Tiše jsem zaskučela, když mi asistentka stáhla šaty a moje malá prsa tak pozvedla. Byly korzetové a měly obrovskou princeznovskou sukni. Byly nádherné, ale symbolizovaly, že svatba je za dveřmi. Koordinátorka byla opravdu na nervy, že mi vše tak trvalo. Jenže mně se do salónu tak nechtělo!

Navíc jsem nevěděla, komu mám říct, aby šel semnou. Chtěla jít matka, ale s tou se vidět nechci. Napadla mě kamarádka ze střední, ale tu jsem taky zavrhla. Určitě se semnou teď bavila jen proto, že si myslela, že se zviditelní. Znám myšlenkové pochody těchto lidí.

A tak tu byl Jin. A Taehyung, kterého jsem tu vážně nechtěla, ale sprostě se tu vetřel. Neustále otravoval personál, který z něj už byl značně na nervy.

„Tak co, už to máš?" povzdychla jsem si a vylezla ven, když mi paní odhrnula závěs.

„Blbý?" rozhodila jsem rukama a sledovala jejich výrazy. Tae se zastavil uprostřed pohybu, kdy se snažil si na hlavu nacpat stříbrnou korunku a Jin zvedl hlavu od svatebního časopisu.

„Proč nic neříkáte, to v tom vypadám tak příšerně?" otočila jsem se k nim zboku a podívala se na sebe do zrcadla. Je pravda, že spodek byl opravdu hodně objemný, ale takové ty šaty prostě měly být. Bylo mi to už popravdě jedno. Vyzkoušela jsem jich tolik a každé byly svým způsobem zajímavé, no pokaždé je někdo z nich zamítl.

„To jsou ony!" vykřikl Taehyung, až jsem se polekala.

„Jsou perfektní, tyhle jsou pravé." Přitakal mu Jin.

„Hm, fakt?" zamumlala jsem spíš pro sebe a několikrát se zatočila.

„Jo, jsi v nich fakt krásná." Přešel Tae blíž ke mně. Na jeho komplimenty jsem si už docela zvykle. Prostě si rád rýpne a pořád všechno musí komentovat.

„Ale oči mám výš." Pleskla jsem ho jemně po tváři, když jsem viděla, kam mu směřoval pohled. A do očí to rozhodně nebylo.

„Není to moc vyzývavé, ten výstřih, hm, nejsem si tím úplně jistá." Díky němu jsem přišla na tuhle myšlenku. Budu v nich celý den a uvidí mě tak hromada lidí. Asi se k tomu nemůžu stavět úplně neutrálně.

„Je v pohodě, nepřijde mi to vulgární." Řekl Jin, pořád si mě prohlížejíc. Pokrčila jsem teda rameny a šla se svléknout.

Paní mi je rozvázala, a pak odnesla s tím, že jsem jí řekla, že je beru.

„Teda a jsou i mastné!" uslyšela jsem Taehyungův smích.

„A co, já to neplatím." Odsekla jsem. Ještě aby to. Musím si počkat na jaro, než budu mít narozeniny. Pak dostanu svůj svěřenecký fond. Konečně.

Navlékla jsem na sebe džíny i tričko a taky vylezla.

„Mimochodem, co ten dort, ta ženská je otravná, jak se pořád jeví u nás doma." Posadila jsem se na gauč vedle Jina a nakoukla mu přes rameno.

„Panebože, mě je to úplně šumák." Zaxychtila jsem se pro sebe.

„Tak něco vyber, můžeš to objednat zrovna tady." Snažil se říct smířlivě. Nedivím se, že už mu trochu tekly nervy. Byla jsem fakt podrážděná. Od rána se mi nedařilo a pak mě taky každý s něčím otravoval. Ta příšerná baba mi neustále volá a ptá se mě na takové kraviny, jako je barva výzdoby a jaké květiny a podobné kraviny.

„Vyber nějaký ty." Pobídla jsem ho teda a opřela se zády o sedačku. Hlavu jsem zaklonila a na chvíli zavřela oči. Tae se vypařil s tím, že jde na záchod a já uvítala, že konečně přestal žvanit.

„To jsi vůči tomu tak rezignovaná? Myslel jsem, že to je s Jiminem opravdové." Řekl po chvíli ticha.

„Všechno je lež." Šeptla jsem víc pro sebe, než aby to byla nějaká odpověď.

„On si myslí, že není."

„Ví, že svatbu nechci." Oponovala jsem. Oči jsem zase otevřela a vyhledala jeho hlavu, abych se na něj mohla podívat.

„Mám ho ráda, ale víc v tom není. Nemůžu, už jen z principu se do něj nemůžu zamilovat. Byli jsme do toho donucení." Připomněla jsem, tahajíc se za pramínky vlasů.

