Naštvaně jsem skopla boty a mířila si to k pokoji. Pouť se zdála být skvělá. Užila bych si ji i s ním. Nebýt toho, co bylo pak. Vážně jsem mu několikrát opakovala, ať toho nechám. Jedna pusa stačila, ale on byl jak hluchý. Začalo mi pak být nepříjemné i to, že mě jen drží. Přešla mě chuť i nálada.

„Co je, jsi nějaká rozčertěná." Usmál se Taehyung a postavil se mi do cesty.

„Uhni, nemám náladu." Převrátila jsem očima.

„Jimine, cos jí provedl, je pěkně nažhavená!" křikl na toho za mě a já se zamračila. To je přesně to, o čem mluvím. Tyhle poznámky. Já chápu, že jsou to kluci, ale někdy by si to mohli odpustit, je to nechutné.

Když mě nehodlal pustit do mého pokoje, vydala jsem se na opačnou stranu, a to přes obývák do kuchyně s úmyslem si vzít něco malého na zub než půjdu do postele.

„Nic, dal jsem jí pusu a ona z toho hned dělá vědu." Protočil očima. Na to jsem zalapala po dechu, to je snad sranda.

„Strčils mi jazyk až do krku!" prskla jsem a JungKook, který seděl v kuchyni a něco pil, vyprskl džus zpět na stůl.

„Přeháníš, to ses ještě s nikým nelíbala, že vyvádíš jak malá?" vrátil mi úder.

„Vyvádím, protože jsem ti několikrát řekla, ať toho necháš! Ale tys mě vůbec neposlouchal." Ukázala jsem na něj prstem. Čekala, jsem, kdy mi to vrátí, ale on se jen usmál a přešel ke mně blíž.

„Určitě jsi vedle z toho, že se ti to líbilo." Dobře, měla jsem chuť se začít smát na celé kolo, ale tak trochu mě to zarazilo, a tak moje reakce nebyla pohotová.

„Pokud tě zajímá tohle, nebylo to sice zlý, ale rozhodně jsem měla i lepší kluky." Odsekla jsem. Uslyšela jsem vískání od Taehyunga a taky Yoongiho, kteří náš rozhovor zapáleně sledovali.

„To odvoláš!" křičel za mnou Jimin. Pro sebe jsem se usmála a vrátila se zpět do svého pokoje. Je třeba mu trochu srazit ego. A pak taky, bylo mi jasné, že naše příměří nebude trvat věčně. To ani nešlo, sice jsme si řekli, že jsme na stejné lodi, ale svým způsobem na sebe máme pořád pifku, protože musíme trávit čas spolu, přestože to ani jeden nechce.

V pokoji jsem se převlékla do kraťas a tílka na spaní, na to si dala župan a vlasy si svázala do drdolu, abych se mohla jít do koupelny opláchnout. Jelikož jsem věděla, že oni nejspíš ponocují, dala jsem si špunty do uší předtím, než jsem si zpět lehla do postele.

Byla bych projížděla internet, ale slib od něj, že mi koupí nový laptop, ještě pořád nebyl splněný. Do toho obchodu, kde se prodávají, jsme nebyli schopní dojít ani za měsíc.

Pořádně jsem se zachumlala do deky a docela vyčerpaná z dnešního večera, jsem usnula. Bohužel, moje snění netrvalo dlouho a vzbudily mě nějaké pohyby u mě na posteli. Myslela jsem si, že se mi to zdálo, a tak jsem chtěla zase spát, dokud někdo nepromluvil. Kvůli tomu, že špunty mi vždy vypadnou během spaní z uší, jsem to uslyšela.

„Posuň se."

„Co je?" chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se někdo souká do mojí postele a pod mou peřinu. V tu ránu jsem byla vzbuzená.

„Hej!" vykřikla jsem a to dost nahlas vzhledem k tomu že jsem byla rozespalá a byla noc.

„Tak posuneš se?" ucítila jsem něčí ruce kolem svého pasu.

„Co to má být?!" posadila jsem se a jeho ruce odstrčila.

„Hele, dneska jsme se líbali, to mě nemůžeš nechat spát konečně v posteli? Jsem z toho gauče rozlámaný." Zamžoural na mě, když jsem rozsvítila lampu.

„Děláš si srandu, že jo? Nebudu s tebou spát v jedný posteli, na to zapomeň." Vstala jsem.

