Ahojdaa 😽
Dnes je to o celou hodinu dřív než minule 🤣
Byla jsem za svou platonickou láskou, tak jsem psala jen v autobuse no a...stalo se tohle. 😜
Tak jsem zvědavá na názory. 😊
Vaše Déňa ❤️

„Proč jsi mu v tom dneska nebránil?“

„Myslíš Dracovi?“ pronesl Theo nezaujatě. 

„Vždyť toho prváka šikanuje,“  vydechla Hermiona a posadila se vedle svého přítele na okraj vany.

„Víš, on to má teď Draco těžký a-“

„Proto ho necháš, aby šikanoval prváka? Že to má on těžký, znamená, že to musí mít těžký ještě někdo jinej?“

„Hermiono,“ zamračil se na ni tmavovlasý zmijozel a povzdechl si. „Já si... dovedu si představit, čím sis v mudlovským světě procházela. A chápu, že nechceš, aby se to dělo někomu jinému, ale prostě...Draco je teď Smrtijed. Vím, že to není něco, pro co bys měla mít pochopení, on není tvůj kamarád, můžeš kdykoliv jít a roztroubit to do světa. Ale jen si představ, že šestnáct let držíš pod pokličkou všechny pocity. Všechny emoce. Všechny zážitky. A přidávají se k nim horší a horší a ty přesto musíš zachovávat kamennou tvář, jednou za čas ti to ujede. A dokud to dítě bude jen urážet a ne ho bít nebo zabíjet, tak mu v tom bránit nebudu,“ udělal za svým monologem jasnou tečku a podíval se na Hermionu, která se uraženě zvedla a přešla k oknu, načež zmijozel pokračoval: „Vidím, že tě moje slova a důvody vůbec nezajímají. Tak se uvidíme zítra v knihovně. Čas jako vždy.“

„Ty odcházíš?“ zvedla Hermiona obočí.

„Jo,“ přikývl a zabral za kliku.

„A kam jdeš?“

„Spát,“ kmitl rameny a zamával jí. „Dobrou noc, má milá.“

„Miluju tě, Theo,“ povzdechla si poraženě. „Ale nechápu tě. Nechápu lidi, s kterými se bavíš.“

A po jejích slovech se Theo jen usmál, sklopil oči, při čemž mu spadl pramínek vlasů do obličeje a Hermiona si opět uvědomila, proč se do něj tak rychle zakoukala.

„Nápodobně, my lady Nott,“ mrkl na ni, ona se usmála a on za sebou zavřel dveře a odešel z prefektské koupelny.

Tohle byly chvíle, kterých litovala. Měla mu skočit kolem krku a zulíbat jej jako nikdy předtím. Ale neudělala to. A už to neudělá.

„Hermiono, posloucháš?“ mávala Hermioně před očima kolegyně rukou.

„Odpusť, Eve, co jsi říkala?“ zamrkala oslovená zrychleně.

„Máš tu návštěvu,“ mrkla na ni. „A je fakt sexy.“

„Děkuju,“ zrudla slečna Grangerová a vydala se ke dveřím. „Co tu děláš?“

„Mám po dalším slyšení,“ kmitl rameny Draco Malfoy. „Tak jsem se tě přišel zeptat, v kolik končíš, že bysme pak mohli někam jít.“

„To využíváš pozvání na kafe brzy,“ zasmála se, dala si vlasy za uši a on jen protočil oči.

„Flirtuješ se mnou?“ podíval se na ni.

„Myslela jsem, že se bavíme normálně,“ ucouvla o krok.

„Ale gestikuluješ jako bys měla flirtovat,“ přistoupil k ní blíž.

„Ó, prosím? To tys mě přišel vyzvednout,“ založila si ruce na prsou.

„To tys mě pozvala na kafe,“ nedal se.

„Protožes mě v noci natáhl k sobě do domu.“

„Abych tě zachránil před katastrofou.“

„Která nastala po tom, cos mě pozval na bar,“ zatvářila se vítězně.

