Nevím, kde skončilo moje jídlo, možná ještě teď leželo před vchodovými dveřmi. Měla jsem co dělat, abych se držela pořádně na nohou, protože ty byly jako z gumy. Zády jsem narazila pro změnu o další zeď a trochu se zašklebila nad bolestí, kterou jsem vzápětí ucítila na křížích. Za okamžik jsem o ní ale neměla ani ponětí.

Zhluboka jsem vydechla, když svými rty sjel na kůži mého krku. Musel se hodně sklonit, aby se k ní dostal, což se mu asi moc nelíbilo. Cítila jsem jeho ruce, které přejížděly po mých bocích, a trochu se zarazila, když s nimi zamířil přes můj zadek až na zadní stranu stehen.

Nejdřív jsem nechápala, co dělá, ale jakmile mě s trhnutím zvedl do vzduchu, došlo mi to. Své nohy jsem obmotala kolem jeho pasu a pořádně ho objala kolem krku, aby neměl šanci mě pustit, a pak taky mu svou váhu nějak usnadnila. Znovu jsem se zakousla do jeho spodního rtu, který byl celý zarudlý a přímo mě k tomu vybízel.

„Po schodech." Šeptla jsem udýchaně a volnou rukou mávla někam za sebe. Myslela jsem si, že mě ani nevnímá, ale pak mě přece jen chytil pevněji a v přijatelné rychlosti zamířil ke schodům a i po nich nahoru. Během toho jsme si věnovali několik dalších polibků, ale já byla ráda, když jsem konečně ucítila měkkou postel. Bylo to tak bezpečnější a pohodlnější pro nás oba.

Odstrčila jsem ho a posadila se. Zatvářil se trochu nechápavě, ale došlo mu, co chci, když jsem mu začala sundávat jeho bundu. Moje ruce se moc třásly, a tak jsem byla ráda, že mi pomohl. Bundu hodil na zem, následujíc jeho tričko, vrhajíc se hladově na mě. Svůj kabát jsem už měla rozepnutý, a tak bylo snadné ho sundat. Zvedla jsem své ruce nad hlavu a on těmi svými sundal i mé tričko. Posunovala jsem se na posteli dál, tahajíc ho za kožený pásek jeho kalhot sebou.

Moje vzdechy plnily jeho ústa, která zaměstnávala ty má. Bylo mi šílené horko a přitom mohlo být v místnosti maximálně dvacet stuňů. Jenže tohle, a pak taky to splašené bušení srdce, dokázal vyvolat jen on.

Odhazovali jsme naše oblečení někam, jen, aby bylo pryč a my se sebe mohli dotýkat. Za pás jsem si ho přitáhla blíž, pokud to bylo ještě možné a zapříčinila tak kontakt na našich intimních místech.

„Tak jsem se nemohl dočkat." Polknul hladíc mé pravé koleno, které hned na to usadil na svůj bok. Bylo toho tolik, co jsem chtěla říct, ale chyběla mi vůle. Propadala jsem se někam jinam, a tam se slova zdála být nepodstatná. Zaplakala jsem slastí, když udělal konečně ten pohyb a spojil nás v jedno. Naše těla nebyla spojená s hlavou, všechny ty věci dělaly úplně samy, přivádíc si tak tu neuvěřitelnou rozkoš.

Když se všechny mé svaly v těle napnuly, byla jsem blízko. Kolem byla tma a v hlavě jsem slyšela hučení své vlastní krve. Vyschlými rty zastavil můj výkřik a jediným dalším pohybem poslal do nebe i sebe.

Byla jsem teď naprosto vyčerpaná, ale přitom mi nebylo v životě líp. Svou pravou ruku jsem měla stále nad hlavou, kde ji předtím tak tiskl, a v druhé jsem stále drtila kousek peřiny. Místností se ozýval jen náš hlasitý dech a splašené srdce, které se ne a ne uklidnit.

„Páni, to bylo..." řekl udýchaně. Oba jsme leželi na zádech a sledovali bílý strop nad námi, téměř neschopní se vzpamatovat z toho silného okamžiku.

„To bylo." Zopakovala jsem a svou hlavu otočila k němu. Jeho vlasy byly navlhlé a několik pramenů se mu lepilo ke spánkům. No i se svou lesknoucí se tváří vypadal úchvatně. Nemohla jsem se na jeho obličej vynadívat. A pak taky na rychle zvedající se hrudník. Taky lesklý od potu.

