„Máš za sebou maturitu! To se musí oslavit!" křičel Taehyung, mezitím, co mě držel opravdu pevně kolem ramen a vedl dovnitř. Šli jsme právě ze závěrečného ceremoniálu a teprve tam, když jsem si převzala maturitní vysvědčení mi došlo, že je to vážně pravda. Všechny ty nervy v poslední době stály za to a já jsem ukončila jednu část svého života. Úspěšně.

Nejdřív mě mrzelo, že rodiče mi pouze pogratulovali, a pak mě zase nechali na pospas tomuhle, no zase si říkám, že bude rozhodně lepší udělat oslavu s nimi než s mou matkou a otcem.

„Neměli bychom pít, ale když je ten výjimečný den." Prohlásil Jin a pomáhal chystat všechno potřebné na oslavu. Je to pravda, taky nejsem zastánce alkoholu, ale vždyť dneska si to zasloužím! Jaký jiný den by mě měl donutit pít, když ne tenhle?

Věci už byly nakoupené, takže jsme vzali nějaké nezdravosti jako chipsy, sladké pití, a pak nějaký alkohol a donesli ho do obýváku. Někdo si mohl sednout na gauč, ale já seděla na zemi, protože jsem se tam nevlezla a tlačit se mi tam nechtělo.

„Na úspěšné ukončení Juliiny docházky na střední škole!" pozvedl Namjoon sklenici a my učinili po jeho vzoru. Smála jsem se, jak mi všichni gratulovali, bylo to legrační.

Zdráhala jsem se u prvního kola, u druhého taky, po třetím už mi bylo příjemné teplo a po čtvrtém se má nálada ještě vylepšila – pokud to teda bylo možné. Nejsem na alkohol moc zvyklá a tolik panáků během tak krátké doby mi dalo zabrat.

Nepřekáželo mi pak ani to, že jsem ležela Taehyngovi v klíně a on mi hladil vlasy. Za normálních okolností bych to určitě nedovolila, protože on byl jeden z těch, kteří měli neustále nějaké perverzní připomínky. Jenže teď bylo všechno jedno.

„Tak fajn, na co se tě zeptáme!" promnul si Yoongi ruce, když jsem si zvolila u téhle stupidní hry pravdu.

„Neptej se jí na nic, řekni nám prostě něco sama." Mávnul rukou Jimin, ležíc kousek vedle mě. Všichni jsme byli slušně sťatí.

„Hm, třeba... jsem Korejka jen na půl!" vykřikla jsem.

„Vážně?" podivili se skoro všichni a já se uchichtla.

„Můj otec není můj pravý otec, ale nikdo o tom neví, takže pšššt." Dala jsem si prst před ústa a zatvářila se dramaticky.

Taehyung ho hned dal pryč a začal se smát.

„Proto máš tak světlé oči, nesedělo mi to k tobě." Zadíval se na mě zblízka. Chtěla jsem ho štípnout do tváří, ale vážně jsem byla už dost dezorientovaná, takže jsem mu málem vypíchla oko. Chudák.

„Já chci úkol!" zvedl pak ruku.

„Tobě je těžké něco vymyslet, jsi tak šílený, že uděláš cokoli a ani ti to není trapný!" vykřikl Jin a celá skupina zase propuknula ve smích.

„Vymyslím si něco sám!" odbyl je teda. Chvíli sledoval místnost, a pak svůj pohled zase stočil ke mně.

„Co kdybych ti dal pusu?" zeptal se.

„A to pro tebe má být nějaký úkol?" nepochybně jsem zčervenala a tentokrát se trefila a mezi prsty chytila jeho malý nos.

„Jasně, to je spíš trest pro ni než pro tebe." Šťouchnul do něj Hoseok z druhé strany.

„Julie může líbat jen mě, takže se zamítá!" vykřikl Jimin naštvaně.

„Přijímám, hůř než Jimin líbat nemůžeš." Začala jsem strkat do Jimina a pošklebovat se mu.

Zapojila jsem všechny své svaly, abych se mohla posadit.

„Vážně?" vyvalil překvapeně oči.

„Ne, Julie! To nesmíš!" byla jsem stažena do jiné náruče.

„Bože ty jsi tak majetnický, neleze ti to někdy na mozek?" zasmála jsem se. Taehyung musel dostat jiný úkol, který neplnil tak nadšeně, ale nedá se nic dělat.

„Hm, hrozně se mu líbíš, to jsem nemohl dopustit." Ozvalo se mi u ucha a hned na to se silné ruce obmotaly kolem mě.

„Ale, moc věci hrotíš." Chytila jsem ho za ně a pohodlněji se usadila. Začala jsem být trochu ospalá, ale byl tu opravdu hluk, takže bych asi neusnula. Byli hrozně veselí a pořád něco křičeli. Jako malé děti.

„Chceš jít do postele?" zeptal se.

„Hm, odneseš mě?" vyplázla jsem na něj jazyk a zatvářila se prosícně. Očividně jsem nemusela použít ani svůj štěněčí pohled. Vstal a vzal mě do náruče jako princeznu.

„Kam jdete?! Párty ještě neskončila!" řval Namjoon.

„Máme lepší věci na práci." Zakřičel mu Jimin odpověď, mezitím, co loktem otvíral dveře od svého pokoje.

Z obýváku jsem uslyšela jen jejich smích a pochlebování a na to jsem protočila očima. Vážně jako děcka.

Postavil mě na zem a já měla docela problém udržet rovnováhu. Dlouho jsem ležela na zemi a moje nohy byly jako z gumy.

„Trochu jsi to přehnala s pitím, nemyslíš?" usmál se hned, co zavřel dveře a vrátil se ke mně. Prsty začal odhrnovat pramínky mých tmavě hnědých vlasů na bok a některé dal i za ucho.

„Tohle jsem musela oslavit." Odpověděla jsem.

„Uhm, já vím." Pošeptal. Jeho rty se pak znovu objevily na mých a rukama objal můj pas, přitahujíc si ho k sobě. Aniž bych váhala, vjela jsem do jeho vlasů a ponořila se do polibku. Nevnímajíc, kam mě tlačí, jsem za chvíli ucítila za koleny postel, a pak dokonce ležela zády na ní.

Nevadilo mi se takhle líbat, bylo to docela vzrušující. Měla jsem husí kůži a v břiše mě šimralo, když svou dlaní sjel pod sukni, kterou jsem měla na sobě. Nahlas jsem vzdychla, jakmile rty skousnul kůži na mé bradě a mířil níž ke krku.

Můj mozek byl asi někde pryč, když jsem tohle dovolila. Už zase. Líbilo se mi to svým způsobem, no nebylo to, co jsem čekala, že budu u takových věcí cítit. Nemělo to hlubší význam, chyběl tam. Vzrušení nenahradí lásku. Nikdy.

Vím, že mě chtěl svléknout z trička, to své už dávno neměl, ale v tu chvíli někdo vešel do pokoje. Byla jsem ale tak mimo, opilá a v jiné dimenzi, že netuším, kdo to byl a co chtěl.

Najednou Jimin nebyl nade mnou a postel nebyla pode mnou. Pak jsem ucítila známou vůni pokoje a mé malé postele. Byla jsem ve svém a tam taky usnula. Na chvíli zapomínajíc na všechno.