Jin's pov

Byl jsem ve svém pokoji, když mě vyrušil dusot z chodby. Už zase se nahánějí tak pozdě? Několikrát jsem jim říkal, že si mají svou energii vybít na tréninku. A ne, že budou utíkat po dormu a dělat nepořádek. Mám je rád, ale někdy mi opravdu lezou na nervy. Obzvlášť, když jsem tak unavený, jako dnes. Nepřidalo mi ani, že jsem musel lhát Jiminovi v posledních pár dnech.

Kryl jsem JungKooka, aby mohl jít za Julií. Cítil jsem se za to mizerně, no nevím, co by bylo horší. Cítit se takhle, nebo říct pravdu? Asi by to bylo daleko horší pro víc lidí než teď. Julie by za to pěkně schytala a Kookie taky. A já? Bral by to taky jako zradu i z mojí strany.

Pak taky vím, že byla několikrát tady. Snažila být se opatrná, ale tady ani tohle nepomůže. Kdokoli ji může vidět. A netuším, jestli by ostatní k tomuhle přistupovali stejně jako já.

Naštvaně jsem se zvedl, když jsem uslyšel nějaký křik z obýváku a vydal se tam. Tady si člověk vážně neodpočine.

„Co je?" vešel jsem tam a uviděl Jimina s červeným obličejem. V první chvíli jsem měl pocit, že se snad s někým popral, ale JungKook nebyl v místnosti, a tak jsem to vyloučil.

„Julie zmizela." Vyhrkl.

„To je blbost. Určitě nezmizela." Protočil jsem očima. Jestli tu JungKookie není, bude někde s ním, no to jsem mu říct nemohl.

„Jsme sice teď na nože, ale už dva dny nepřišla domů, něco se jí muselo stát!" na to jsem vykulil oči a Taehyung vykřikl. Dva dny? Ona není doma takovou dobu a on to začne řešit až teď?

„To si děláš srandu, ne?" zavrčel Namjoon.

„JungKookie!" zařval jsem do chodby. Za chvíli se jeho dveře od pokoje otevřely a jeho hlava vykoukla ven.

„Pojď sem." Zatvářil se nechápavě, ale vylezl a přišel do obýváku.

„Víš, kde je Julie?" zeptal jsem se. Tohle už není sranda. Musí s pravdou ven, jestli ví, kde je.

„U něj doma, hádám?" kývnul k Jiminovi nechápavě, na což jsem ho probodl pohledem.

„Nepřišla tam už dva dny, tak víš, kde je?" řekl jsem vážně, na což na mě vykulil oči.

„C-co?" zakoktal vyděšeně. Určitě něco ví, jinak by neměl teď takový výraz.

„Za to můžeš ty! Ona odešla kvůli tobě!" vykřikl a vrhnul se na Jimina. Ten byl ale od něj dost daleko, takže ho Namjoon stačil zadržet.

„O čem to mluvíš?!" rozčílil se Jimin.

„Tys jí chtěl ublížit, přišla tady a brečela! Říkala, že odejde a teď to udělala!" sápal se na něj a skoro by se mu to povedlo, ale Taehyung zareagoval rychle, a taky ho chytil.

„Ty ses s ní viděl?!" v Jiminovi to vřelo víc a víc. Bál jsem se, že se na něj vrhne taky a můžu být vlastně vděčný za to, že jsme tu všichni.

„Jistě, že jo! Nemohla to s tebou vydržet!" modlil jsem se, ať JungKook neřekne něco víc, ale přišel mi jak v transu, všechna slova z něj lítala, ani sám nevěděl, jak.

„Co o tom víš? Jednou si s ní spal a hned o ní víš první poslední?!"

„To si myslíš jen ty. Ale pravda je úplně někde jinde!" to už se na něj vrhl i Jimin. Měl jsem chuť odejít a v duchu jsem proklínal boha za to, že se tu Julie objevila. Všechno bylo předtím perfektní, no teď se tu dva nejlepší přátelé hádají jako psi.

Křičeli po sobě, až jsem myslel, že jednomu z nich dojde dech. Nedošel, ale JungKookovi došla síla na cokoli dalšího. Zhroutil se na gauč a rukama objal svou tvář.

„Všechno jsi zkazil." Zamumlal, plakajíc.

„JungKookie, kam šla?" Taehyung se svalil vedle něj a vzal ho okolo ramen. Jimin se přestal na chvíli tvářit jako rozzuřený býk a taky čekal na odpověď.

„Řekla, že vezme své peníze a zmizí odsud. Byla tak nešťastná." Zavrtěl hlavou, a pak ho objal zpátky.

Myslel jsem si, že tohle všechno nedopadne dobře. Určitě to znamenalo, že někdo z nich bude mít zlomené srdce. Jenže takhle ho měli zlomené všichni. Jimin, který ji miloval, ale ona mu to nikdy neopětovala. JungKook, který s ní tak dlouho podváděl svého nejlepšího přítele, až moc zamilovaný, než aby jí řekl ne. A pak to nejspíš byla i ona. Protože milovala JungKooka a musela ho opustit.

Ač jsem si to nechtěl přiznat, rozuměl jsem tomu, co udělala. Celou tu dobu jsem se snažil vžít do její situace, ale nikdy mě nenapadlo, že jí tohle všechno tak moc ubližuje. A přitom to byla hlavně ona, kdo byl donucený všechno opustit a začít někde jinde.

A pak taky všichni víme, že když jednou srdce zavelí, nelze se mu vzepřít.

No a tak jsme zase všichni začali žít spolu. Chtěl bych říct, že to bylo jako předtím, ale lhal bych. Jimin si k JungKookovi hledal cestu hodně pomalu. Nejdřív se silně nemohli vystát, no alespoň se po čase naučili respektovat. Nevím, jestli jejich přátelství bude jako předtím, ale viděl jsem snahu z obou stran a to mě moc hřálo.

Oba ji chvíli hledali, ale kdo si nepřeje být nalezen, toho najít nelze.

*KONEC*

Vzhledem k tomu, že mi tahle fan fikce nijak nepřirostla k srdci, nebudu tady dávat žádný doslov autora nebo tak, protože netuším, co bych do toho psala.

Neskončilo to dobře a Epilog či něco tomu podobné, napsat neplánuju. Možná časem, aby to fakt nemělo tak špatný konec. Nějak ale cítím, že se tu tenhle konec prostě hodí. Všechno není štastné - bohužel. Psala jsem tenhle příběh, kdy jsem sama měla trošku depku, takže takhle to i vypadá.

Ostatní fan fikce ale budou mít šťastný konec, teda, předpokládám, protože já sama nemám smutné konce v oblibě. Tohle byl zkrátka příběh, kde jsem tak trochu vložila to, jak se cítím, když jsem ho psala.

Doufám, že nejste moc zklamaní a že vás to neodradí od čtení dalších příběhů. Uvažovala jsem nad tím, jestli to není moc useknuté, ale pak si říkám, že to k tomu stejně směřovalo. To, jak Julie přemýšlela, a že tam pro ně stejně nebylo žádné východisko, jak být spolu. A aby najednou přestala JungKooka milovat a dala šanci Jiminovi, to už se mi po tom, co spolu zažili, zdálo přitažené za vlasy. Musela jsem ji proto nechat odejít.

Děkuji všem čtenářům za komentáře a i votes. Vážím si toho :)

Andy