„Po tom, co ses mi složila na Zabiniho zahradě.“

„Kvůli tomu, že mi zemřel snoubenec.“

„Kvůli kterýmu to všechno dělám,“ zamračil se a jí se rozšířily zorničky, chvíli byla potichu a nehybná.

„Ne, neděláš to kvůli němu,“ řekla tichým, rozklepaným hlasem. „Protože on se tě o to neprosil.“

„Pro kamarády je to totiž samozřejmost,“ odsekl.

„Ale já myslela...že si dobře rozumíme,“ zašeptala a podívala se mu do očí a on nahlas polkl.

„Jo,“ přikývl. „Ptoto jsem tě přišel vzít na to kafe,“ odkašlal si.

„Aha,“ vydechla a sklopila oči. „Já s tebou ale asi nikam nechci.“

„No tak, Grangerová, nebuď hloupá,“  chytil ji za rameno.

„Nech mě,“ zavrtěla hlavou. „Prosím, jdi pryč.“

„Grangerová, vždyť jsem neudělal vůbec nic špatnýho,“ mračil se.

„Ne, neudělal,“ pokývala hlavou. „Já si myslím, že Theo by si toho vážil,“ sklopila oči. „Vážil by si toho, že jsi mu loajální. Ale o to, aby ses o mě postaral, se tě neprosil. Mám svoje přátele. A tebe nepotřebuju. Takže se nemusíš přemáhat kvůli Theovi, můžeš odejít a nechat mě bejt!“

„Nepřemáhám se. Možná to tak nevypadá, ale mám tě fakt docela rád,“ odsekl.

„Nevěřím ti. Nevěřím ti, šikanoval jsi dítě stejný jako já. Šikanoval jsi i mě. Jsi hnusnej, jsi tyran, jsi Smrtijed!“

„Jsem Theovo kamarád!“

„A to je jediná věc, která tě dělá lepším,“ ustoupila od něj o krok.

„Možná,“ kmitl rameny. „Možná byl Theo stejně zkaženej jako já. A možná nejsem tak zkaženej, jak si myslíš.“

„To o Theovi neříkej.“

„Znalas ho jako gentlemana. Nebyl takovej pořád.“

„Ne,“ vrtěla hlavou. „A to je přesně důvod, proč vím, že ti na mně ani trochu nezáleží. Proto ti to nevěřím. Kdybys mě měl rád aspoň trošku, neříkal bys to.“

„Myslíš si to?“ zvedl obočí a ona přikývla. „No, zajímalo by mě, jak teda vypadají tvoje normální přátelský vztahy. Když neuneseš pravdu.“

„Jdi pryč!“

„Fajn,“ zvedl ruce. „Ale pořád platí, že ti hodlám pomáhat, i když o to nestojíš.“

„To nestojím,“ přikývla. „Už běž.“

„Tak se měj,“ otočil se k ní zády.

„Ty taky, Malfoyi,“ zavřela oči a vrátila se zpět do kanceláře.

„Smrtijed? Randíš se Smrtijedem? Není to trochu paradox?“ přiběhla Eve k Hermioninu stolu.

„Nerandím,“ ohradila se.

„Znělo to jako běžná partnerská hádka.“

„Poslouchala jsi?“ zvedla kudrnatá mladá žena obočí.

„Jen tu intonaci. Mluvil tak tlumeným hlasem. Jestli spolu nerandíte, tak určitě brzy budete. Vážně se tě snaží zaujmout,“ pokyvovala černovlasá kolegyně hlavou.

„Povídáš akorát nesmysly,“ protočila Hermiona oči a vzala do ruky další papír.

„Ne,“ vrtěla hlavou. „Fakt se mu musíš zamlouvat.“

„Eve, nemel blbosti a věnuje se práci,“ praštila Hermiona dlaní do stolu, při čemž se kolegyně lekla, ucukla a otočila se ke svému stolu. „Promiň,“ složila obličej do rukou. „Nechtěla jsem být nepříjemná jen...všechno to dělá kvůli Theovi.“

„Theo je...ten tvůj snoubenec?“ zeptala se Eve a když viděla brunetku přikyvovat, povzdechla si. „Oni se kamarádili?“

„Byli nejlepší přátelé,“ souhlasila.