„Vážně je to v tom?" pozdvihl obočí.

Nechápavě jsem si ho změřila pohledem, a pak si povzdychla. Že on mě má takhle přečtenou. Někdo má asi cit na tyhle věci. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

„Prostě ho nemiluju. Nehodlám to dál rozebírat." Mávla jsem rukou.

„A chci tenhle dort." Zapíchla jsem na jednoduchý třípatrový dort, který měl zrovna nalistovaný. Zakroutil nade mnou hlavou, ale nijak to už nekomentoval. Když přišel Tae, šli jsme k jejich pultu, kde jsem sepsala všechny věci ohledně šatů, kdy si je vyzvednu a jaké úpravy jsou třeba udělat, než nastane moje svatba. Pak jsme vybrali taky vázanky a dort. Zbytek snad zařídí koordinátorka. Řekla jsem jí, že pozvánky mě nezajímají a Jimin jen řekl, co tam chce mít napsáno. Tady byla situace vyřešená.

Když jsme dorazili domů, udělala jsem něco k jídlu a musela samozřejmě přidělat i pro zbytek. Tady nejde, abych šla do kuchyně a udělala něco jen pro sebe. To jsem pak hrozně sobecká a nenažraná. Naučila jsem se kvůli tomu taky pár nových jídel.

„Moje máma chce, abychom za ní přijeli." Řekl Jimin, když jsme všichni seděli a jedli.

„Hm, super." Bylo jediné, co ze mě vyšlo.

„Chci ji vzít pozvánku, jsou už hotové?" v duchu jsem křičela, ať o tom přestane mluvit. Mám těchhle věcí už vážně plné zuby za dnešek.

„Nevím, zeptej se koordinátorky." Odvětila jsem ještě poměrně klidně a dala si do pusy další sousto.

„Myslel jsem, že máš tohle ve své kompetenci. Ona má se svatbou jen pomáhat, ne ji celou zařídit." To už jsem znechuceně hodila vidličku do talíře a otočila se k němu čelem.

„Proč mi tohle děláš. Ty víš, že všechny tyhle věci mě přivádějí akorát ke vzteku, ale jsi jak malý! Neustále to vytahuješ. Snažíš se mě schválně naštvat, nebo co?!" obvinila jsem ho. Na to se zatvářil trochu provinile a chytil mě za ruku. Měla jsem takovou chuť ji od něj vyrvat a odejít odsud, no neudělala jsem to. Nesmím se s ním začít hádat. To by situaci vůbec nepomohlo.

„Promiň," omluvil se, proplétajíc prsty s mými.

„Měla jsem blbý den, neřešme to už. Zavolám SungJae a zeptám se, jestli je to hotové, abychom měli jednu pro tvou mámu." Utřela jsem si pusu do ubrousku. Dala jsem mu malou pusu na tvář a vstala od stolu. Nemám už hlad. A hlavně mě přešla chuť.

Šla jsem na střechu, kde jsem tušila klidné útočiště. Alespoň tam mám mysl volnou.

Datum bylo stanoveno na 12. prosince. Dva týdny předtím se koordinátorka postarala o to, aby svatební pozvánky a oznámení byly poslány všem hostům. Mělo tam být něco okolo stovky lidí a já s přicházejícími dny byla opravdu nervózní.

Pak taky, odjeli jsme do Busanu, za Jiminovými rodiči. Je otec byl velmi milý a přijal mě bez problémů, no nevraživost od jeho mámy tu byla dost velká. Nedivím se ale, když chtěla, aby si vzal někoho jiného. No a teď jsem se tu objevila já a zkazila plány. Byli jsme tam jen dva dny s tím, že jsme donesli nějaké cukroví a pozvali je osobně na svatbu.

Musela jsem všechno hrát o to přesvědčivěji a byla hodně unavená, když jsme jeli domů. Nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím. Všechno mě sžírá vevnitř. Pocity viny, bezmoci a zoufalství. Když se podívám do jeho očí, vidím, že mě opravdu miluje. Jenže on v těch mých nenajde to stejné. Moje city jsou jinde.

JungKook se mi vyhýbal, ale šlo mu to opravdu těžce. Pořád spím na posteli v jeho pokoji. Večer jsme se tam potkali, ať se mu to líbilo nebo ne. A já pokaždé zamkla a přikladla se do jeho postele. Nikdy mi nic neřekl, nemluvili jsme, ale já to nepotřebovala. Stačilo mi, když mě objal a já se k němu mohla přitulit. To bylo víc než slova.

Hm, už jde pěkně do tuhého :D Dojde ke svatbě? Jaký je váš osobní názor!