebezpečného. Třeba ruská kouzelnická mafie. Nebo drak.

~

Dnešní odpočinková kapitola a blížíme se do očekávaného začátku konce.
Budu ráda za hvězdičky, komentáře a vás názor.
Vaše Darky
4411 slov