„A vy?“

„Co my?“

„Co jste byli vy?“

„On mě šikanoval. Urážel. Pomluval.“

„Skončilo to až po tom, co Theo odešel nebo...?“

„V pátým ročníku. Našla jsem ho, jak je úplně na dně. Pomohla jsem mu. Pak jsem to řekla Theovi a díky tomu jsme se začali bavit. A vzniklo z toho tohle,“ poukázala na svůj levý prsteníček.

„Podporoval vás ten kamarád?“

„Prý jo,“ přikývla. „Ale nevím, jestli tomu mám věřit. Myslím si, že se mu nelíbilo, že spolu jsme.“

„Proč?“

„Jsem mudlovka.“

„Ale někdy tě určitě napadlo, že k tomu má jiný důvod, nemám pravdu?“ zvedla černovláska obočí a když se slečna Grangerová stále neměla k odpovědi, protočila oči a řekla: „Podívej, já přišla z Krásnohůlek. V Anglii neznám lidi, natož jejich vztahy mezi sebou. Myslím, že můžu být naprosto objektivní. Můžeš mi říct, jak to je.“

Po těch slovech jí položila ruku na rameno a Hermiona si povzdechla: „Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nenapadlo, že se mu líbím. V tom pátým ročníku, po tom, co jsem mu pomohla, se na mě začal koukat těma očima, ale když jsem začala chodit s Theem, zdálo se mi, že už ho to přešlo. Přiznávám, že když se ti pro mě tenkrát zastavili na ten oběd, napadlo mě, jestli to není Malfoyův nápad, jak se ke mně přiblížit, protože to tě nemůže nenapadnout. Ale pak jsem ho slyšela mluvit o Theovi a...já nevím, přestalo mi to dávat smysl. Byli...bratři.“

„No, já nevím, Hermiono,“ kmitla Eve rameny. „Já si ale myslím, že to, že tě dneska došel pozvat ven, nebylo tak úplně kvůli němu, jak tvrdí.“

„Jenže...já nevím, co mu můžu věřit,“ vytáhla rukáv, kde byl ještě malý zbytek písmenka a. „Měla jsem tu vyřezané slovo šmejdka. Udělali mi to na Malfoy manoru. Když nás unesli. Byla to Malfoyova teta. A on u toho jen stál a přihlížel. Nevím, jestli mu budu moct věřit. Protože co kdyby mě vraždila? Taky by tam takhle stál?“

„Jo, to je na prd,“ zamračila se černovláska. „Ale on dělal to nejlepší, co jako Smrtijed mohl. Představ si, že by jí šel pomoct. Podrazil by tebe. A kdyby se ji pokusil zastavit, podrazil by ji.“

„Proč říkáš to samý, co on?“

„Protože na tom asi něco bude,“ kmitla rameny kolegyňka. „Vím, že se to špatně poslouchá a špatně chápe. Ale zkus někdy...zkus to někdy vzít z jiný perspektivy. Možná je to teď věc, kterou si vyčítá.“

„Nevyčítá, myslí si, že udělal správně.“

„A stojí ti teda za to jít s ním na kafe?“

„Já nevím.“

„Tvoje výpověď, pokud vím, ho málem stála svobodu,“ odkašlala si Eve. „Byla jsem dneska u jeho slyšení. Na kukačku. Tvoje výpověď málem zajistila to, že skončil v Azkabanu. A on tě přesto vzal na oběd, k sobě domů, ve vší počestnosti a pozval tě na kafe. Hermiono, ten chlap je jasnej jak slunce a ty mu jen tak sežereš to, že se s tebou baví jen kvůli tvýmu snoubenci?“

Po těchto slovech Hermiona ztuhla, polkla a zavřela oči.

„Uvidíme, jestli se přijde omluvit,“ pokývala slečna Eve hlavou. „Ale ty nad tím rozhodně popřemýšlej,“ řekla, načež se osunula zpět ke svému stolu a pustila se do práce, nechávajíc slečnu Grangerovou v hlubokých myšlenkách.