„Tak si jdi lehnout na ten gauč ty, ale já na něm spím už pět týdnů, není fér, že máš mou postel." Na to jsem neměla co říct. Sprostě se vyvalil do postele a zachumlal se pod peřinu, kterou jsem na sobě před chvíli měla ještě já.

„Nebo může ledová královna konečně roztát a jít si lehnout ke mně." Jestli jsem nebyla pořádně naštvaná předtím, tak teď mě rozohnil definitivně.

„Trhni si." Prskla jsem nabroušeně. Ať si ji nechá, zmetek jeden. To nestačí, jak mě rozčílil večer, to mi musí v noci vlézt do postele? Snad ani tady, v tomhle pokoji, nebudu mít chvíli klidu.

Vypochodovala jsem z pokoje a zamířila k dekám, které byly rozházené po gauči, na kterém spal. Nikdo nebyl v obýváku ani v kuchyni. Když jsem uviděla, kolik je hodin, ani jsem se nedivila. Byly asi tři v noci.

Zvažovala jsem své možnosti. Můžu tu zůstat spát, ale oni ráno vstávají do práce a nejspíš bych nevstala dřív. Nechci, aby na mě někdo koukal, jak spím. V pokoji jsem se cítila bezpečně, věděla jsem, že si nikdo nedovolí do něj vstoupit bez dovolení. No to se o obývacím pokoji říct nedá.

Na chvíli jsem se posadila na gauč. Asi nevydržím být vzhůru do půl sedmé, kdy asi budou vstávat. Na to se mi až moc klížily oči a otvírala pusa. Po deseti minutách jsem vzala všechny ty deky a zamířila do pokoje, který byl vedle toho mého.

Byla v něm naprostá tma, neměl tam nejspíš obyčejné žaluzie, ale závěs, protože světlo nepronikalo ani skrz okno tak, jako to bylo v mém pokoji. Teda, teď už zase v Jiminově pokoji.

V místnosti byl slyšet jen jeho tichý dech, měl slušnou půlnoc. Sice mi bylo líto ho budit, ale jinak to nešlo. Pomalu jsem teda našlapovala až k posteli, ve které byl zakutaný, a pak mu ruku položila na rameno.

„Vstávej." Zašeptala jsem.

„Hm, proč." Zněla odpověď tlumeně, protože ji říkal do polštáře.

„No ták." Zacloumala jsem s ním víc. To už ho probudilo a on se zmateně posadil na posteli.

„Julie?!" neviděla jsem, jak se tváří v té tmě, ale zněl dost překvapeně. Ani se mu moc nedivím. Sama se divím, že jsem se odhodlala sem jít, ale moc možností mi nezbývalo. O něm jediném můžu stoprocentně říct, že na mě nic nezkusí.

„Můžu přespat u tebe na zemi?" zeptala jsem se.

„Cože, proč chceš spát tady?" nechápal.

„Jimin obsadil mou postel, tak necháš mě tu přespat?" řekla jsem už docela nervózně. Nohy mě studily od podlahy, která postrádala koberec. Na noc se topení tlumilo a šlo to hned poznat.

„Lehni si sem, na zemi budu spát já." Vstal.

„To nemusíš." Zavrtěla jsem hlavou a oba jsme zamžourali, když rozsvítil světlo. Jeho obličej byl opravdu hodně rozespalý, tuším, že na mě ani neviděl přes ty přivřené oči.

Párkrát si je promnul, a pak zaostřil. Vážně se mi snažil koukat celou tu dobu do očí, ale moc dobře vím, že jednou pohledem střelil i po mých odhalených nohou.

„Dej mi ty deky." Vyrval mi je z ruky.

„Neblbni." Chtěla jsem protestovat.

„Už jsem řekl." Teda páni, když je rozespalý, umí být i drsný. Docela si se mnou nebral servítky, a to se na mě jindy bojí i podívat. Zvláštní.

Sledovala jsem, jak roztahuje deky na zem, a pak si bere jeden polštář z postele. Zabalil se do další z dek a já pak zhasnula lampu u postele. Trochu nervózně jsem vlezla pod peřinu, která byla ještě teplá od toho, jak tam ležel, a pak si hlavu uložila na tmavě modrý polštář. Cítila jsem se trochu nesvá, že spím v cizí posteli. Na tu vedlejší jsem si už docela zvykla. Tahle je jiná, je vyšší, má jiné povlečení na dotek, a pak taky hodně jinak voní.

Chvíli jsem hleděla do stropu a poslouchala, jak klidně dýchá, než jsem taky usnula.