Jin's pov

„Lidi, pizza přišla!" vykřikl Namjoon a vzápětí se objevil v obýváku s hromadou krabic, od kterých šla krásná vůně. Nebyl jsem sice moc nadšený, že chtějí jíst tohle, když máme dnes večer šanci jíst normální vařené jídlo, které je o hodně zdravější, ale neměl jsem ji už hodně dlouho.

Vzal jsem si krabici, kterou mi podal a okamžitě ji otevřel. Vůně se znásobila a já si jen spokojeně zamlaskal.

V místnosti bylo na chvíli ticho a hrála jen televize, která byla puštěná, protože všichni do jednoho jsme byli zaneprázdnění jídlem.

„Proč jsi nevzal Julii? Mohla si dát pizzu s námi." Zahuhlal Taehyung.

„Má večerní vyučování." Odpověděl Jimin jednoduše a oddělal od sebe krabici, ve které nechal jeden kousek.

„Vlastně, co to studuje?" zajímalo Namjoona.

„Zaměřila se na jazyky, hlavně teda angličtinu, tuším." Začal se sápat po cole, a jakmile dostal sklenici, vypil ji celou.

„Měla by se příští rok přihlásit na vysokou, musí se doma nudit, chudák." Zalitoval jsem jí. Byla tam skoro pořád sama, to není pro člověka nikdy dobré.

„Spíš jste měli zůstat tady, ty stejně neustále pracuješ a pak jsi tady, jaký smysl mělo tohle stěhování?" nechápal Yoongi a svou hlavu opřel o Hoseoka, který seděl vedle něj na gauči. Byli jsme už zase v původní sestavě, jako předtím, než sem přišla Julie. Byla tu dlouho, docela mi chybí a nepochybuju o tom, že klukům taky.

A nejvíc tomu jednomu.

„Abychom byli sami, třeba?" uchichtnul se Jimin a Tae do něj strčil, taky se smíchem.

„A je to soukromí alespoň k něčemu?" zeptal se. Musel jsem protočit oči. Zase je to tady. Jimin o ní mluvil už předtím docela hodně. Jasně, jsme kluci, ale nepotřebuju slyšet podrobnosti, ty si mají nechat jen oni dva. Jenže to by nebyl on, kdyby se nepotřeboval něčím chlubit.

„Jasně Jimine... bylo něco?" vyhrkl Hoseok, házejíc po něm kousek jídla.

Na to se jmenovaný pouze tajemně usmál a přikývl.

„A to jako řekneš jen tohle? To není fér!" vykřikl Tae znovu. Ten je tak zkažený, vážně by potřeboval holku, se kterou by mohl dělat všechno, o čem se mu zdá. Pak by s tím alespoň neotravoval ostatní a neměl neustále perverzní připomínky.

„Bylo mi jasné, že jestli se to stane, tak že bude pěkně divoká, ale takové věci jsem od ní nečekal." Na to většina vyprskla do smíchu, kromě mě, protože já to poslouchat moc nechtěl, a pak JungKooka, který mlčel. Zaraženě seděl v křesle a tvářil se, že vůbec není v místnosti.

„Kolikrát? Jiminie!"

„To nevím, vážně takové věci nepočítám, prostě když máme chuť." Pokrčil rameny ledabyle. Proč mám pocit, že všechno tohle není pravda? JungKook za ní byl, určitě to není taková mrcha, aby spala s nimi oběmi.

„A to je většinou každý večer." Řekl a Yoongi vyprskl colu před sebe, červenajíc se ve tváři.

„Nejradši to má ráda ze zadu, je to tak živočišné." Pokračoval, na což se JungKook zvedl a položil krabici od své pizzy na stůl.

„Kam jdeš JungKookie? Tebe to nezajímá?" zastavil ho.

„Ty vůbec nevíš, o čem mluvíš." Zavrtěl na to jmenovaný, odcházejíc pryč z místnosti.

„Ne? Měl jsi ji jen jednou a naposledy, měl by ses s tím konečně smířit!" začal křičet Jimin a nás všechny smích přešel.

„Tak o ní přestaň mluvit takhle! Nemáš na to právo." JungKook se snažil o smířlivý tón, ale vím moc dobře, že klidný vůbec nebyl. Všechno tohle ho přivádělo ke zlosti.

„Jasně že mám, já jsem její manžel. Můžu s ní dělat takové věci a můžu to říkat, kde budu chtít!" postavil se Jimin. Tohle zavánělo nějakým malérem. Chodili kolem sebe jako vrčící psi už předtím, no doufal jsem, že to nevyvrcholí. Jenže Jimin je takový provokatér. Dělá mu to schválně.