Ucítil můj pohled a taky se natočil tváří k té mé. Na té se rozlil široký úsměv. Takový dětský, který ani trochu nepasoval k člověku, který se mnou dělal všechny ty věci ještě před několika minutami.

„Taky tě miluju." Zvedl jednu svou ruku a pohladil mě po tváři. Došlo mi hned, že mi tím vlastně odpovídá na to, co jsem řekla, když jsme spolu takhle byli naposledy. Vykřičela jsem to Jiminovi do obličeje a on mě pak praštil.

Jeho prsty jsem chytila do dlaně a posunula se blíž k němu, pokládajíc svou hlavu na jeho hrudník. Slyšela jsem pořád rychle tlukoucí srdce a moje hlava se zvedla s jeho nádechy a výdechy.

Mohli jsme tak ležet několik dlouhých minut. Nechala jsem se příjemně hladit ve vlasech a užívala si tuhle chvíli. Jenže se vzrušením, které ze mě pomalu vyprchávalo, ve mně pro změnu nabývaly obavy. Nemělo se to znovu stát a víme to oba. Dělat tohle po tajnu, nebylo vůbec žádné řešení.

A pak taky, kde je Jimin? Hodiny ukazovaly pomalu jedenáct v noci a on se stále nevracel. Můžu za to být ale ráda, protože co by se stalo, kdyby sem přišel a uviděl nás? Nebo uslyšel. Hleděla jsem před sebe na velké francouzské okno a přemýšlela nad všemi těmito věcmi.

„Jimin dnes zůstal v dormu, proto jsem tu přišel." Zdá se, že mi četl myšlenky.

„Nevíš, proč?" zeptala jsem se, nezvedajíc svou hlavu.

„Nemám tušení. Nemluví se mnou od... však víš." Dál mě hladil, ale prsty sjel tentokrát na mé holé rameno a ruku.

„Mrzí mě, že to mezi vámi teď není dobré. A kvůli mně." Zamumlala jsem.

„Mě taky, ale neměnil bych to, kdyby to znamenalo více takových chvíli s tebou." Odvětil. Nechápavě odtáhl ruku, když jsem se pozdvihla na loktu a zahleděla se na něj.

„To neříkej, jste jako bráchové. Pokazila jsem vám vztah."

„Už nejsme. Tohle mi nikdy neodpustí a já se mu nedivím. Jen nejsem schopný to zastavit." Odvrátil pohled. Vím moc dobře, že ho to trápilo stejně, jako mě. Možná i víc, protože on s tím předtím měl daleko lepší vztah než kdy já.

„Je to moje vina, měla jsem tě nechat nepokoji." Povzdychla jsem si a posadila se. Svá kolena jsem přitiskla k sobě a opřela si o ně bradu.

„Nejsem malý, mohl jsem to taky zastavit." Odporoval. Při tom jsem se musela pousmát. Není malý, ale já ho za něj tak trochu měla. Byla to vlastně ta část, co mě tak hrozně přitahovala. Chtěla jsem se o něj za každou cenu postarat. Ochránit ho před vším zlým.

Jenže před sebou jsem ho ochránit nedokázala.

„Jenže to já jsem tu vdaná, pamatuješ?" byla to spíš řečnická otázka, a taky na ni neodpovídal. Cítila jsem pohyb na posteli a vzápětí ucítila jeho ruce, objímajíc má ramena.

„Jednou se rozvedeš." Zašeptal.

„A ty na mě budeš čekat? To je pitomost." Zavrtěla jsem hlavou.

„Nekaz tuhle chvíli. Prosím tě. Vím o všem špatném, co děláme, ale chci se alespoň dnes v noci cítit šťastný a být s tebou." Zaprosil.

„Taky chci být s tebou." Dalo mi to úsměv na tvář.

Děcka,

jestli je tam někde chyba, tak se omlouvám, ale já nejsem schopná to znovu číst. Je to moje první scéna, kde něco takového popisuju, a přestože mám už tolik let, kolik mám, tak musím být fest v náladě, aby něco takového vzniklo. Jenže pak, jak to mám zveřejnit a čtu to znovu, jsem rudá jak rajče a říkám si: twl, co sem to napsala?!. Jestli je to příšerný, omlouvám se.

Otázka: Na jakých sociálních sítích jste zaregistrovaní? (fb, twitter...)

Je to čistě ze zajímavosti, já mám třeba jen fb a bylo mi řečeno, že jsem v tom případě sto let za opicema, kde je: twitter, instagram, snapchat a já nevím, co všechno :D