„Nebude napořád!" vykřikl v odpovědi JungKook.

„Haha a co pak? Myslíš, že poletí za tebou? Jsi fakt ubohý, že si myslíš, že bys ji zajímal. Tak už to konečně vzdej!" zopakoval. Rychle jsem se postavil, když se JungKook rozešel k nám, abych byl schopný zasáhnout v případě, že by se do sebe pustili. Nevím ale, jestli bych to zvládl sám a zbytek měl tohle spíš jako telenovelu v televizi, než realitu, která se opravdu děla.

No on se zastavil asi na půl metru se zamračeným výrazem.

„Ty to vzdej a nevymýšlej si takové hlouposti, vím moc dobře, že to není pravda." Řekl klidně a Jimin zrudnul v obličeji.

„To teda nevíš." Odporoval.

„Jedna noc o člověku něco vypoví." Na jeho obličeji se usadil zlý výraz.

„Jedna noc nic neznamená." Oponoval.

„Rozhodně není taková, jakou ji popisuješ. Jen prostě žárlíš, že já ji o nic prosit nemusel a přišla. No tebe nechce."

Bál jsem se, v tu chvíli jsem opravdu měl strach, že se prozradí. Kryl jsem ho tolikrát a měl výčitky svědomí a on by to teď tak lehce zahodil.

Neřekl nic dalšího a za doprovodu Jiminových sprostých slov odešel. Prostě se zavřel ve svém pokoji bez toho, aby něco řekl. I když jsem mu na očích dobře viděl, že by rád. Nejradši by mu to všechno vykřičel do obličeje, ale uškodil by jen sám sobě, a pak nejvíce Julii.

„Jdu domů, tady to nemá význam." Jimin popadl svou mikinu z gauče a samozřejmě nezapomněl třísknout hlasitě vchodovými dveřmi. Shlédl jsem celé osazenstvo, které ani nedutalo a hledělo někam do zdi.

„Mohls taky něco říct." Obvinil jsem Namjoona. Je to náš lídr, proč proboha někdy nezasáhne? Občas mi přijde, že tu roli zastávám já. Ne před kamerou, ale tady doma. Jasně, Jin se vždy postará.

Ten mi neodpověděl, ale já na to taky nečekal. Šel jsem do chodby a otevřel dveře do JungKookova pokoje. Seděl na posteli a díval se na prázdnou postel, která ještě pořád byla u jeho okna.

„Nech mě být." Odbyl mě. Nezvedl ani hlavu, aby se na mě podíval. Zavřel jsem za sebou dveře, a pak se posadil vedle něj.

„Málem ses prozradil." Napomenul jsem ho.

„To mi nemusíš říkat, vím to moc dobře." Zavrčel naštvaně.

„Ale tak mě rozčílilo, když říkal ty hnusné věci. Nic z toho není pravda a on je tím krmí." Odfrkl si. Prsty si vjel do vlasů, a pak dlaněmi promnul svůj obličej.

„A jsi si vážně jistý, že ona..." nakousl jsem, ale nestačil to ani doříct, protože ke mně hned střelil pohledem.

„Jistě, že jsem si jistý!" vyhrkl pobouřeně.

„Nic mezi nimi není, řekla mi, že prý první dny spala dole na gauči, ale nedalo se to tam vydržet, proto spí nahoře s ním. On ji ale víceméně ignoruje a ona dělá totéž." Dodal, uhýbajíc pohledem.

„Tohle by mi neudělala," na to jsem neměl, co říct a jen stiskl jeho rameno.

„Miluješ ji, hm?" šeptl jsem a sledoval, jak se jeho úsměv rozzářil na tváři.

„Miluju, a přestože bych se měl cítit blbě za to, co děláme, nezměnil bych to. Ona mi stojí za tohle všechno."

Lidi, to vedro mě zabíjí. Myslete na mě, učím se ještě na poslední zkoušku a jako... nemám vůbec vůli ani odhodlání ani nic -_-. Je to děs běs. Kdybysme mohli postavit aspoň ten pitomý bazén, ale moje ségra bude vdávat, a tak musíme mít pěknou a upravenou zahradu.

Otázka: Do jakých barev je laděná vaše ložnice/pokoj?

Jestli se divíte, proč přidávám tak moc dílů, tak je to proto, že prostě chci jedu z ff už zveřejnit celou a označit jako Completed :D Nevím proč, ale u SITH - to se mi ještě končit úplně nechce, to si budu poslední díly vychutnávat. No tohle trošku odbytu, tak snad vám to nepřekáží :)